Sullivanovy cesty

Film začne pěkně zprudka se samým hláškováním a dalšími vtípky. Příběh filmového režiséra, který chce poznat na vlastní kůži utrpení chudiny, připomene grotesku. Brzo pozná okouzlující dívku, na kterou je poměrně hodný... a ona je sice chvilku trochu uštěpačná, ale velmi brzy se do něho úplně zblázní. Malinko dělá drahoty, ale zároveň její činy mluví víc než slova, a tak se z ní stává zcela oddaná holka, což je trochu divný. Režisér Sullivan ji totiž na oplátku okázale ignoruje. Těžko říct, jestli je tak slepý anebo je to prostě takový debílek. V druhé půlce film zvážní. Hlavní hrdina narazí a poznává jakési moderní otrokářství založené na odsouzených trestancích, kterým se omylem také stane. Najednou je tu dost úmorná sociální kritika, která mě absolutně nebrala. Všechno směřuje k pointě, která je sice dobrá, ale celkové zpracování bylo pro mě velký čas dost otravné. Na začátku sympatická romantická komedie (kde chlap je vůl a holka nádherná a skvělá), ale postupně čím dál větší hrůza sledovat. (4/10) (06.03.2022)

Na to, jak mi film vychvalovali už od FAMU, nakonec těžké zklamání. Snaží se to o slapstick komediální scény, ale ty jsou chtěné, nepřirozené a ve výsledku trapné. Snaží se to o jistou sociální kritiku, ale zase to selhává v půli cesty, sotva se to nadechne. Dialogy mají sršet inteligentním vtipem, ale to i ta nejnepovedenější adaptace chandlerovek je vtipnější. A je fakt, že bez Veroniky Lake a jejího živelného optimismu a naivismu by ten film už vůbec kvůli své strojenosti stál za starou bačkoru. Chvílemi mi připadalo, źe koukám na Slunce, seno... nebo Babovřesky, ale u těch filmů jsem se často pobavil víc. Cokoliv jako liška dávající dobrou noc zde prostě chybí. (11.12.2020)

Komedie i drama a v obou polohách je film dobrý. Problém je, že žánry nejsou rozumně dávkovány, ale prostě první půle je komediální a druhá dramatická. Možná tím tvůrci chtěli ilustrovat ideu filmu: totiž, že komedie jsou důležité, protože přinášejí lidem úlevu od starostí a závěrečným zamrazením atmosféry zase to, že žvot bývá spíš těžký, než veselý. Podle mne jsou ale scény z vězení zdařilejší a silnější. Přesto to přelomení žánru je příliš násilné a vadí mi. /27. 12. 11./ (27.12.2011)

„With a little sex in it.“ Čtvrtá z osmi v rychlém sledu uvedených Sturgesových komedií nezapře, že je jejím autorem jeden z prvních scenáristů, kteří se v Hollywoodu prosadili na pozici režiséra. Sullivanovy cesty zaujímají jízlivou perspektivu insidera, který k hollywoodské mašinérii rozhodně nechová stejnou úctu jako jeho kolegové bez scenáristické průpravy. Sturgesova oddanost slovu se projevuje od úvodní sedmiminutové scény, dlouhé dialogové expozice, která kromě představení hrdiny také nastoluje klíčovou otázku snímku. Otázku, která se dotýká podstaty fikčních světů jako takových. K čemu je film? Aby našel odpověď, musí Sully vystoupit z iluze, kterou žije, a podniknout gulliverovskou cestu do jiného světa. Jeho interakce s realitou sice začíná jako slapstick, ale postupně získává rysy sociálního dramatu. Aby pochopil, že chudoba se neexploatuje, ale žije, musí se Sully stát aktérem příběhu, který chtěl vyprávět. Proměna tónu vyprávění je ovšem příliš markantní, film přestává být satirou, ztrácí humor a komediální švih. Snadno bychom jej mohli označit za nekonzistentní a celkově nepovedený. Scénářem dříve projevená schopnost komentovat vlastní vývoj („there’s always girl in the picture“) však od takto jednoznačného odsudku odrazuje. Rušivá změna stylu podle mne byla Sturgesovým způsobem, jak podepřít pointu snímku, která je zároveň sebe-obhajobou umělecké cesty, již si sám zvolil. Každý by měl svůj talent využívat k tomu, k čemu se hodí nejlépe. V případě Sturgese to byly chytré komedie kombinující humanismus Chaplina (který do filmu nepřímo pronikl díky motivu tuláctví nebo využití estetiky němého filmu) s Lubitschovými břitkými studiemi mravů. 75% Zajímavé komentáře: Cimr, Anderton (20.09.2014)

Keď je človek v sračkách, ozaj často jediné, čo mu zostáva, aby ešte chvíľu pobudol v slzavom údolí zvanom svet, je že sa čas od času výdatne, schuti a od srdca zasmeje. Či už na mikrotragikomických príhodách vlastných alebo iných. Alebo na dobrej komédii. A o hollywoodskej filmovej mašinérii si môžeme myslieť, čo len chceme, tak jedno má v sebe zakotvené spoľahlivo. Patent na zábavu. Iste, často prekrúcaný pračudesnými záujmami mocnárov, no rovnako tak v sebe skrývajúci skvosty, ktoré celý ten fejkový svet nerovnosti, umelých bublín a podlosti odhaľujú a rozkrývajú. A to práve aj prostredníctvom vydarených, inteligentných komédií s vynikajúcimi dialógmi. A s trochou sexu. Sullivanove cesty sú jednou z nich. (08.10.2021)