Týden bez závazků

Bobby Farrelly a Peter Farrelly nám předložili další pokus o nevydařený vtip. Tato jinak poměrně úspěšná dvojice tvůrců si letos připravila snímek, který je založen na jednoduché myšlence, kdy manželky dají svým manželům týden volna na to, aby si s někým zasouložili (ti manželé). Také vám to přijde blbé? To ještě nic není, ony totiž počítají s tím, že se manželům nic takového nepodaří a ještě víc je to jako rodinu semkne. A teď už vám to přijde blbé? Tak si k tomu přidejte typické americké předměstí, znuděné zbohatlé a primitivní paničky, fotry hrající poker v kuchyni a chlapácky diskutující o sexu a jednu sexy servírku, která má zamotat hlavní zápletkou filmu. Jak naivní schéma. Každému ihned dojde, že nás nečeká nějaký příval srandy a fekálního humoru (typického pro oba tvůrce). Místo toho přichází očekávané moralizování a vysvětlování, že rodina je základ státu. Jeden náznak fekálního humoru tam byl a nebylo to špatné. Jedna scéna s marihuanou, ale z té se dalo vykřesat mnohem, mnohem, mnohem víc. Zbytek jaksi pohřbívá sám sebe právě tou očekávanou pointou. Farrellovci na plný plyn to nejsou a Owen Wilson zestárl do role umravněného fotřínka. A Christina Applegate? Melounek neví, jestli hraje komickou roli nebo charakterní, každopádně nehraje vůbec nic. Tvůrci ji obsadili snad jen ze soucitu nebo jim už zkrátka nezbyly peníze na dobrou a sympatickou herečku. Celý film tak nakonec zachraňuje podivínský Stephen Merchant v jakémsi bonusu v titulkách, který během několika sekund ukáže, jak film mohl být vlastně vtipný a ulítlý a doslova typicky Farrellovský. (03.06.2011)

Co jsem vlastně čekal? Zestárlej Owen s nesympatickou partičkou kamarádů, kteří mají budit dojem, že takový jsme i my. Ale no tak. Jméno Sudeikis se zapsalo na černou listinu. Byl jsem na vážkách jestli je to komedie, protože jsem tam moc vtipů nepostřehnul. No vlastně si nepamatuju žádnej. A rozhovory ústřední dvojice byly opravdu dementní. Naštěstí to docela utekllo a na líné odpoledne mi to stačilo. Ale na závěr romantické udobření. Má duše si z toho ublinkla (16.07.2011)

Komedie odproštěná od všech závazků konveční zábavy rozjíždí maratón sexistických narážek a vulgárních dialogových výměn 40letých otců od rodin s duší puberťáka, které scénář stále staví do trapných pozic. Hall Passu se jako filmu formátu nechutné komedie nedá upřít, že se člověk zhlasita zasměje, čímž je hlavní cíl splněn. Škoda jen, že pekelné tempo fórů nevydrželo o trochu dýl. Nebýt druhé poloviny filmu, kdy neotřelý chlapský humor ustupuje na úkor příběhového prozření a trochy poučné dějové náplně, dalo se hodnotit výš. (14.09.2011)

Bože, tohle bylo jak propagační video pro kampaň "Zachraňme tradiční americké rodinné hodnoty". Postavy byly příšerně generalizované, ženské tady byly pomalu šlapky a chlapi zase neschopní idioti. Některé vtipy mi silce sedly, ale brzy je zabil fekální humor, kterým se tady zrovna nešetří. Jestli mělo být cameo Arnieho Hammera vtipné, tak mi asi něco ušlo. To samé platí o vlasech Owena Wilsona, který měl asi stejného kadeřníka jako Nic Cage. (15.06.2011)

Jste muž? Je vám kolem čtyřicítky? Máte jednu či více manželek? Jste ženatý asi polovinu života? A byly by nějaké děti? Pak si můžete s úlevou vydechnout, že nejste sami, kdo žije život vzdálený od svých mladicky bujarých představ a v poklidu se můžete bavit na úkor těch, kteří činí marný pokus o návrat do bezstarostného stavu. Pokud však výše uvedené podmínky nesplňujete, tak snímek vynechte a pobavte se až dorostete do milované krize středního věku. (30.12.2011)