Děti moje

No, ze začátku jsem si říkal, kolik ran osudu může člověk najednou ustát, protože George to tam schytával zleva, zprava. Postupem času film na tyhle mý pocity přestal ostřit a plul si poměrně klidným tempem do přístavu s názvem konec. Přišla mě zbytečná a značně nedůvěryhodná ta scéna u Georgovi manželky, hlavně ten dialog, to nebylo odůvodnění, abych uvěřil tomu že by tam ONA (kvůli mírnému spoileru nejmenuju kdo) ve skutečnosti přišla, bylo to až moc scénaristické a vypočítavé. George Clooney film samozřejmě táhne, ale nemyslím si, že by ostatní hráli nějak zle. Naopak zejména obě dcery podle mě zahrály dost dobře. Trošku bych vyčetl až přílišné obrazové zaměření na krásné exteriéry Havaje, narušovalo to na citlivosti příběhu. (27.01.2012)

Keď mám silný príbeh, nepotrebujem ho umiestňovať do prostredia Havaje. Ináč príjemné nahliadnutie do rodinných vzťahov medzi tatkom a dcérami, a do ich lúčenia sa s umierajúcou matkou. Trocha dojatia, trocha úprimnosti, trocha humoru. Všetko decentne a citlivo podané, ale ničím výnimočné, bez prekvapení či väčších zdramatizovaní. Na štyri hviezdičky film vyťahuje Clooney s jeho rolou na telo, a tiež postava Matthewa Lillarda, ktorá je asi najsvetlejším a najživším prvkom filmu. Bokovka bola väčším "zjavením" a zanechala výraznejšiu stopu. (16.01.2012)

George Clooney v posledních několika letech předvádí naprosto dokonalé herecké výkony, u kterých mám pocit, jako kdyby to byl můj parťák, se kterým občas zajdu na pívo a pokaždé na něm vidím, co ho trápí a co ho bolí. George nejenom, že naprosto lidsky předvádí ty nejtěžší možné psychické stavy lidí, on je předvádí se vší ctí, kde mu věřím jakýkoliv pohled jeho očí třeba i do prázdna. A pokaždé poznám, co tím George zamýšlí. A ani v tomhle filmu mu osud nenechal nic v poklidu. Pořádně ho vnitřně vykuchal a mně se to líbilo. Možná to bylo prvoplánové, ale mně se to líbilo. Líbilo se mně hlavně to, že ukázal, jak nádherně se nad vším dá povznést. Kdyby to tak fungovalo na celém světě, nebylo by kolem nás tolik zloby. (27.02.2012)

Pozvolné, tísnivých podtónů prosté zamyšlení nad důležitými životními hodnotami, v němž na mne bylo až moc neskrývaných emocí a mezilidského hřání. Z Payneových filmů bezesporu největší Jistota. Stále však důstojné zpracování látky, která by mnohé tvůrce sváděla k (ještě) většímu patetizování. Nadhled si film zachovává ve vztahu k vedlejším postavám, zatímco k těm hlavním je smířlivější, než by si zasloužily. Pochybuji ovšem, že členové Akademie zaujmou stejně cynický postoj... . 70% (10.01.2012)

V podstatě jsem chtěla svůj komentátorský absenc prolomit toliko připomínkou, že jak měl Payne šťastnou ruku s Giamattim v Bokovce, tak se mu to tady s Clooneym moc nepovidlo. Ale ono je toho mnohem víc. Třeba přebíjení nedejbůh sentimentu kdyby chladem a cynismem, ale otravnou nepřirozeností, vždyť tam se chová normálně snad jen ta manželka v kómatu. Zklamání, děti moje. (13.02.2012)