Hrdina má strach

Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, nakonec jsem dal nižší počet, protože jeho nadčasovost tkvěla v systému, v němž se odehrával, přestože mnohé přetrvává. Docela odvážné dílo na tehdejší dobu, ale zcela v intencích českého filmového umění šedesátých let. A samozřejmě, jako scénáristé jsou podepsáni Filip a Dietl, kteří v té době už jako třicátníci byli hlavně v televizi mezi diváky velmi oblíbeni. Kritický a satirický film se obul do tehdejšího byrokratického aparátu, který je řízen systémem, kde se nikdy nic podstatného nevyřeší a kde vše nakonec vyšumí. V Brodě spadl strop haly, která se mohla opravovat už před dvěma lety, kdyby všechna dokumentace nemusela projít několikrát zespodu na ministerstvo řadou úřadů a zase zpět a pouze se na ní vršila schvalující a doporučující razítka... A tak tento systém vychovával z lidí ovce, kteří se báli do něčeho píchnout, až zlhostejněli a začali se chovat jako ovce. Důsledky si neseme doposud. Krásná byla postava člena stranického výboru, kterou sehrál Rudolf Deyl ml. Víte, že mi dokonce připomínal jednoho mého kamaráda? Na rozdíl od jednoho komentáře se však nedomnívám, že šlo o protirežimní film. Ne, ten film bojoval za opravdový socialismus, jaký jsme chtěli vytvořit v roce 1968. (20.11.2014)

Jestli z vás ještě nekomu není jasné, proč máme u nás přebujelou byrokracii, toto je dokonalá odpověď a vysvětlení. Film je velmi tvrdou kritikou nejenom byrokratů, ale i socialismu. Pojmenovává to přesně a trefně, strach byl to, co vytvořilo socialismus, ale taky to , co mu nakonec i zlomilo vaz. Strach celou zemi paralyzoval natolik, že se rozložila. Bohužel to ale trvalo padesát let. Běh na dlouhou trať. A teď bude běh na dlouhou trať to zase dát dohromady. Hrušínský ve filmu září, Prachař hraje opět svého tradičního funkcionáře (skvěle), celé to tak budovatelsky šlape, že než se vyřídí stavební povolení, zamýšlená opravovaná budova se zřítí. Systém však chybu udělat nemohl, kdo tedy? 80% (15.04.2012)

Politická satira z šedesátých let v hlavní roli s Rudolfem Hrušínským. Ten se rozhodne postavit se za nespravedlivě potrestaného kolegu a poté si dokonce dovolí kritizovat socialistickou společnost. Namísto výpovědi je však povýšen. Film tak vyjadřuje absurditu tehdejšího společenského systému a ukazuje, že hrdina může být kdokoliv, kdo nejde s davem. Vedle výše zmiňovaného hereckého mistra ve filmu velmi dobře hrají I. Prachař, J. Sovák a R. Deyl. (09.01.2012)

Moralistní drama. Vzhledem k době to vůbec nebylo „krotké“, jak nás informuje distributor. --- Je zajímavé si všimnout, jak dalece dokázala normalizace scénáristu Dietla znormalizovat. Metoda je stejná, ale namísto důležitých otázek nastoupily triviality. Dietl je zde dokonce tak dobrý, že dokázal ukázat něco, co většina lidí nechápala tehdy a nechápe ani dnes: Mistrům výkonu moci (Prachař) vůbec nevadí, když nějaká demokratická fóra (Deyl) přijímají usnesení - vždycky se s nimi bez potíží srovnají, protože demokratické kolektivní orgány mocenské otázky nikdy nechápou a neřeší. --- Dietlův scénář je přece jen o fous slabší než mistrovský. Postavy jsou tak trochu podle šablony, dialogy (a monology) by mohly být i lepší, a se závěrem (po Vavřincově povýšení) se autor evidentně nadřel. I tak - cenné. (08.09.2010)

Malá velká satira socialismu. V té době už se z Jaroslava Dietla stával postupně velice zručný scenárista, František Filip znamenitým (především televizním) režisérem, a Rudolf Hrušínský vstupoval do nejúspěšnějšího období své kariéry v druhé půlce 60. let, kdy šel napříč žánry z jednoho zajímavého snímku do druhého. Pánové se svátečně sešli a vytvořili film, který v konkurenci mnoha jiných zapadl, ale který i po letech pobaví a překvapí slušnou dávkou invence a úderné satiry. Ta navíc zůstává ale v mnoha ohledech nadčasová, protože se dotýká záležitostí, jaké mnozí běžně známe z reálného života i dnes... byrokrace, papíry, shánění podpisů, nebo situace, kde není na vině konkrétní člověk než spíše systém jako takový a pod. Na chvíli se z toho občas vyklube takové nemastné neslané drama plné soudruhů, ale vyústění s opakujícími se tvářemi na stejný místech to mělo originální... a neodolatelný pan Hrušínský je zde přímo roztomilý, hlavně když veškerý děj každou chvíli dosti ironicky komentuje přímo divákovi do kamery. ;) 75% (30.10.2019)