Rozhněvaný muž

Typický Lino Ventura - sám proti všetkým za záchranu svojho syna. Žiadne americké kudrlinky, len priamočiara krimi dráma a zaujímavá cesta za hľadaním pravdy. Tiež tu je niekoľko scén, ktoré v spojitosti s Venturom veľmi dobre zafungovali, napríklad tá v reštike. Veľká dávka charizmy v každom momente sa vám vyleje na obrazovku. Naproti tomu je tu i zopár nudnejších miest, bez ktorých by sa príbeh ľahko obišiel. Celkovo však veľká spokojnosť. Slušný nadpriemer. 80/100 (20.10.2020)

Možná až příliš minimalistické krimi, kde Ventura předvádí svou kalsickou polohu tvrdohlavého nemluvného buldoka. Zde tedy bez aury nezničitelného drsňáka, což je do jisté míry i sympatické a dává prostor pro vyniknutí i někomu jinému. Podařilo se to Angie Dickinson, kterážto si mě podmanila hned svým entrée a jejíž další vstup do dění během dramaticky vypjaté chvíle o něco později  mne opravdu potěšil.  Bohužel však hlavní zápletka o složitém vztahu otce a syna mne příliš nenadchla, pouze snesitelné klišé s tragickou smrtí matky.  Pro účely náčrtu dění dobré, pro hlubší souznění s postavami završené vítáním happyendu nedostatečné. Pinoteaův realistický přístup pak v závěrečné akci dostal až lehce směšné kontury, kde se všechna vejce (kriminální gang) vcelku nesmyslně sejdou v jednom košíku, zde lesíku a jejich pochytání českému divákovi připomene geniálního inspektora Trachtu -  "tak si taky nastupte". Což u vážně laděného filmu není zrovna vítaná asociace.  Tři. (06.10.2022)

Takový béčkový příběh, ovšem s pětihvězdičkovým Venturou a sedmihvězdovým dabingem Rudolfa Hrušinského. Moc se mi líbil začátek s vrtulníkem nad krajinou, krásně uvedl následující děj a zapasoval jej geograficky. Ventura na zápase NHL, golmáni ještě se škraboškou, a takový novodobý noirek o muži, který má sakra mizivou šanci, že z toho vyvázne živý. A při tom nejde o něj. Tleskám veřejnoprávní TV, že film konečně uvedla v původním dagingu a těm chlapům z dabingfora, kteří se o to zasloužili. Jako milovníka britského filmu mě potěšil i Donald Pleasence v malé roličce "prádelníka". Finále filmu šlo natočit líp! (03.10.2017)

Reziser Claude Pynoteau /Muz, ktery se mi libi, le Silencieux/ natocil sympaticky, ale stale len priemerny film o tom, ako ustarosteny papa ide hladat syna kamsi do Kanady. Okrem otecka sa o syna zaujima aj policia, ktory vysetruje pripad, do ktoreho je synator zapleteny. Okrem hlavneho Vina Lenturu /The medusa Touch, Le Ruffian, Touchez pas au Grisbi/ sa tuna objavil aj Donald Pleasence /Jestli se rozzlobime, budeme zli, The Great Escape, Halloween/. Nejdem tu vypisovat chvaly na Vina Lenturu a nemyslim si, ze cas straveny s nim je ako vecerne posedenie s priatelom u kavy. Lebo ja priatela som nemal, nemam a vlastne ani mat nechcem. Kamarady, to jo, ale priatela ani omylom. No ale s5 k filmu. Atmosfera kanadskych montrealskych ulic potesia nejedneho diviaka a hudba tiez na urovni, to iste plati aj o dialogoch. Ovsem furt tvrdim, ze po kultovej The Medusa Touch mal Vino Lentura na konte len Le Ruffian, vsetky ostatne filmy boli len priemer. Ako je aj tento L´Homme en Colere stale len taky znesitelny priemer : 60 % (28.11.2015)

Filmy s Lino Venturou vždycky byly (a jsou) zárukou kvality a ani v tomto případě tomu není jinak. Příběh sice není z nejoriginálnějších, ale přesto jsem si film užil od začátku do konce. Je to totiž poctivá práce, dokonce tak poctivá, že nebýt příliš ukvapeného závěrečného rozuzlení, uvažoval bych i o maximálním hodnocení. 80%. (25.12.2017)