Barneyho ženy

Poměrně dlouhý snímek plyne hladce, což je důvod, proč se dá téměř bez potíží usledovat až do konce. Milostné a nemilostné peripetie jednoho nenápadného chlapíka jsou o kousínek víc než realistické, takže se divák nemusí utápět v přílišné depresi (i v momentech kdy příběh není zrovna veselý) a mohl by si užívat zábavnou nenáročnou podívanou. Nebýt Barneyho postavy. _______ Barney je totiž odporný sebestředný hajzl, který se o svou první ženu nezajímá, druhá ho otravuje a ze třetí - údajně životní lásky - udělá domácí otrokyni zavřenou za dveřmi luxusního bytu, kde jí zbývá jediné: pečovat po všech stránkách o Barneyho a uctívat ho jako božstvo. V jeho konkrétním případě jako božstvo obtloustlé, nechutné, věčně ožralé, překouřené, necitlivé a protivné na všechny kolem. A já si říkám: Proč? On ji nedal nic, ona jemu všechno a přesto jejich manželství hodnotí jako šťastné?! _____ To, že předlohu napsal chlap, a to ještě dost misogyní exemplář, z filmu čiší na sto honů. /7. 10. 13./ (07.10.2013)

Obliba Paula Giamattiho v nezávislých snímcích s hořkosladkou příchutí je nezpochybnitelná a díky "Barneyho ženám" si do tohoto seznamu může připsat další čárku. Flegmatický hrdina, který neví co chce a řada více či méně bizarních figurek. Vyložené výtky bych ve filmu neviděl a i jeho cynismus je spíše plusem ale když vám film přijde o hodinu delší je něco špatně. Každou další a další minutu, kdy jsou tvůrci stále vážnější, jsem se nudil více a více. (07.11.2011)

zo zaciatku uzasny "i-dont-give-a-shit-feel-good-movie", ale akonahle sa prekoprcnete do druhej polovice filmu, zacne nadherny pribeh lasky, ktory vas ku koncu prinuti hladat vreckovky, hoci ste mozno uz dlho predlho nad ziadnym filmom neplakali. A Paul Giamatti ma konecne v nejakej ulohe presvedcil, aky je to skvely herec. Vzdy som mala voci nemu averziu, ale to, co predviedol tu, bol bravurny herecky koncert. Ale je nutno spomenut aj ostatnych, Dustina Hoffmana, Rosamund Pike a aj Minnie Driver. Rozhodne odporucam. (17.06.2011)

Filmy, které se snaží zachytit lidský život, často selhávají na neschopnosti vyhmátnout a sdělit to podstatné, zaznamenat životní zastávky a zachytit osudová rozhodnutí, úspěchy a pády svého hrdiny. V případě Barneyho žen se to myslím povedlo na jedničku díky kvalitnímu scénáři a především díky osobě Paula Giamattiho, který Barneymu dokázal vtělit přesvědčivost a lidskost. Budí pochopení tam, kde by jiný vyvolal pohoršení, umí dojímat bez laciného sentimentu, dokáže rozesmát, věříte mu vášeň, naivitu, bolest i nejistotu. Je to mé opakované setkání s Giamattiho charakterním herectvím, kdy uznale zdvihám palec nahoru. Snímek sleduje milostné tápání muže, který ve svém životě stihl tři sňatky, dva rozvody a jedenkrát si krátce vyzkoušel roli vdovce. Při všech životních kotrmelcích ho provázela touha po osudové velké lásce a získání ideální partnerky na celý život. S Barneym se divák seznámí v jeho bohémském období a následuje ho až k trpkému konci naplněnému chorobou a opuštěností. Přesto je to ve výsledku pozitivní, optimistický kousek, který ocením na 85 % celkového dojmu. (26.01.2016)

Nesympatický hlavní hrdina, na odstřel už od začátku, se setkává s dalšími nesympatickými lidmi, a sem tam trousí kolem sebe cynická lidová moudra. To už to zpracování židovských anekdot Československou televizí bylo vtipnější, i když si ty historky povídali lidé ve vlaku. Navíc se tady každý chová a mluví jako idiot, nemůžu si pomoct. Nebo mi má přijít vtipné, jak všichni reagují na infarkt nového manžela bývalé ženy hlavního hrdiny, který sám hlavní hrdina způsobil, a děti mu do telefonu řeknou ty ty ty? (15.09.2018)