Nastala chyba při přehrávání videa.
  • mortak
    ****

    Cynický a depresivní pohled na nesmyslné hemžení v jednom malém městečku. Všechny postavy jsou maloměstsky omezené a krajně nesympatické, v čele s G. Philipem, který naprosto přesně vystihl oficírka s prázdnou hlavou. Díky Havlíčkovi a jeho Petrolejovým lampám víme, že syfilis bylo to hlavní, co tento typ pitomce přinesl do manželství (jenže představte si Philipa se syflem - i když nepochybuji, že by ho zahrál skvěle). Ženy jsou jen nalíčené věšáky na šaty a člověk má po hodině sledování chuť hodit na to městečko atomovku, což jde skvěle do kontrastu se vší bělostnou čistotou a upraveností v každém záběru.(30.5.2011)

  • SlecnaSmilly
    ***

    Když už teda romantický film, tak jedině z doby, kdy pánové mohli z dámy na první schůzce spatřit obnažený maximálně kotníček. Dost se mi po této době stýská, jako né, že bych ji přímo zažila, samozřejmě je mi méně než sto let, ale fakt se mi líbí ten starosvětský způsob dvoření, kdy každé gesto mělo svůj smysl a všechno nezačne a neskončí jen tím, že vás kluk zatáhne nad ránem na záchodky. Srdce ženy se napřed muselo po rytířsku dobýt, stálo to hodiny nadbíhání, vymýšlení lichotek, kupování dárků a výsledek byl nejistý. Což ale neplatí, když jste vojáček v parádní uniformě, protože na frčky holky prostě letí, to jde pak všechna cudnost stranou, to vám povídám. Já jdu teď své ctěné mamince říct, aby mě v mém pokojíčku pro jistotu zamkla na sedm západů, protože naší vesnicí mají v brzku projet dragouni a já teď nepotřebuji žádný problémový pletky.(25.2.2015)

  • vesper001
    ****

    V lecčem mi to připomínalo Červeného a černého. Gérard Philipe v roli vypočítavého fešáka, pro kterého jsou pletky oblíbenou volnočasovou aktivitou – až do chvíle, kdy se do jedné své „oběti“ zamiluje – není nepodobný egocentrickému a neméně krásnému Julienu Sorelovi, a postava Michèle Morgan se madame de Rénal podobá nejen vzhledově. Velké manévry se sice neberou tak vážně jako Stendhalovy filmové adaptace, ale přesto na příběhu lehkomyslného poručíka, který si tak dlouho hrál, až prohrál, nic moc komediálního neshledávám.(18.3.2013)

  • Anderton
    ****

    Povedal by som, že René Clair dokázal obdariť svoj kostýmový úlet 50. rokov väčším zmyslom, ako napríklad Renoir. Veľké manévre ťažko radiť do kategórie komédia, skôr sa jedná o romantickú drámu. Natočenú však natoľko svižne, že sa nebude nudiť ani najväčší cynik. Príbeh milostného trojuholníka, ktoré obvykle nekončia šťastne. Každý máme nejakú minulosť a zbaviť sa jej nie je tak jednoduché. Pokiaľ sme raz sklamali a klamali, prečo by nám mal veriť človek, s ktorým to myslíme skutočne vážne? Prečo dávajú ženy prednosť mužom v uniformách? Nepáči sa im iba tá uniforma? René Clair natočil Veľké manévre s vymazlenou výpravou a citom pre načasovanie scén. Ďalší film, pri ktorom som si postupne uvedomil, že som ho videl kedysi veľmi dávno na čiernobielej televízii v starom byte. No a tie Gerardove uši....(9.3.2014)

  • MikO_NR_1909
    ***

    Veľké manévre sú oproti takému Carnému Deťoch raja (1945) odľahčenejšou variantou melodrámy s humornými vsuvkami a krásnym farebným záberom. Práve ono svižné konverzačné vodítko dejového rytmu je najdôležitejšie, samotný milostný trojuholník je neustále oživovaný a v kurze. Lenže príde aj na také to typicky francúzske líčenie romantiky a to až tak dokopy so všetkými týmito atribútmi nejde. Čiže, ak to mám trocha zjednodušiť - vizuál okulahodiaci s výbornými kulisami, elegantnými kostýmami a šarmantným lišiakom Philipem. Zvyšok nanajvýš priemerný, hoci prevažuje dramatická štruktúra a nie komediálna.(19.11.2015)