Podivní

Já Eisnerovi těch pět hvězd na čelo klidně připlácnu. Tohle je totiž snímek s nezaměnitelnou atmosférou (a výýýbornou kamerou!), který mě bavil od začátku do konce. Nečekaně "akční" scénář se s ničím nese*e, a hned v úvodních minutách do diváka hustí jednu akci - nebo minimálně napínavou scénu - za druhou. Před vstupem do sálu se pořádně nadechněte, protože tvůrci Crazies vám šanci k druhému nasátí vzduchu do plic rozhodně nedají. Když se nad tím tak ohlížím zpátky, tak snad jediná "klidná" scéna, kdy jsem se zavrtěl v sedadle, byla ta, když Radha Mitchell připoutaná k lůžku spatří svou kolegyni z práce a následuje asi půlminutový rozhovor. Stopáž tu překvapuje svou bezskrupulózností, výborně natočenými akčními scénami, a líbivými lekačkami. A jak bylo již několikrát zmíněno, tohle je jeden z mála hororů s opravdu inteligentními postavami, o které se divák bojí. Kdybych chtěl pokračovat ve vypisování všech plusů, pomůže mi k tomu jedině dvojtečka: výborný Olyphant, nezapomenutelný Anderson, sexy mysterióznost, scéna s vojákem ve stodole, hudba... a TEN KONEC! Až na minimum pitomoučkých scének jsem velmi spokojen - je to neskutečný nářez a již toužebně očekávám Blu-Ray! (25.04.2010)

Proč nedat plné hodnocení, když jsem se královsky bavil. Nenudil jsem se ani minutku, vše bylo dle mého gusta. Kouzlo se nevypařilo ani po šestém zhlédnutí, a tak sahám na mety nejvyšší. O Guilty pleasure se bavit nelze, neboť nejde o brakové dílo, a tak se mi asi nějak zvráceně Podivní trefili přímo do noty. Svou zásluhu na tom má určitě výborný Timothy Olyphant, který po tomto snímku a po Dokonalém úniku našel cestu do mé TOP10. Jeho drahá polovička v podání Radhy Mitchell mi však neskutečně lezla na nervy. Uječenější ženskou jsem už dlouho neviděl, navíc její chování nemá nic společného s logickým uvažováním. Skvělou práci odvedl i Mark isham, jehož hudební doprovod ke scénám sedl jako prdel na na míru vyrobenou záchodovou mísu. U Podivných jsem se zkrátka smál (Everything is fucking moving), lekal (jen párkrát, ale dost), koukal s otevřenou hubou dokořán (vidle, hledání místa havárie, závěr) a v neposlední řadě měl na krajíčku (Fuck you for what you did). (18.08.2010)

Zkušeně jsem si počkal až budu moct Podivné zhlédnout v dobré kvalitě. Dost jsem se podivil že Eisner natočil hloupou Saharu a pak tohle. Crazies se mi totiž moc líbili, na místo již zmíněné Sahary. Původní Romerův opus jsem neviděl. Ale když bych měl srovnat Podivné s Romerovým posledním filmem, tak mám jasno. Romero se může v klidu odebrat na odpočinek, zdatní následovníci mu určitě vyrostli. Intimní scéna s flexou, úžasná. Crazies se díky kvalitnímu hereckému osazenstvu dostávají na nějakou vyšší úroveň naprosto samozřejmě. U hororů nebývají přece jen pravidlem dobří herci s povedeným scénářem. 70% (13.12.2010)

K filmu jsem usedal se slovy: Bav mě! Nu, a on mě pobavil. Dal mi přesně to, co jsem očekával, tudíž spokojenost se v závěru dostavila. Zbytečné psát o tom, že téma je stokrát ohrané...všechny příběhy byly dávno odvyprávěny, tak nechtějme naivně cosi originálního. Jen mě mrazí z toho, že tenhle typ filmů ukazuje, jak by armáda s lidmi zametla, a že by to mohla být v reálu nakonec pravda. Konec může někomu připadat jako dvířka ke dvojce. Mně však spíše připomíná konec Fulciho majstrštyku The Beyond...a scénka v myčce měla opravdu spád! (04.12.2010)

Eisner chytře využil toho, že rozlehlé a liduprázdné obilné lány amerického středozápadu jsou ve své podstatě děsivější než temné kobky plné živých zombie... Pro mě podobně účinný film jako 28 týdnů poté, byť je to i v rámci žánru lepší nadprůměr... Za Cashovu country cover verzi Divnoláskové Very Lynn "We'll Meet Again" überdík. Eisnerovy další kariéry si budu všímat. (01.05.2010)