Karel Gott 70

Estrádní záležitost se silnějšími i slabšími okamžiky, kde mezi povedený řadím například přítomnost Táni Kuchařový, která přednesla krásný blahopřání plus vystoupení několika, většinou dříve narozenejch, umělců. Mezi strašný chvilky naopak patřilo vystoupení tělocvikáře Maxy a (posledních pár let tradičně) afektovaný a uječený představení Lucky Bílý+již zmíněná stylizace pořadu. Bylo ale příjemný si připomenout řadu Karlovejch hitů a zároveň zajímavý se opět ujistit, že na něj u nás prostě pořád nikdo nemá. ___ Trefný komentáře (z těch několika málo, který jsem přečetl): Kulmon, sportovec. Komentář absolutně mimo (včetně blábolů jako "hudba z magneťáku", "playback" apod.): Zeck. (16.07.2012)

Nedorozumění v žánrech vyvolává protikladnosti v hodnoceních. Oslava životních jubileí je a zůstane specifickým tvarem, jehož hlavní prioritou zůstává a zůstane blahopřání. V této rovině se mění gottovské jubileum v to, co oslavanec výstižně nazval manifestací. Sahá-li region gottovské popularity od Vladivostoku po Bonn, v tomto případě lze jeho rozpětí vymezit od Evy Farné po legendárního Josefa Zímu s půvabnými mezizastávkami v podobě Terezy Kerndlové, Taťány Kuchařové či Barbory Špotákové nebo stále atraktivní Heidi Janků. Příznačný byl pohled na Gottovy dcery; zejména jsem ocenil výdrž tříleté holčičky, která doslova překonala samu sebe. Král české noblesy, jemuž nic lidského není cizí, vstoupil touto velkolepou podívanou, která u nás nemá obdoby (napadá mi jen Nohavicou svolaný koncert ostravských osobností hudby pro lidi), na pomyslné nebe českého kulturního dědictví. Dramaturgie ani scénář této apoteóze dalšího českého Nesmrtelného - jak by psali naši předkové ještě v čase Třetí republiky - zvlášť neprospěla, ale ani neublížila; občasný, tyto klíčové okamžiky provázející humor, zlehčující stáří byl minimálně vkusný. Gottovo dojetí bylo nezastírané a upřímné. Legendě se dostalo holdu, který jí poprávu přísluší. Zpěvák životního chlapeckého životního romantismu tak pevného v křehké formě, v níž ho nabízí svým stále početným fanouškům všech generací již šesté desetiletí, prožíval tyto hvězdné okamžiky poprávu jako jedno velké životní zadostiučinění. Chtělo by se věřit, že tento svátek lidské vzájemnosti nebyl jen agenturní kulisou, ale naopak autentickou výpovědí o tom, že optimismus v naší době není jen stále úletovější úchylkou, nýbrž nadčasovou, životně nutnou a nutkavou potřebou. (15.07.2009)

Pěkně udělaná benefice má švih a tempo. 1) Uslyšíme výhradně písničky z Gottova repertoáru v podání gratulantů v novém či upraveném aranžmá. Aby se jich vešlo více, zazní vždy jen část songu, což je očividně ku prospěchu věci._____ 2) Slovní gratulace jsou vtipné (snad jen s výjimkou zdravice prezidenta Klause) a hlavně krátké._____ 3) Mezi gratulanty je zastoupen především popmusicový mainstream. Mladých zpěváků je tu málo, příležitost dostali Gottovi souputníci anebo alespoň dobře zavedené stars (například Lucie Bílá). 4) Gottovi to tehdy ještě zpívalo dobře. Místy byl rozdíl mezi možnostmi jeho hlasu a gratulanty velmi patrný._____ 5) Dojemný koment: sportovec*****, výstižný koment: argenson*._____ 6) Nesdílím rozhořčení některých komentátorů z toho, že nešlo o dostatečně důstojný koncert podle vkusu lidí, kteří stejně Gotta neposlouchají. Nikdy jsem Gotta moc nemusel, ale vážím si ho a nezpochybňuji fakt, že se stal fenoménem doby._____ 7) Mé pocity vyjádřil celkem přesně Jiří Krampol: Kde jsou ty doby velebné, kdy údy byly ohebné? Až na jeden, až na jeden. Pryč jsou ty doby minulé, teď údy mé jsou strnulé, až na jeden, až na jeden. (04.02.2022)

Tak tahle megalomansky pojatá kulturní komediantská zábava spíše připomínající pitomoučké hudební estrády z Novy, to vážně ne, ať je Karel jaký je, tohle si nezasloužil. Ale Karlovi je to šuma fuk ani se mu nedivím, on za ty lidi nemůže, on je nevybíral, oni se někteří vetřou všude, hlavně aby se zviditelnili a aby byli v zájmu všech medií a psalo se o nich něco v tom smyslu, já toho Karla znám už tak dlouho a cítím s ním, ale co je hlavní nejvíc, že zato mají ještě nějaký ten nemalý niklák..Někteří umělci a že jich tedy máme na metr čtvereční, by nám mohl závidět i halywůd, spíš tedy svoloč, odněkud z vidlákova, by už neměli radši ani vystupovat ale drzé čelo a lokty jako břitva jsou přednější..Za socialismu by to zvládli stokrát líp a ještě by se člověk zamál protože bylo čemu! Tohle se vážně nedalo ani za střízliva:-( Ale jisté je jedno na celebritu-osobnost Goťákova fomrátu i co i co se zpěvu týče, nemá a dlouho nebude mít nikdo, z těch přicmrdálků tedy určitě ne... (14.07.2009)

Jak už jsem psal u dokumentu Fenomén Gott, tak Karla považuji za jednu z mála osob, která může nosit titul celebrita bez nějakých uvozovek. Na tenhle koncert bohužel přišli i ti, kterým by ani dvojité uvozovky ve slově celebrita nestačili. Nejhorší část koncertu byla paradoxně na začátku, kdy vystoupil Sámer (Kr)Issa. To se o mě opravdu pokoušel infarkt, když se on pokoušel zpívat. Naštěstí potom to už nebylo tak strašné a bylo tam pár lidí, kteří si ten titul také zaslouží (Bohdalová, ač propírána bulváry, je to pořád paní herečka, hlavně komediálních rolí, Bílá…) Věřím, že kdyby Karel nebyl džentlmen, tak by s některými vyrazil dveře a ani by nemrkl. A na závěr stačí jen říct, že v místnosti z mužského osazenstva zřejmě nebyl nikdo, kdo by se Karlovi přiblížil, byť po jeho ponožky! (15.07.2009)