Nezapomeň na mě

Určitě jste to už někdo taky zažil.... Uvelebíte se a film začíná.... Film běží a řeknete si:"hm, první minutka dobrý, co pak asi bude dál...". Film běží, je v 1/3 délky a přijde: "Hm, no a co, to už tu bylo tolikrát...". A film zase běží, je za svou polovinou a přijde: "No dobrý no, je to tolikrát semleté, no ale už se konec za pár desítek minut přiblíží, tak uvidíme, zázraky se sem tam dějí a běda jak ne....". No a film se chýlí ke koncovým titulkům a přijde: "Jak to? Já nechci, nechci aby byl konec, ještě aspoň chvíli....". Člověk (divák) škemrá aby nebyl (ten konec), ale je. A je dokonalý, brutální, perfektně načasovaný. Tak takhle nějak vypadalo sledování filmu. A hodnocení? Parádní kousek, opravdu. (24.01.2011)

Na tomhle snímku mě předně dostaly bezchybné výkony VŠECH herců. Pattinson a Ravin odehráli svůj part s nadmírou realističnosti, Cooper s Brosnanem - na to je škoda slov, ale překvapivě dobré byly i všechny ostatní postavy, což se zas tak často nestává. Nesklouzávají totiž do jednorozměrných figurek, ale hlavně jak se blíží konec, stávají se komplexnější a plastičtější. Tu jednu hvězdu do plného počtu má na svědomí pár náznaků romantických klišé, obzvlášť to se sázkou je jak z teen komedie pochybných kvalit. Spolehlivě to ovšem vyvažuje konec. Ten je v rámci žánru, ale i toho, co divák při sledování cítí a očekává, moc pěkná rána po hlavě. Posledních cirka pět minut má takovou sílu, jako jsem už dlouho u filmu nevnímala. Bez toho konce by se REMEMBER ME těžko vyšvihlo nad průměr, ale takhle se stává jedním z nejzajímavějších dramat poslední doby. PS: A Pattinson umí hrát, ne že ne! (31.03.2010)

První komentář po roce a Rememer Me? Přiznávám, že když jsem se rozhodla si promítnout tento kousek z dílny Allena Coultera, neměla jsem příliš velká očekávání. Robert Pattinson mi je čímsi ne příliš sympatický už díky Twilightu, a tudíž ve mně film už od prvního spatření propagačních plakátů vyvolával dojem laciné a fádní mainstreamové cetky. Pravda je ta, že jsem ani netušila, že Remember Me tu má pěkných 77%. Po mých počátečních skeptických myšlenkách jsem ale od prvních scén filmu byla mile překvapená. Snímek se zprvu jevil až skoro nadprůměrně, ale pak příběh zabředl přesně tak, jak jsem očekávala. Předvídatelný, prvoplánový scénář, ale nevím proč, v tomhle případě mi to nevadilo. Asi jsem si chtěla jen pustit něco oddechového, co ani neurazí, ani nijak zvlášť nepotěší. I toho Roberta jsem tam snesla, ačkoli se mi jeho styl hraní jeví jako značně nepřesvědčivý a jeho věčný trpitelský výraz mne irituje. Jinak jsou herecké výkonny zdařilé. Taťka Brosnan coby "krkavčí otec", mladičká Emilie de Ravin už není Lost, ale vy se pomalu ztrácíte v jejích až hypnotizujících modrých očích, ovšem nejhezčí výkon zde podle mého názoru předvádí talentovaná sestra hrdinně čelící stupidním spolužačkám ve škole. Celkově mě film nijak hluboce nezasáhl, ani při závěrečných scénách z tragického okamžiku, který se navždy zapsal v lidských dějinách, i když to je možná mým prohlubujícím se cynismem :-D Překvapilo to, bylo to milé, s příjemným piánem a plakáty Amnesty International na zdi. 3* a víc ani ťuk. (26.02.2011)

Jsou mladí, jsou krásní, uvnitř však zranění, zžíráni traumatem ze ztráty blízkého člověka. Hříčkou osudu se seznámí a zamilují, dvě bytosti ztracené v newyorské šedi, a navzájem si prosluní své životy. A když to už už vypadá, že se všechno v dobré obrátí, když se svět zdá konečně barevnější a traumata po boku milované osoby snesitelnější, přijde jedno osudové ráno... Ne, pane režisére, nebojte se, na ten zážitek, který jste mi svým filmem zprostředkoval, na to mrazení v zádech v přetopeném kině, na ten čistý zásah do srdce určitě nezapomenu. Nechci. (08.04.2010)

Takto nejako to vyzerá, keď tvorcovia natáčajú film výlučne pre jednu vekovú kategóriu aj to takú, ktorá kvalitatívne filmy málokedy ocení. Koho toto môže nadchnúť, ak nie teenagerov túžiacich po osudovej láske? :) Odhliadnuc od toho, ten film nemá pevnú dejovú kostru, vnútorné stavby medzi postavami zúfalo túžia po väčšom rozvinutí a samoúčelný katastrofálny koniec, ktorý vôbec nezapadol do ostatného deja, sa len príliš okato snaží diváka dohnať k umelým emóciám. Jedna hviezda za Pattinsona, ktorý oplýva nejakou tou hereckou charizmou a druhá za tie krásne ľúbostné scény, ktoré môžu hrdo konkurovať aj tým z filmu Veľmi nebezpečné známosti (1999) :) Aj keď, musíme si priznať, že medzi Reese a Ryanom to viac iskrilo :-) (23.01.2011)