Zlaté časy rádia

Tento film od Allena nebude patřit mezi mé nejoblíbenější. Vadí mi na něm jakási necelistvost, útžkovitost. Taky mě už začíná lehce popichovat neustále stejné obsazení (cca 15. film, co jsem viděla). Oceňuji ale Miu Farrow, která hrála lehce přihlouplou slečnu naprosto dokonale. Také se mi líbila úvodní scénka s lupiči. (02.05.2011)

Kouzelné. Jak naznačil Douglas, postavičky v tomto vzpomínkovém filmu bizardností připomínají Felliniho Amarcord: tlustý strýc, který stále loví ryby (až ze všech členů rodiny udělá amatérské ichtyology), věčně randící tetička s hroznou smůlou na muže, sestřenice, která celé dny odposlouchává telefonem sousedy nebo třeba otec (úzkostlivě tající své zaměstnání) s matkou, kteří se vášnivě hádají i o to, zda je větší pacifický nebo atlantský oceán. A do toho řada historek o lidech spjatých s rádiem - třeba ta, jak se prodavačka tabáku (ztvárněná rozkošnou Miou Farrow) marně pokoušela uchytit reklamou na projímadlo, až se díky kurzu správné výslovnosti stala celebritou první kategorie. Tenhle film je podstatně sentimentálnější než ostatní Allenova dílka, což by někomu mohlo vadit. Ale šlo to snad natočit jinak? 40. léta, ve kterých malý Woody vyrůstal, byla prostě zlatými časy rádia. (05.03.2005)

[3,5*]     "You speak the truth, my faithful Indian companion."     Autobiograficky ladená snímka Woodyho Allena, plná jeho špecifického humoru so satirickým náhľadom na spoločnosť. Dielo je to inak veľmi farbisté, so skvelou dobovou hudbou, parádne vystihnutou atmosférou doby a citeľnou nostalgiou za starými časmi. Zrejme preto, že je to tak zakotvené v realite, sa Allen dosť miernil vo svojej uletenosti a myslím, že to filmu prospelo. Nezabudnuteľná je úvodná scéna s dvoma vlamačmi, ktorí hádajú melódie v rozhlasovej súťaži "Guess the tune" (takmer som sa udusil smiechom).     "When Mr Manulis called for a date the next week, she told my mother to say she couldn't see him. She had married a Martian." (31.12.2022)

Po "Annie Hallovsky" laděné "Haně a jejích sestrách" a Bergmanovsko - Čechovském dramatu "Září" se vydal Woody Allen stejnou cestou jako o 14 let dříve Fellini, o 8 let Kachyňa a o 3 roky dříve Paskaljevič, tzn. cestou vzpomínek na své děství. Spousty krásných figurek, opatřených roztomilým podivínstvím a lehkým humorem. Woody Allen byl v osmdesátých letech zamilovaný až po uši do Mii Farrow. Ta má zde krásnou roli ukňourané, ale krásné Sally. Rádio je zde zobrazeno coby ohromný fenomén a věc, bez které se hrdinové filmu ve válečných letech nedokázali obejít. A nebyl by to Woody, kdyby do svého laskavého a humorného filmu nedal nějaký ten vážnější prvek, jak od dob "Lásky a smrti" udělal pokaždé. Scéna, kdy otec malého Woodyho řeže páskem a když se z rádia ozve, že celé státy úpěnlivě sledují marný boj za záchranu holčičky, která spadla do studny, začně ho se slzami v očích hladit po vlasech a v následujích chvilkách ho pevně drží v náručí, je skutečně hodně silná. Woody se tentokrát opět ve filmu neobjevil (mimochodem hrál pouze v šesti z jedenácti svých filmů z osmdesátých let), ale postaral se o post vypravěče příběhu. "Zlaté časy rádia" patří mezi nejlepší Woodyho filmy. (20.03.2008)

Upraveno v říjnu 2020. Zlaté časy rádia jsou čiperně uličnickou vzpomínkou klauna na vlastní dětství v šibalském opojení životem. Klaun ani v nostalgickém ohlédnutí nezapomíná na své ztřeštěné kousky, karikaturní odlehčení a rozveselenou snůšku bezbřehé radosti při hltání života a jeho anekdotických nezbedností. Klaunovo rozjímání nad minulostí se rozhlíží kolem nejpopulárnějšího média času jeho dětského seznamování se s životem, ostatně i v mém klukovském věku sehrálo rádio důležitou úlohu. Mekkou doby je olbřímí hudební síň Radio City Music Hall a vládcem rozhlasový koncern a výrobce rádií RCA. Klaun v povznesené náladě připomene i přelomové činy rozhlasového vysílání, s nezměrnou chutí nahlíží i do vlastních rodinných řad a nevynechává ani hudební hitovky od veličin doby, jako byl Glenn Miller, Benny Goodman, Duke Ellington a mnoho dalších. Woody Allen se vzrušením, klukovinami a rozverností baví a rozjásaně vše doprovází. Očima, pozorující ty křehké nezbednosti života, je Joe (příjemný Seth Green), klaunovo dětské já. A jako správný kluk rozpoznává život i za cenu neshod, uličnických extází a nesmlouvavého výchovného doporučování. Důležitou postavou filmu je Martin (zajímavý Michael Tucker), Joeův otec, bez hrdosti na to své taxikářské povolání. Neméně důležitou postavou je též Tess (příjemná Julie Kavner), Joeova matka s pragmaticky vystřízlivělým pohledem na život, manželství a rodinu. Významnou postavou je Sally White (velmi zajímavá Mia Farrow), naivní prodavačka cigaret a doutníků s obětavě svéráznou cestičkou za slávou a popularitou. A k výraznějším postavám patří také Bea (pozoruhodná Dianne Wiest), teta v romantickém snění a očekávání velikánské lásky. Z rozhlasových osobností: prťavý idol kluků Maskovaný mstitel (Wallace Shawn), neodbytně záletný Roger Daley (David Warrilow), jeho manželka Irene Draper (Julie Kurnitz), k bdělosti ve válečném času vyzývající Biff Baxter (Jeff Daniels), konferenciér soutěže Stříbrný dolar (Tony Roberts), či moderátor soutěže hudební hádanky (Don Pardo). Z dalších členů rodiny: ryby donášející tlustý strýc Abe (Josh Mostel), jeho nespokojená žena Ceil (Renée Lippin), či bezstarostná sestřenice Ruthie (Joy Newman). Z dalších rolí: přísný rabín Baumel (Kenneth Mars), gangsterský zabiják Rocco (Danny Aiello), jeho soucitná matička (Gina DeAngelis), ten nejodolnější baseballista Kirby Kyle (Brian Mannain), z invaze marťanů vyděšený Bein nápadník Sidney Manulis (Andrew B. Clark), ženatý Bein milenec Sy (Richard Portnow), či obnažený učitelský záskok, slečna Gordon (Sydney Blake). Film Zlaté časy rádia jest příjemně odlehčeným ohlédnutím za dětstvím nezbedného klauna. Rozkošně pružné filmové pobavení. (18.05.2011)