Děcka jsou v pohodě

Děcka jsou v pohodě sice není film, který vám na dlouho uvízne v hlavě, ale rozhodně jde o jeden z těch povedených kousků. Není tu nouze o emocionálně silné scény, ale na nich film vyloženě nestojí, je to zkrátka takový optimistický film o radostech i starostech života. Uvolněná atmosféra, skvělé herecké výkony, zejména obou ženských představitelek, a úsměvné scény, uvolňující napětí ve vážnějších momentech, to vše umocňuje divácký zážitek. (29.01.2011)

V tomhle filmu se vlastně završuje proces zobrazování lidské homosexuality na filmovém plátně. Zpočátku znamenala absolutní tabu. Později se sice objevila, ale v takové pozici, jako má dnes pedofilie. V další fázi už se filmaři dívali na homosexuály s kapkou porozumění. Jsou přece nemocní, za svou odpornou deviaci nemohou. Zároveň využili gaye jako rekvizitu v komediích, takže narůžovělí cukrující pánové zaplnili filmová plátna. Zobrazováním lesbických vztahů se tehdy ještě filmaři vyhýbali, protože to neskýtalo takový komický potenciál. Čemu se smějeme, to nám připadá lidštější, takže přes trapné stereotypy tenhle vývoj přece jen pomohl změnit předsudky. Poté následovala vlna boje za práva homosexuálů. Každý aktivismus je ve své horlivosti dogmatický, a proto to často dopadalo způsobem, kdy byla lidská sexualita zobrazovaná jako vztah dvou mužů či žen a vyloženě jako okrajová a podivínská záležitost heterosexuální poměr. Děcka jsou v pohodě zobrazují současnost, kdy se aspoň v těch šťastnějších zemích a oblastech nemusí homosexuálové bát hlásit ke své orientaci. Režisérka ale šikovně využívá poslední kontroverze, jaká ve vztahu k homosexualitě zbývá - registrované partnerské vztahy a především rodičovství. S obojím mají mimochodem podle posledních průzkumů problém i v tradičně liberální Francii. Nedávno provedený průzkum prokázal, že s přijetím má potíže asi polovina populace. Děti pochopitelně lesbičky i gayové měli ve všech historických epochách, nemohli si obvykle totiž vybírat a na jejich potomcích to žádné deformace nezanechalo. Lesbický pár čelí ve snímku zásadnímu problému. Jejich dvě děti počaté přes spermabanku touží poznat svého biologického otce. Ukáže se, že mužský v rodině přece jen chyběl, a rodinná krize se nevyhýbá ani homosexuálním párům. Děcka jsou v pohodě jsou až překvapivě civilní a vkusně natočený film s výbornou ženskou dvojicí v hlavních rolích. Jeden by ani neřekl, že jde o velké hvězdy filmového plátna, dokonale se proměnily a nestydí se za své přirozené stárnutí. Celkový dojem: 80 %. (28.01.2013)

Strašně příjemný a pohodový film, jehož největší síla je ve skvělých hereckých výkonech a skvělém scénáři. Co se mi ale nejvíce líbilo, byl ten naprosto přirozený humor, on vůbec celý film působí hrozně přirozeně, jako by se jednalo o běžnou rodinu, která žije vedle vás. Rozhodně se nejedná o nic velkolepého, ale občas takový oddechový film neuškodí, zvlášť když je v tak pěkném balení. (13.02.2011)

This Movie Is All Right. A nielen to. Do krátkeho zoznamu filmov, ktoré napísali a režírovali ženské, a napriek tomu sú pozerateľné či dokonca výborné, si poznačíme TKAAR. Špičkové dialógy, dobre vyvážený humor a dráma a hlavne neskutočný herecký koncert. Zľahka tomu chýba niečo, čo by pretrvalo naveky vekov amen, ale aj tak si to rád dám opakovane. (05.03.2011)

… a já s nimi. Tahle story mě totiž vážně bavila. I když se nejedná o ten typický „tohle musím mít ve své DVD sbírce“ film, který by na nějak dlouho uvíznul v hlavě. Hodně ale baví ona uvolněná atmosféra, kterou si pamatuju z takových nezávislých skvostů jako jsou Malá Miss Sunshine nebo Bokovka. Rodinu dvou stárnoucích lesbiček tak trochu provětrá objevení muže, který kdysi pro jejich dvě děti posloužil jako dárce spermatu. Nebudu chodit kolem horké kaše – film je to výborný. Výborně se na něj dívá, skvěle odsýpá, je s ním prostě příjemně. Kdybychom ale chtěli rýpat, tak má řadu nedostatků v tom, že něco naťukne a záhy od toho nečekaně upouští. Důležité momenty (fakta) prostě z ničeho nic odejdou. Lisa Cholodenko, jedna z nejznámějších představitelek současného lesbického filmu, jakoby chtěla mimo jiné hlavně říct, že děti vychované v lesbické rodině jsou na tom vlastně nejlíp (však i kamarádi obou dětí jsou příkladem hulvátů a nadržených děvek). Navíc mi vadilo, jak onen mužský vetřelec (povedeně napsaná a sympatická postava) skončí, jak je odkopnutý a jeho role v příběhu nedořečená.. Nicméně u herců bych rád skončil – všichni hrají na jedničku (lesbické matky zvlášť), ale právě onen mužský element mě dojal i rozněžnil nejvíc. Mark Ruffalo se snad definitivně zbavil všech těch průměrných, místy hodně otravných filmů typu Letuška 1. třídy, Kód Navajo nebo Co je šeptem... Přistupoval jsem k němu mnohdy skepticky, ale přísahám, už nebudu.. (04.05.2011)