Nebezpečná metoda

Cronenberg podává krátký náhled do stěžejních myšlenek Freuda a jeho žáka Junga naprosto divácky vstřícnou a jednoduchou formou, což je v podstatě vzácný a vítaný dar, v porovnání se složitě formulovanými přednáškami o psychoanalýze, či literárními odbornými pokusy o výklad jejich díla. Přitom díky dechberoucímu herectví všech tří ústředních person a mistrně napsaným dialogům, které dávají hlavu a patu (což ve filmové produkci dneška není často pravidlem :o) a mnohdy poskytují i skrytou pointu, shledávám Cronenbergův film i divácky atraktivním. (06.02.2012)

Mistrovské dílo, z kterého budou téměř nekriticky nadšeni především jedinci obeznámeni s tvůrcovou ranou tvorbou, protože se zde navrací pojetí ženské postavy jakožto velmi destruktivního (rozpad vztahů a hodnot) a zároveň i tvůrčího prvku (represe ega sloužící k odhalení imanentního Já nesvázaného konvencemi). Cronenberg se evidentně dostal do stádia, kdy tematizuje své vlastní dílo, a tak diváci očekávající souboj dvou psychoanalytických mozků budou odcházet pravděpodobně zklamáni, ale Kanaďanovi fanoušci budou s disputacemi na téma identity a spojení sexu se smrtí spokojeni. Jenom si nejsem jist, nakolik tato trojitá adaptace (ze scénáře přes divadelní hru dle knihy do filmu) bude fungovat v českém prostředí, kde se bude chodit na značku "Cronenberg", když převládá nesmyslné uvažování o režisérovi - vzhledem k jeho tvorbě - jako "úchylovi", "podivínovi", "zvrhlíkovi". Přitom, jak dokázal i předtím, není jen vyznavačem čehokoliv béčkového a exploatačního, ale má stejnou měrou rád i klasiky, a tak po svérázné poctě Bergmanovi přichází se svou variací na Viscontiho kostýmní "senzuální" dramata a biopicy. Rozhodně nejde o povrchní film, ale o to, co se skrývá za tím povrchem... a pro neoformalisty zároveň jde o nebývale promyšlené dílo, stavící na triadičnosti prvků (postav, výstavby vyprávění i způsobů záběrování). Více zde. (13.01.2012)

Lahůdkové herecké výkony tří hlavních představitelů, na poměry a styl Davida Cronenberga velice umírněná, střízlivá režie. Co je však zásadní, Nebezpečné metodě se myslím podařilo vkusně a stručně představit ony dva v mnohém tak podobné a přece podstatně odlišné pohledy na to, jak funguje lidská mysl, potažmo duše. A jsem rád, že Cronenberg stejně jako já, poměrně otevřeně straní Jungovi. 80% (04.12.2014)

No tak si to shrňme. Máme tu film, jehož hlavní role jsou Carl Jung a Sigmund Freud. K tomu máme jednu praštěnou holku, která zažila životní terno a teď si ho vynahrazuje sexuální deviací. Do toho prostředí jak Curychu, tak Vídně, je více než pěkné. No a na závěr je tu série herců, kde jeden je lepší, jak ten druhej. Posuďte sami: Viggo Mortensen, Michael Fassbender, Keira Knightley nebo Vincent Cassel. To je docela solidní nálož, no ne? Jenže David Cronenberg to do Vás pustí pod parou v první minutě tak, že se okamžitě zarazíte a přemýšlíte, jestli to herectví Keira myslí vážně a nechtěla ho po tomhle filmu spíš pověsit za hřebík do průvanu a odklouznout se někam do jiných uměleckých vod. Pak si také uvědomíte, že jak jsou Jung a Freud standardně zajímavé postavy lidské historie, tak tady s nimi zažijete největší nudu, kterou nepřekoná ani Vaše devadesátiletá babička, jejíž jedinou zálibou je krmení slepic dvakrát denně. Těšil jsem se na zajímavý námět a dočkal jsem se absolutního zklamání ve všech ohledech. Tak moc zajímavý film na první pohled, ale na druhý mu neuvěříte ani roh ulice ve Vídni, natož pak v Curychu. (30.01.2017)

Mám rád tyhle "kecací" filmy, mám rád Michaela Fassbendera (pro kterého byl rok 2011 vskutku průlomový), miluju Keiru Knightley a obdivuju Vigga. Mortensena. A Dangerous Method není kupodivu tak složitý film, jak by se podle tématu mohlo zdát, (přeci jen, film o psychoanalýze by mohl být mnohem složitější, takže bychom si my, laikové, z toho moc nevzali) to je způsobeno tím, že film není zas tolik o psychoanalýze samotné, jako o vztahu mezi postavami (Freud x Jung, Jung x Spielrein) a tím u mě film vyhrál. Nevím, do jaké míry byl film autentický, nečetl jsem žádný Freudův či Jungův životopis, ale takhle nějak jsem si vždy představoval, že ti dva trávili čas. Kouřili jeden doutník za druhým a bavili se (i u oběda, kde je celá rodina) o práci. Škoda, že některé detaily byly trochu odfláknuté (postava Vincenta Cassela měla dostat trochu více prostoru) a já osobně bych se více zaměřil i na samotného Freuda. Ale to je tak jediné, co filmu můžu vytknout. 80 %. (05.08.2012)