13 zabijáků
Džúsannin no šikaku
Thirteen Assassins
13 zabijakov
Režie:
Takaši MiikeScénář:
Daisuke TenganKamera:
Nobujasu KitaHudba:
Kódži EndóHrají:
Kódži Jakušo, Takajuki Jamada, Júsuke Iseja, Goró Inagaki, Cujoši Ihara, Ikki Sawamura, Arata Furuta, Sósuke Takaoka, Seidži Rokkaku, Masataka Kubota (více)Obsahy(1)
Jakou cenu má oddanost samuraje k jeho pánovi? Světově proslulý japonský režisér Takaši Miike během své zatím dvacetileté kariéry realizoval na osmdesát celovečerních filmů a televizních seriálů. Ačkoli pracuje coby námezdný režisér, do povědomí filmových nadšenců, kritiků i dramaturgů prestižních festivalů se zapsal coby všestranný tvůrce, který zadané látce vždy dokáže vetknout osobitý styl, který maximálně vytěží potenciál výchozího konceptu. Tento přístup aplikoval nejen ve videobranži, kde v 90. letech začínal a díky minimálním rozpočtům měl nad projekty v zásadě absolutní tvůrčí svobodu, ale posléze také v hlavním proudu, do kterého pronikl na přelomu tisíciletí. Jeho početná filmografie obsahuje tituly všemožných žánrů od krvavých gangsterek a psychologických hororů přes avantgardní artové snímky či absurdní komedie po dětské pohádky i muzikály. Nicméně až donedávna Miikemu chyběl zářez v žánru, jenž bývá s japonskou kinematografií spojován především – samurajském filmu.
Tento nedostatek se vyřešil angažováním Miikeho k natočení remaku samurajského snímku 13 zabijáků režiséra Eiičiho Kudóa z roku 1963. Miike adekvátně žánru i výchozímu snímku zvolil umírněný klasický styl, který perfektně vystihuje zdejší komplexní úvahu nad samurajskou ctí, která se má odvíjet od absolutní poslušnosti pánovi, jemuž slouží. Kníže Naricugu se zvrácenou krutostí naplňuje hierarchický systém feudálního Japonska, který pánům dával absolutní moc nad životy jejich podřízených. Když má být jmenován do šógunátní rady starších, a tudíž hrozí, že by mohl uvrhnout celou zemi do krutovlády, ustanoví se na žádost jednoho z členů rady skupina samurajů, která na sebe vezme úkol knížete spolu s jeho početným doprovodem vlákat do léčky a zabít.
Tvůrci v čele s Miikem tentokrát klasický příběh pojali jednak s patosem, jenž je pro žánr samurajských dramat charakteristický, ale také s nenápadnou jízlivou nadsázkou. Do kontrastu s etickými problémy samurajů staví každodenní úděl obyčejných lidí z nejnižších vrstev tehdejší společnosti. Současně sugestivně vystihují absurditu vysokých ideálů samurajského kodexu, když vyprávění nechávají kulminovat čtyřicetiminutovým epickým masakrem, kde titulních třináct hrdinných samurajů stane proti dvoustovce protivníků. Film měl slavnostní premiéru v rámci hlavní soutěžní sekce prestižního festivalu v Benátkách a získal několik japonských výročních cen.
