Kvůli mně přestane (E08)

Spíše průměrná televizní inscenace se všemi jejími neduhy (statická neinvenční kamera, příšerná mizanscéna, rozvláčný děj, deficit dramatické složky...), ze které ovšem vyčnívá neuvěřitelně přesvědčivě zahraný notorik Jana Teplého, který jakoby před kameru omylem zabloudil z nějaké čtvrté cenové hned vedle místa, kde se natáčelo, tak autentický byl... (24.11.2011)

Cibulková s naivitou svých 18-ti let přehlíží, že její milý je vlastně notorik. No, přehlíží, to vlastně ne, to by musela být slepá jak patrona, zvlášť když se tam Roden motá a opilecky mele perly ve smyslu: Já nechápu, že ty nechápeš, že já nepiju, jen trénuju... Alkohol je prostě metla lidstva, pít se musí umět a je fakt, že vznikly lepší filmy na toto téma. Tady mě zaujalo obsazení, když pominu Rodena s Cibulkovou, kteří patří mezi mé oblíbence, tak se mi tu líbila i Galatíková s Haničincem. Teplýho tady vyzdvihlo už x hodnotitelů, takže já pochválím Augustu a samozřejmě Přeučila s přehazovačkou a Vítka v mini roli (toho spíš kvůli té mařeně, co má na hlavě). (27.01.2016)

Nedávno jsem uklízel špajz a sám jsem se divil co všechno za zavařené poklady jsem tam našel. Některé kompoty dle nálepek na sklenicích pamatovaly jednoho až dva prezidenty zpět... Samozřejmě jsem jejich požívání neriskoval, byť to pohledem skrze sklo vypadalo vcelku tvar držící a chemicky stabilní byť barevnosti mdlé. Nějak podobně asi uklízeli v archívu na Kavčích horách a i tam zřejmě někdo vymetl i s pavouky nějaké ty pozakutálené filmové kotouče. Na rozdíl ode mně se to ale ČT hned rozhodla testnout na divácích. Jinak si nedovedu vysvětlit, že tohle je tento týden již druhá TV inscenace z osmdesátek jdoucí odpoledne natvrdo ve vysílání. Alkoholismus byl v osmdesátkách problém. Chlast byl celkem dostupný a ožralové vadili soudruhům méně než nějací chartisté a jiná pakáž. A co jiného krom chození do hospody a jezdění na chatu (pokud bylo kam) se v tom normalizačním kompostu dalo dělat (různé schůze, brigády a akce Z nepočítám)?! Samozřejmě to mělo dopady na pracovní proces, socialistickou rodinu, výkony jednotlivců, ale ukazováky varovně vztyčovali hlavně lékaři. Snad jako jakýsi návodný film kam až to může zajít vzniklo i tohle. Do téma alkoholismu již filmaři mocně tnuli i v minulosti - vzpomeňme Hubačův Ikarův pád se skvělým Menšíkem v hlavní roli z roku 1977. Tady je zápletka vcelku banální. Martina chodí s Jardou a ten je notor. Jarda jí má rád, chce si ji vzít, ale jakmile zavětří starorežnou či jiný destilát jde Martina stranou i slib, že s pitím přestane. Roden (Jarda) ze začátku neskutečně přehrával svoji opilost a vůbec všechny výkony včetně Haničince a Galatíkové byly děsně mdlé, takové ryze televizní ve stylu té doby. Zajímavé to začne být až s nástupem protialkoholní léčby pod Vedením skvělého Přeučila, kde se Roden vzpamatoval a začal konečně hrát. Děsivé byly i výkony herecké party z hospody, kdy jsem nevěděl zda to civilno bylo zahráno tak dobře, nebo naopak to bylo tak blbé rovnou bež špetky hraní. Nejlépe svého opilce zahrál pan Teplý, kterému se i oči leskli a já si nebyl jist, jestli fakt není ožralej. Bylo to vářně dokonalé! K tomu všemu pekelná syntetizátorová hudba jako podkres. Na závěr člověk musí nutně zaúpět, když se podíval na tehdejší výbavu našich domácností bledě modrou kuchyňskou linkou počínaje a strakatými tapetami obýváku konče.. :-). Nějakou výpovědní hodnotu ve své době film asi měl, dnes už to celé působí velmi archaicky byť strašák alkoholismu obchází lidi dál navzdory režimům... Paradoxem největším je, že to byla po revoluci právě paní Cibulková tedy filmová Martina, kdo v reálu alkoholu propadl. Naštěstí u ní to zdá se dopadlo dobře. Přeji jí vydržet. Dávám tedy za tři skaláry z akvaristiky. * * * (19.03.2018)

Z cyklu dobových filmů "Tak se ptám?". Cyklus byl snahou tvůrců upozornit na společenské problémy a mezi hlavní patřil jak tehdy, tak i nyní alkohol, který bývá udávám jako jeden z hlavních důvodů rozpadu vztahů. Často je to ale důvod sekundární, tím primárním je nenaplněný život. A alkohol je rychlé antidepresivum, rychlá droga, ale jako u všeho, tak i u něho platí že v rozumné míře prospívá, ve větší ničí.***Příběh "Kvůli mě přestane" je prostý příběh o víře ženy, že její chlapec kvůli ní přestane pít, že si ho k sobě připoutá a nebude mít na alkohol, který konzumuje s kamarády čas. A jak už to chodí, tak chlapec má raději alkohol, než vztah. Co je ale naivní a tedy nepropracované, tak jsou povahy postav, ty vyznívají spíše komicky, než aby je bral člověk vážně. A osobnost každého člověka má jasnější rysy, než jen ty v tomhle příběhu ukázané. Vše je jen v náznaku, a ta neúplnost mi přijde nechtěně groteskní. (18.09.2011)

Měla-li tahle inscenace provokovat k zamyšlení, tak se jí to podle mého povedlo. --- Zabrousil jsem do zdejších komentářů, a je to taky poučné. Někteří (např. uživatel "dobytek") na sebe bezděky prozrazují, že nemají představu, kolik lidí se bez alkoholu úplně a trvale obejde. Mnozí další evidentně nechápou, že definičním znakem alkoholismu není vypité množství, ale každodennost pití. Jiní vytýkají zastaralost. Tak určitě, je tady posun v hodnotách; nemanželské dítě dnes až taková katastrofa není a rodiče se vesměs chovají trochu jinak. Zato alkoholik v rodině byl, je a bude katastrofou vždycky. A putyky k mému úžasu přežily i zákaz kouření, takže problém asi nezastaral. (20.12.2021)