Rozhněvaný muž

Claude Pinoteau velmi rád spolupracoval s Lino Venturou. Tento charismatický herec mi svým projevem hodně připomíná Jeana Gabina. Věčně zasmušilý výraz a přitom velké herectví. Tento snímek je okořeněn návštěvou Kanady, kde se příběh odehrává. L. V. se pohybuje v neznámém prostředí od čerta k ďáblu, jen aby našel syna. Drama na mě působí místy výborně, místy trochu toporně, kdy se hrdina pohybuje od ničeho k ničemu a jako by se děj motal v kruhu. Dramatický závěr byl zajímavý tak na půl. Jistě je škoda, že Dupre neměl proti sobě důstojného hereckého protikandidáta a celý film stojí na odstraňovaní bezvýznamných překážek. Není to špatný snímek, ale jak pode mnou někteří poznamenali, moc se neliší od jiných amerických filmů té doby, jejichž hrdinové též pátrali nebo vykonávali pomstychtivou misi. (02.05.2022)

Starostlivý táta Lino se courá po Montrealu, pravým hákem tu a tam někomu zhmoždí čelist či járble, občas je zhmožděn on sám a než se rozvine jeho vztah s prostořekou servírkou, je vám jasné, že jediná věc, která mu může ublížit, je kanadská kuchyně.. Ventura jako továrna na přirozený respekt nemůže zklamat, nicméně prostředí z toho vysosalo ten správný francouzský spirit a Dupreho protivníci jsou jen zaměnitelné figurky na šachovnici průměrného scénáře. Při vzpomínce na Jako bumerang s Delonem či Veberovy Uprchlíky se nabízí poznatek, že francouzští tvůrci „rodinných“ dramat mají pro svá finále jakýsi zvláštní fetiš na horizont kopce představující státní hranici.. (13.04.2022)

Možná až příliš minimalistické krimi, kde Ventura předvádí svou kalsickou polohu tvrdohlavého nemluvného buldoka. Zde tedy bez aury nezničitelného drsňáka, což je do jisté míry i sympatické a dává prostor pro vyniknutí i někomu jinému. Podařilo se to Angie Dickinson, kterážto si mě podmanila hned svým entrée a jejíž další vstup do dění během dramaticky vypjaté chvíle o něco později  mne opravdu potěšil.  Bohužel však hlavní zápletka o složitém vztahu otce a syna mne příliš nenadchla, pouze snesitelné klišé s tragickou smrtí matky.  Pro účely náčrtu dění dobré, pro hlubší souznění s postavami završené vítáním happyendu nedostatečné. Pinoteaův realistický přístup pak v závěrečné akci dostal až lehce směšné kontury, kde se všechna vejce (kriminální gang) vcelku nesmyslně sejdou v jednom košíku, zde lesíku a jejich pochytání českému divákovi připomene geniálního inspektora Trachtu -  "tak si taky nastupte". Což u vážně laděného filmu není zrovna vítaná asociace.  Tři. (06.10.2022)

Ten krapet sentimentální závěr mi dojmy sice trochu zkazil, ale naštěstí ne tak, abych tomu ten plný počet nedal. Hodně mile mě to totiž překvapilo. Není to sice nic moc náročného, ale v rámci svého žánru to podle mě funguje skoro až dokonale. Má to skvělou a neskutečně působivou atmosféru, napínavý příběh, dobře a inteligentně gradující děj, skvělého Lino Venturu i ostatní herce a jestli mě na tom něco oslovilo nejvíc, tak to, že zde hlavní postava neustále pátrá po svém synovi a přitom chodí po všech čertech a na všemožná místa, kde se ho snaží dopátrat. Je to totiž trochu podobně vedené jako Collateral, akorát tady se nejezdí, ale spíš chodí a taky tu rozhodně nejde tolik o život, ale napínavé to je skoro stejně a ten motiv putování tu v jisté formě je taky. Takže ano, tohle si ode mě ten plný počet opravdu zaslouží. Slabých 5* (15.10.2022)

Výborný film z prostředí krásné rozlehlé Kanady. Ustaraný otec jede po stopách svého nezbedného syna, který se zapletl do zdejšího kriminálního prostředí. Lino Ventura ve své typické roli spíše samotářského jedince se smyslem pro spravedlnost a se skvělým přístupem k herectví, jedná se o další velmi slušný francouzský krimifilm. (13.12.2006)