Sin Nombre

Cesta za americkým snom vedie mexickou nočnou morou, tvrdí nám Fukunaga vo svojom debute. A nie je tomu ani ťažké uveriť, obzvlášť pri hodnovernom až dokumentárnom čerpaní z juhoamerických reálií. Moderný trýznivý romantický western s ustálenou štylistikou obrazu (pohľadnicové momentky, magická príroda a drsné prostredie gangov) a solídnym tempom trpí len slabou rozpracovanosťou charakterov a vopred nalinkovaným dejom - na scenári sa zjavne šetrilo o trochu viac, než bolo nutné. Talent je však poznať zdiaľky a i napriek striktnej konzervatívnosti v naratívnom prístupe je to vyzretý nadpriemer. Neuhranie, ale zaujme. 75% Po druhom zhliadnutí: Predvídateľná rozprávka odohrávajúca sa vo fotogenickom prostredí, ktorá je ako sociálny komentár zakonzervovaná v mantineloch snahy o bipolárne žánrové rozprávanie. V anotácii zmieňovaná suverénna kontrola nad príbehom a obrazom v skutočnosti značí striktne lineárny koridorový priebeh s vopred jasným vyústením, ktorý nie je ani komplexný, ani nepredstiera problémy na ktoré dosiaľ nebolo upozornené, ani na ne nehľadá adekvátne riešenia. Zostáva len solídny priemer, ktorý svojou „jednohubkovitosťou“ neprivádza diváka k hlbšiemu zamysleniu nad situáciou ani neposkytuje dostatok zaujímavých ozvláštnení. 60% (05.09.2014)

Dramata z rozvojových zemí u mě narážejí na jeden zásadní problém a to, že těžko budu soucítit s někým, kdo drancuje a vysává vlastní zemi jenom proto, že má taky právo reprodukovat se. Na základě pořekadla, že čím chudší a nevzdělanější země, tím větší přírustky, pak logicky nastává chudoba a prostředí, ve kterém bují kriminalita a sociální nepokoje. A už vůbec se není čemu divit, že v takovém prostředí berou vládu do svých rukou gangy a drogové kartely, kde nejsou vyjímkou ani desetileté děti s kvéry. A do právě takového prostředí je zasazen příběh Sin Nombre, a řeknu to narovinu, Iňáritových kvalit (k jehož taktovce má film tématicky nejblíže) se zde nedosahuje ani náhodou - ať už jde o vykreslení dramatu, akce nebo toho fatálu, který by si měl divák z filmu odnést. Rád bych uznal kvalit tohoto filmu, ale pokud se balancuje na hranici okoukanosti, lehce se vkrádající nudy a toho nervy drásajícího prostředí, nemůžu více, než za tři. (26.08.2014)

Mexický Vlak dětství a naděje. O to první nenávratně přicházejí, to druhé je to poslední, k čemu se mohou upnout.. Nejen že Fukunaga ve svých dílech nabízí podmanivý vizuál, on i opakovaně prokazuje, že umí svým postavám vdechnout život a to je u takových existenciálně-sociálních dramat základním stavebním kamenem. Cesta je očistcem a cíl v nedohlednu.. (23.04.2015)

Nebýt od počátku tak jasně nalinkované "kdy, kde a komu se co stane", tak to nemělo daleko k tomu, aby to "západnímu" divákovi uštědřilo podobně silnou ťafku jako v minulých letech tvorba José Padilhy či z konkrétních titulů kupříkladu Město bohů. (05.04.2010)

Dokumentárně natočená syrová směsice vzájemně neslučitelných žánrů, která ve výsledku působí drsně autenticky. Hlavní zásluhu na tom, že film působí jak působí, je scénář. Ústřední postavy, o kterých toho zas až tak moc nevíme, jsou přesně typově ztvárněné neznámými tvářemi, což přispívá k větší autenticitě. Syrové, škaredé a přesto nebo právě proto hodně dobré. (21.04.2010)