(Česká televize)
Videa (3)
Recenze (230)
Film je vystavaný na rovnakom princípe ako SEDEM SAMURAJOV čiže dosť dlho sa nič nedeje (a navyše tu chýba dostatočne prekreslený sociálny podtón), ale postupne ako divák začne rozoznávať jednotlivých Japoncov, sa všetko zlepšuje a keď príde na rad dlhoočakávaný súboj v dedine, je to riadna mela s výbuchmi a litrami krvi... ()
první polovina dostatečně vtahující vykreslení situace, hlavních postav a opravdu nechutného záporáka a pak už jen tuny a tuny sekání v jednom malém městečku. Nebojí se přitlačit na pilu, je syrová a surová, má nějakou tu příchut osudovosti a emotivnosti, ale hlavně je velmi dobře natočená a choreograficky vyspělá. Neznám tenhle žánr, nejsem si jistý, co do něho patří a co už ne, ale jestli všechny filmy v něm vypadají takhle, asi budu muset začít rozšiřovat obzory. Protože jsem se nenudil ani chvilku a postavám, které jsem si dokázal zapamatovat (nj, přiznám, s tímhle mám stále dost velké problémy, oni fakt vypadaj velmi podobně :)), jsem fandil a zamlouvali se mi.. Sympatické ve všech ohledech ()
Souhlasím se Segrestorem, první polovina filmu byla k uzoufání nudná a od záměru to vypnout mě odrazovala jen hudba, která byla velmi, velmi dobrá. A tak jsem se útrpně prokousávala dějem s mnoha podobně znějícími jmény a extravagancemi jednoho urozeného , sadistického zmetka až konečně bitva přišla a to jsme byli někde jinde. Absolutně naturalistické, bez všech příkras, kdy vzduchem zní svistot mečů a potok a tráva zrudly krví. Skvělá práce kameramana, ovšem za tu ukrutnou rozvleklost to víc jak tři hvězdy nebude. To si ti stateční, padlí samurajové vlastně nezasloužili. ()
Miikeho všestrannosť je veľkou raritou. Nepoznám všetky jeho zárezy v žánrových filmoch, ale minimálne čo sa týka Jidaigekov tak už po druhý krát dokazuje, že je verný princípom a pravidlám starých filmov a veľmi umne ich dokáže preniesť súčasnému divákovi. Tento žáner ako keby pomaly vymieral. Málokedy sa nájde dielo natoľko zaujímavé, aby pripomenulo slávu tohto žánru( je to asi rovnaké ako s westernami). Pripomína mi to časy keď ešte 7 samuraiov bojovalo proti presile. Tu máme 13 bojovníkov a 200 nepriateľov. Malé mestečko. Takmer 50 minutové finále. A hodinovú overturu. Vtipov je málo ale všetky rozosmejú. Postávam sa dostaneme pod kožu asi len trom. Je tam jedna zaujímavá nesmrteľná postavička a prostredie ako z rozprávky. Pre mňa veľmi príjemná záležitosť aj napriek potokom a riekam krvi. Pred koncom šogunátu musí byť vždy nejaká tá veľká bitka. A toto bol "totálny masaker". Bodaj by si po Harakiri Miike skúsil ďalšiu takúto záležitosť. Nič proti Jódžiovi Jamadovi, alebo Takeshi Kitanovi, ale chcelo by to ďalšiu rezanicu. ()
Tak priamočiare, že som chvíľu váhal, či ísť s hodnotením tak vysoko, ale nedá sa svietiť - tá žánrová rýdzosť je dnes veľká vzácnosť. Na jednej strane partia absolútnych sympaťákov, proti nim odporný zloduch (ale všetci zahraní pekne pri zemi a načisto civilne, čo je pri ázijských produkciách vždy veľké prekvapenie) a medzi nimi 200 nohsledov. Napočudovanie ma omnoho viac bavilo prvých cca 75 minút. Niežeby to, čo nasleduje po vete "Totálny masaker! Zabite ich všetkých!", nebola veľká akčná lahoda, ale 50 minút porciovania žltého mäsa nadrobno už mi predsa len prišlo trochu priveľa. ()
Galerie (32)
Zajímavosti (6)
- Hirayama (Tsuyoshi Ihara) v dodžo cvičí Iaidžucu, což lze přeložit jako "umění tasení meče". (Tsukikage)
- Herec Yûsuke Iseya, který ve filmu ztvárnil postavu Kigu Koyata, během velké závěrečné bitvy zemře poté, co je zasažen do krku Wakizašim a následně je mu rozseknuto břicho. Na to by nebylo nic zvláštního, ale v závěru filmu se objevuje živý a zdravý. Režisér Takashi Miike prohlásil, že jde o Tengu - japonského horského skřeta, který lidem v lese provádí zlomyslnosti a může na sebe vzít lidskou podobu. Na otázku, proč se rozhodl do filmu stvoření umístit, odpověděl: "I bohům a jiným japonským mytickým stvoření se nelíbilo počínání knížete, a tak se rozhodli zasáhnout a takto pomoci hrdinům." (Yoshitsune)
- Film je remakem snímku Juusan-nin no shikaku (1963). (JFL)
Související novinky
Filmasia 2010 – asijské „best of“
Letošní festival Filmasia se koná v Aeru 3. - 5. prosince 2010. Uvidíte nové filmy od jmen jako Andrew Lau, Takashi Miike, Hayao Miyazaki, Tsai Ming-liang nebo Kim Ji-woon! Asijský víkend začíná v… (více)
Vyhřezlá střeva ve 3D
Máte na ně chuť? Obstará vám je odborník – Takashi Miike (foto). Tento týden mají v Japonsku premiéru jeho samurajská jatka 13 Assassins a zdá se, že Miikemu zachutnaly remaky i historická témata. V… (více)
Reklama