Mikulášovy patálie

Mikulášovi patálie lehce připomínají Bylo nás pět...ale jenom z lehka. Chápu ale, že tenhle film bude vtipnější, když vybral ty nejlepší scény z celé knihy. Jsem ale rád, že ho Francouzi natočili, protože se na něj nádherně koukalo. Bylo to opět takové příjemné, jak Francouzi umí, ale dlouho jsem se od nich ničeho takového nedočkal. Jsem rád, že tu frantíkovství nezapomněli a pořád se můžu těšit na další a další vtipné francouzské komedie, které nám zpříjemňují život už hodně dlouho. Také jsem koukal, že Michel Galabru ještě hraje. V jeho letech sklízí můj ohromný obdiv, protože to nemůže být tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. Drsné ale je, jak od posledního filmu, který jsem s ním viděl, zestárl. Ale tak pravda, od Asterixe s Obelixem uteklo už dlouhých deset let. K tomuhle filmu se s radostí vrátím znovu, a znovu...nejspíš neustále. Jako k těm nejlepším francouzským komediím, které v jejich zemi kdy vznikly. (17.07.2010)

Veľmi príjemný snímok na oddychový horúci letný večer. Film, ktorý spája detskú infantilnosť, domýšľavosť a fantáziu úplne nenásilne a prirodzene. Samozrejme, že na podobný film treba byť aj naladený a nie vždy každému príde vhod. Snáď to bude pri najbližšej projekcii ešte záživnejšie. Trošku mi vadil pomalý rozjazd a dlhšie mi trvalo kým som sa správne naladil, ale inak nemám výčitiek. 70%. (08.07.2012)

Mikulášovy patálie jsem četl několikrát, mám je strašlivě moc rád a doma i s přáteli si z nich občas citujeme. Tohle mi přijde jako milý film z rodu Bylo nás pět, Páni kluci..., ale pro mne to Mikulášovy patálie s jejich legračním naivním vyprávěním a stále dokola se opakujícími motivy a hláškami nejsou. To není hana, spíše je to pro mne potvrzení mého předchozího přesvědčení, že tahle literatura je do filmu převoditelná jen velmi obtížně. Sám to však považuji jen za svou soukromou potrefenost, nikoliv za pokus o objektivní hodnocení. I tak je to však i pro mne moc povedený film. (26.07.2010)

Mikuláš je absolutní kult mého dětství. Všechny knížky jsem přečetl nejmíň třikrát, tam a zase zpátky; Miroslavem Vladykou (skvěle) odvyprávěnou kazetu jsem uměl nazpaměť, bez přehánění. V Mikulášovi jsem se zkrátka dokonale zhlédl. A není pro mě teda žádným překvapením, že Goscinnyho a Sempého předloha dala vzniknout něčemu, co vlastně perfektně definuje problematický žánr rodinné komedie. Se vším všudy, s plusy řádně vytučněnými. Svěží a laskavý humor se z knížky na plátno povedlo přenést v relativně neporušené formě, mimo jiné díky vydařenému castingu (Celestýn s Kryšpínem neměli chybu především), a ostuda se nakonec v žádném případě neudělala ani jedinečnému, dle mě zcela nenapodobitelnému vypravěčskému stylu Mikulášových patálií. Takže fakt velká spokojenost. Jediná malá výtka: Vendelín by jistě zasloužil víc prostoru. O:-) --- "Bylo to tak těžké?" (29.12.2013)

Jmenovaná kniha byla v dětství jednou z nejmilovanějších. Četl jsem ji mockrát, naposledy ale tak před 15 lety. Pamatoval jsem si pár postav, a také fakt, že jsem se knize krásně dětsky smál na plné kolo. A na plné kolo jsem se smál i dnes u filmu. A to už je známka kvality :-) Opravdu jsem se dobře bavil. S filmovým zpracováním další knihy, kterou jsem hltal - Mládí v hajzlu - se to vůbec nedá srovnat. (19.11.2010)