Roma

Kupodivu jsem byla unešena i z tohoto podivně dokumentárního filmu o Římu, vlastně se mi zatím zdá nejpřístupnějším dílkem od Felliniho. Je to také dáno občasnými vskutku humornými situacemi (ono totiž vidět přehlídku církevních šatů - to se jen tak nepoštěstí, nebo Felliniho kterak deklamuje, že ti studenti kritizují film, který právě natáčí...). Roma chvílemi však i kritizuje a nostalgizuje - mizející fresky vykutané krtkem v nově stavěném metru, toho jsou jasným příkladem. Jen mě takříkajíc zaskočila šišlavá angličtina ... (nepochopení z mé strany - nebo to byl zase jen vtip???). Film je poctou i kritikou Říma zároveň, je také poctou a kritikou italskému temperamentu, je to vizuálně a audiálně (ruchy velkoměsta hrají velkou roli) úchvatný film, sice bez děje, ale s poselstvím. (23.05.2006)

Žiadna kniha či divadlo nedokáže adekvátny prevod tohto filmu do svojho jazyka. Pretože Fellini sa vyjadruje k Rímu výsostne filmovo. Slobodomyseľnou kolážou obrazov, výjavov, spomienok, situácií z večne živého mesta. Ktoré, ako vidno zo záverečnej scény, neutícha ani v hlbokej noci. V noci, kedy je všetko stíšené a slávne pamiatky ticho kontemplujú. Vtom sa nocou preženie hučiaca partia motorkárov, pre ktorú staré budovy a fontány predstavujú len zaujímavé prekážky na ich divokej jazde Rímom. Mestom, ktoré je večné a preto si v ňom americký spisovateľ Vidal pripíja na zánik ľudstva. Mestom, kde staré existuje popri novom. Takže extra stratu nepredstavuje ani zánik fresiek v podzemí, objavených pri hĺbení metra. Bezchybná je módna prehliadka cirkevných úborov. Spomienky na Mussoliniho éru tiež, ako aj plné nevestince, plné ohavných kreatúr z oboch strán túžby. Hipíci pasívne polihujú, odovzdávajú sa Slnku v meditujúcich pózach. Polícii vadí i pasívny vzdor upadajúcej hippie kultúry. Ich zhluky rozháňa s pomocou armády. Apaticky si užívajúci Rimania na námestí si popri násilí veselo debužírujú. Pozn. Kde sa na Felliniho hrabe Sorrentino? Od Ríma ho delí kvalitatívny kilometer. (19.03.2021)

Sakra, ono to bylo docela dobré. Asi těch předchozích 5 (nebo kolik) filmů nadělalo své a já jsem si na režisérův nestravitelný styl konečně zvykl. Nelíbily se mi pouze poslední dvě scény s přehlídkou a motorkami. V té první jmenované byla ale zase perfektní hudba. Jinak ale byly ostatní dosti zajímavé, obzvláště mě dostala havárie na dálnici, budování metra (nečekaně atmosférické) a překvapivě i kabaret. Pokud si ale (ne)dobře vzpomínám, všechny ostatní už jsem z paměti vytěsnil a to upozorňuji, že od zhlédnutí snímku mě dělí asi sedm hodin, což není mnoho. Klasické pojetí filmu dle Federica Felliniho (hodně postav, žádný příběh atd.) mi sice stále brutálně nevyhovuje, ale k mému překvapení už mě to nenudí, což si ale vysvětluji sledováním hodně brzo ráno (rozuměj jedna odpoledne), kdy jsem překypen dobrou náladou a psychickou i fyzickou energií. (27.12.2006)

Asi nejlépe film popsal a zhodnotil už samotný režisér hned v úvodu. A díky tomuto varování jsem si nemusel tak dlouho zvykat na neobvyklé uchopení příběhu. Už jen doplním, že minimálně kvůli objevení antických fresek stojí za to film vidět, i když mi k srdci úplně nepřirostl a ne všechny obrazy mi sedly. (19.01.2017)

Jestli bych nějakému začátečníkovi (také se počítám do klubu), který si chce začít tykat s filmovým uměním, chtěl doporučit "zkušební" Felliniho film, pak bych jej nepochybně odkázal na Řím. Film, jak je u "mistra" zvykem, boří hranice zaběhnutého filmového tvaru, a narozdíl od Satyriconu tak činí divácky srozumitelnější formou. Sice se mi opět stalo, že jsem se po mrknutí okem mimo obrazovku ocitnul na chvíli doela mimo mísu, ale posléze jsem se naštěstí opět našel. Jestli máte zájem vidět opravdový Řím, nezastřený turistickým pozlátkem, je vám film k službám. (23.05.2006)