Dokonalý smysl

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $2,959║Tržby Celosvetovo $908,000▐ Samotný námet je perfektný ale opäť to zlyháva na tak chladnom anglickom prevedení že brrr, vôbec ma tie udalosti nedokážu patrične vtiahnuť do deja, aj keď herci hrajú obstojne. /45%/ (14.02.2013)

Pefektní námět, to bez diskuze. Režisér megafilmu Samec natočil překvapivě ambiciózní romantické drama na pozadí celosvětové katastrofy. Výsledek na mne docela zapůsobil, ale mohl zapůsobit i mnohem víc, kdyby lépe fungoval vztah dvou hlavních postav. Mezi McGregorem a Greenovou jsem v tom filmu prostě necítil žádné větší pouto. Mnohem lépe funguje ta apokalyptická linie, hlavně díky ní mě Perfect Sense bavil. Tak trochu kámen úrazu je však v tom, že se na těchto dvou liniích tvůrci chtějí vyjádřit k příliš mnoha věcem - od mezilidských vztahů, přes podstatu lidskosti až ke vztahu k rodné planetě Zemi - takže mi nakonec uniknul nějaký ústřední hlavní motiv, pokud byl tedy vůbec přítomen. Závěr na mne pak udělal asi tak jednoznačný dojem, jako kdyby mi někdo optimisticky řekl, že mi zbývá ještě celý rok šťastného života ... 7/10 (15.01.2012)

Příběh snímku sice není zasazen do konkrétního časoprostoru, ale „hypertextové“ prokládání aktuálního fikčního dění autentickými zpravodajskými záběry svědčí o globálním dopadu nákazy a dává tušit, že k viděnému dochází právě teď a v tomto světě. Malé měřítko vyprávění s pár lidmi a jedním místem tudíž není dodržováno tak svědomitě jako v jiném komorním filmu o konci světa, Trierově Melancholii (oba film také, v kontrastu s procedurální Nákazou, věnují prostor raději reakcím postav na tušený konec existence, než příčině zkázy). Není zřejmé, nač nás tvůrci chtějí upozornit. Na nesmyslnost léčení symptomů namísto hledání hloub sahajících příčin? Na vzdalování se kořenům „čisté“, předtechnické společnosti? Na cynickost a sobeckost lidstva, které v kritickém okamžiku upřednostní tělesnou slast před pokáním? Každopádně není pochyb, že podtext nejasně artikulované výzvy je nadějeplný: neřešte krávoviny a obnovte přerušený kontakt (s lidmi, potažmo se světem). Optimistické poselství bude zvlášť pro diváky nadšené Trierovým filmem, který pod jednou slupkou deprese skrývá depresi další, dobrou záminkou k úšklebkům. Největší cynikové mohou rovnou zvolit opoziční čtení a sledovat Perfect Sense jako nezáměrnou parodii apokalyptických filmů (žrací fáze působí jako vystřižený materiál z béčkového zombie hororu). Příliš velká interpretační volnost, předvídatelnost stupňovitě komponované zápletky a strach jít opravdu na doraz (jako Fernando Meirelles v mnohem syrovější Slepotě), brání vychutnat si Perfect Sense jako katastrofický thriller. Mnohem lépe, v poslední scéně takřka bezchybně, film funguje jako klasické melodrama o zamilovaném páru, jež čelí síle mocnější než oni sami, nikoli mocnější než jejich láska. Teprve jako drama, jimiž se dobrovolně necháme dojímat, dává film dokonalý smysl. 70% Zajímavé komentáře: takken, arkis, narthasia (04.02.2012)

Perfect Sense nádherně prolíná dvě příběhové linie. Jednu romantickou mezi Ewanem McGregorem a Evou Greenovou a druhou dramatickou o nákaze, která se šíří světem a lidé postupně ztrácí chuť, sluch a zrak. Také ale obsahuje plno myšlenek "coby, kdyby" a představuje nám, že s omezením člověk dokáže žít. Filozofie z tohoto filmu stříká na všechny strany a není pětiminutovka, kdy by Eva Greenová nebo Ewan McGregor neřekli něco, nad čím by se hodilo pozastavit a zapřemýšlet. Nádherný film, zajímavý film...plný otázek, na které neznáme odpovědi, ale které se naučíme jen, když na ně přijde řada. Do toho nádherná, hypnotizující symfonie na piano v podání geniálního skladatele Maxe Richtera a je tu naprosto úžasná záležitost, kterou by měl vidět každý, kdo rád nad životem přemýšlí. (17.02.2012)

Už jen za tu odvahu pro koncept a obětování všech klasických diváckých klišé pro maximální emoční sílu, je vysoké hodnocení zasloužené. Ústřední dvojice je bezchybná a průběh rostoucí apokalypsy působí nejen věrohodně, ale také nebezpečně. Svět možná někdy skončí, ale člověk se neztratí, dokud bude cítit lásku k druhému, protože život je o pocitech a ne o fyzických věcech... Snad se najde dost diváků, kteří tuhle neobvyklou katastrofickou romanci ihned neodsoudí, bylo by to nespravedlivé. Osobně stavím Perfect sense vedle It's All about love, obdobně depresivní a experimentálně laděné. A stejně výjimečné. PS: hudbu má na starosti můj depresivně-emotivní skladatel číslo jedna, Max Richter, ale ta pomyslná špetka ji chybí. Nerozpláče, pouze rozesmutní... PPS: jdu si hodit kamenem... zase... (22.05.2012)