Králova řeč

Jiří VI. ,,koktavý“ – král bez hlasu. ,,JE NÁROD PŘIPRAVENÝ NA 2 MINUTY TICHA V RÁDIU?“.... Film plný konverzace a historických faktů z prostředí britské monarchie nestojí jen na neortodoxních a kontroverzních metodách Lionela L. Snaží se ukázat, že ani děti z rodu královského nemají život jednoduchej a také, jak málo ví o životě obyčejných lidí a oni zase o tom jejich. Perfektní dialogy, dokonalý herci a zábavnej příběh. Další film, který dokazuje, že k tomu, aby bylo na co koukat, nejsou nutně potřeba stamiliony! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Zjistím, co musím zvládnout, abych dokázal přednést projev na veřejnosti. 2.) Jmenuji se Áda. Áda Větvička. 3.) Moje nejoblíbenější slova jsou ,, fuck“ a ,,shit“. 4.) Rozhodnul jsem se prožít rok 2011 ve společnosti ukecanejch filmů. PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ** (27.01.2011)

"Is the public ready for two minutes of radio silence?" Tak strhující jak jen film o návštěvě logopeda být může. Ani sama nevím, kde v jeho popisování začít, protože si neuvědomuji nic, co bych pro tentokrát mohla hodnotit negativně. Od prvního momentu při projevu na dostizích jsem zkrátka sympatizovala s Védodou z Yorku v podání Colina Firtha natolik, že mám teď chuť vytáhnout z police nějakou knihu o historii Velké Británie a pojmenovat jednou svého syna Albert jakkoliv mám doposud toho jméno spojeno hlavně s jedním obchodním řetězcem. Velkou zásluhu na tom všem nese výborná kamera a režie, ze které přímo cítíte tu konzervativní atmosféru Británie třicátých let, úžasně vtipný scénář nabízející snad v každém dialogu Jeho Veličenstva Bertieho (občas málem v každé jeho replice) nějakou tu vtipnou narážku a samozřejmě sám představitel hlavní role, který si dle mého po Single Manovi kráčí pro další Oscarovou nominaci. Ostatně obsazení je luxusní ve všech aspektech, od mnou již opěvovaného krále Alberta přes muže v pozadí (a recenzemi často opomíjeného) Geoffreyho Rushe až po téměř cameo roli arcibiskupského záškodníčka Dereka Jacobiho. (Snad jen ten Timothy Spall jako Winston Churchill lehce přehrává.) King's Speech klepe významně na dveře, za kterými Akademici vybírají letošní Oscary, a při troše štěstí by to snad minimálně Firthovi mohlo letos vyjít. Pro mě zkrátka nejlepší film roku 2010, na který půjdu v průběhu ledna do glasgowského kina ještě minimálně jednou. "Fuckety shit. Shit, fuck and willy. Willy, shit and fuck, and… tits." Dodatek 20. ledna 2010: Po dvou týdnech viděno v kině znovu, tentokrát ještě s hodinovou závěrečnou sekcí Q&A, kde Colin, Helena a Tom odpovídali na otázky publika. A i napodruhé ve mně King's Speech zanechalo pocit, že si letos Oscara za nejlepší film roku nikdo nezaslouží víc. Vizualita, kterou jsem napoprvé lehce přehlížela, je úžasná; pohledy ze stropu gotického kostela vnášejí do filmu přesně ten pocit malosti člověka proti velikosti jeho údělu; pocit, který po většinu filmu princ (král) Albert zažívá. Neméně zajímavé jsou i terapeutické části, kdy kamera, vražená Firthovi téměř do obličeje, za princem nacházi jen holou zeď, kdežto při pozorování Rushe objevuje přívětivější, více domovskou atmosféru s krbem, čajem či křesly. A herci jsou zkrátka výborní; minimálně u Firtha a Rushe budete cítit, že to nehrají, že je to jejich normální, přirozená, každodenní póza. Takhle to vypadá, když se hranice mezi filmem a realitou stírají. Přesně jak řekla v závěrečné diskuzi Helena: "Oh, we must be on; Colin stopped talking." (10.01.2011)

Firth, Firth, Firth, to je oc tu bezi. Tohohle herce nijak zvlast nemusim, mam ho spojenyho spis s romantickejma komediema, ale kurva, takhle famozni vykon se jen tak nevidi. Letos nema na oskarech konkurenci a popravde receno, nebal bych se to zaradit mezi nejlepsi herecky vykony vsech dob. Samozrejme ani ostatni nejsou spatny, drzej Rush, uz nastesti na holcicku si nehrajici Carter a dalsi. Ale celej film proste tahne Firth. Jinak je to sice zajimavy, ale pribehove nijak zvlast komplikovany drama o koktajicim krali a jeho nastupu na trun. Samozrejme perfektne natoceny, skvele napsany a s paradni hudbou. Jinak k tomu neni moc co dodat, jasnejch 5*. (02.02.2011)

Nesnesitelná lehkost královského bytí, aneb první film, který mi dovolil pochopit sílu a význam monarchie. Tomu Hooperovi možná některé citlivky budou vyčítat ‚akademický chlad‘, ale z mého pohledu režíruje úsporným stylem, který dává vyniknout hlavně hereckému charismatu, a řadí tak King’s Speech do ranku poutavě ukecaných filmů jako je Howardův Frost/Nixon, či Fincherův The Social Network. (23.01.2011)