13 samurajů

Samurajská žánrovka "co sek katanou to mrtvola", která těží z delší (ale povedené) expozice, díky níž pak divákovi třináctka odvážných jdoucích na smrt během pětačtyřicetiminutového "13 versus 200" zúčtování není zcela ukradená. Dlouho tu tak zdařilý a žánrově čistý film podobného ražení nebyl, byť nepřináší nic nového. Jinak pro jednou zase až nezvykle uklidněný a normální Miike. (05.07.2011)

Vynikající pocta klasické čanbaře: znevážení samurajského kódu, prach, bláto, jízdy na koni, deziluze a nihilizmus jsou typickými znaky samurajských filmů 60. let a nejedná se tedy o nic nového, ba naopak je Miike až atypicky konvenční, což mu však dovolilo natočit jeden z jeho nejpreciznějších filmů, kterým překonává i původní Kudovo dílo. Od předlohy se odchyluje velmi málo, ale konec je, co se týče obsahu, promyšlenější a k jistému významovému posunu v něm přeci jen dochází. Spolu s Tokijskou sonátou Kijoši Kurosawy se u Miikeho jedná také o evidentní snahu zařadit se po bok seriózní umělecké filmové produkce, což dosvědčuje i zvýšený zájem na festivalu v Cannes a Benátkách. (08.05.2011)

Komu pripadá tri a pol hodinový film Sedem samurajov dlhý a vzhľadom na rok výroby neatraktívny, má možnosť vzhliadnuť veľmi vydarenú súčasnú "vykrádačku". Neviem, či to bol zámer alebo nie, vzdávanie pocty legende ázijského i svetového filmu, je to proste jedno. Nejde si ale nevšimnúť až prílišnú podobnosť v príbehu i v postavách, až na to, že tu je samurajov trinásť. No..., skôr dvanásť a jeden horský "lúskač" ľudských lebiek. Aj preto sa film nevolá 13 samurajov, ale zabijákov. Film zaujme hneď od úvodu, jediný problém som mal s tým, že v úvodných 20-tich minútach je používaných strašné množstvo japonských mien a chvíľu trvá, kým sa človek zorientuje. Príprava na masaker je zaujímavá, rovnako tak aj cesta k nemu. Prvé minúty útoku sú veľkolepé aj uveriteľné. Dokonalá príprava je základ úspechu. Problém som mal, keď nečakane odhodili lúky a šípy práve v momente, keď mohli z bezpečnej vzdialenosti zlikvidovať ešte minimálne 20-30 bojovníkov. Skok zo strechy do davu o počte 130 mužov je už dosť aj pre najlepších samurajov. Našťastie masaker je to poriadny, krv a hlavy lietajú vzduchom. S postupným umieraním oddaných samurajov film naberá reálnejšie kontúry. Napriek spokojnosti je 60-ročný film Sedem samurajov neporovnateľne lepší. 80% (29.09.2011)

Vlastně bych měl být spokojen. Zase se jednou někdo pokusil natočit nadupaný samurajský film jako ze starých časů, navíc se soudobými technickými možnostmi. Ale není to ono. Zmíněný žánr má své zlaté období už za sebou a v téhle éře se mu ža na vyjímky (geniální trilogie Yoji Yamady) nedaří. Ani 13 samurajů nenabízí stylovost a šmrnc oněch filmů ze 60. let. Režie Takashi Mikeho mi moc nesedla, jakoby byla příliš moderní pro tenhle typ filmu. Humor dává tak, kde spůobí nepatřičně. Herci sice nejsou špatní, ale žádné charismatické výkony, na kterých starší filmy stály, se nekonají. Mike uplatňuje násilí tak kam se to moc nehodí (sadistické chování lorda Naritsugy vůči nevinným obětem) a tam kde by klidně mohly létat usekané končetiny (finální asi půlhodinová řež) toho až zase tolik k vidění není. Samotný závěrečný boj 13 proti 200, který je asi hlavním tahákem tohohle filmu, mě také nijak neuchvátil. Chvílemi jsou souboje pojaté realisticky (jako z vojína Ryana) a chvílemi pak zase samurajové poskakují jako na šňůrách (jako u Pirátů z Karibiku). Výsledek pak nepůsobí ani autenticky, ani bombasticky. Nudit se sice nebudete, ale nic víc nečekat. (11.10.2012)

Ambiciózních "Třináct statečných" v krvavě asijském stylu předkládá masivní bojové a vyvražďovací scény. Ty režisér Takashi Miike spustí až po patřičně napínavých a patřičně dlouhých přípravách. Druhá polovina filmu je jen samá akce. Vloudily se do ní ale i povědomé a několikrát viděné filozoficko-politické myšlenky o semknutosti feudálního asijského státu. Někomu bude připadat, že to Miike přehání, jinému, že trefně uhodil katanou o hlavičku. Kdo nemá rád emočně vypjaté herecké scény, odsekne jednu hvězdičku. 7/10 (14.07.2011)