Nebezpečná metoda

Cronenberg podává krátký náhled do stěžejních myšlenek Freuda a jeho žáka Junga naprosto divácky vstřícnou a jednoduchou formou, což je v podstatě vzácný a vítaný dar, v porovnání se složitě formulovanými přednáškami o psychoanalýze, či literárními odbornými pokusy o výklad jejich díla. Přitom díky dechberoucímu herectví všech tří ústředních person a mistrně napsaným dialogům, které dávají hlavu a patu (což ve filmové produkci dneška není často pravidlem :o) a mnohdy poskytují i skrytou pointu, shledávám Cronenbergův film i divácky atraktivním. (06.02.2012)

Mistrovské dílo, z kterého budou téměř nekriticky nadšeni především jedinci obeznámeni s tvůrcovou ranou tvorbou, protože se zde navrací pojetí ženské postavy jakožto velmi destruktivního (rozpad vztahů a hodnot) a zároveň i tvůrčího prvku (represe ega sloužící k odhalení imanentního Já nesvázaného konvencemi). Cronenberg se evidentně dostal do stádia, kdy tematizuje své vlastní dílo, a tak diváci očekávající souboj dvou psychoanalytických mozků budou odcházet pravděpodobně zklamáni, ale Kanaďanovi fanoušci budou s disputacemi na téma identity a spojení sexu se smrtí spokojeni. Jenom si nejsem jist, nakolik tato trojitá adaptace (ze scénáře přes divadelní hru dle knihy do filmu) bude fungovat v českém prostředí, kde se bude chodit na značku "Cronenberg", když převládá nesmyslné uvažování o režisérovi - vzhledem k jeho tvorbě - jako "úchylovi", "podivínovi", "zvrhlíkovi". Přitom, jak dokázal i předtím, není jen vyznavačem čehokoliv béčkového a exploatačního, ale má stejnou měrou rád i klasiky, a tak po svérázné poctě Bergmanovi přichází se svou variací na Viscontiho kostýmní "senzuální" dramata a biopicy. Rozhodně nejde o povrchní film, ale o to, co se skrývá za tím povrchem... a pro neoformalisty zároveň jde o nebývale promyšlené dílo, stavící na triadičnosti prvků (postav, výstavby vyprávění i způsobů záběrování). Více zde. (13.01.2012)

Po technické stránce filmu nelze nic vytknout. Pěkná výprava, kostýmy, kamera a příjemná hudba Howarda Shorea. Cronenberg se snaží být přesný v detailech a chce být dokonalý po té formální stránce, jenže ve výsledku z toho vznikl strašně odtažitý film, který neobsahuje vůbec nic alespoň trochu osobnějšího. Nejvíce mi chyběla větší propracovanost vztahů ať už mezi Freudem a Jungem, nebo mezi Sabinou a Jungem. Ani jeden z těchto vztahů nemá pořádnou hloubku a na diváka nemá absolutně žádný dopad. Největším plusem filmu jsou herecké výkony. Viggo Mortensen a Michael Fassbender jsou výborní a jejich společné scény jsou dobré, škoda, že Vigga je ve filmu poměrně málo. Velký oříšek představuje Keira Knightley, která měla ve filmu nejtěžší roli, při které šlo lehce spadnout do přehrávání, Keira to ale podle mě zvládla a i ona především ve druhé polovině podává výborný výkon. I přes výborné herecké trio je však pro mě Nebezpečná metoda docela zklamání. (01.02.2012)

„Sometimes you have to do something unforgivable... just to be able to go on living.“ Freud? Doutník. Anděl? Němec. Fassbender? Přesnost. Kláda? Penis. Mortensen? Zkušenost. Jung? Svědomí. Nitro? Špína. Cronenberg? Křišťál. Keira? Brada(vka).. Nářky nad povrchností jsou možná na místě, protože autor velmi chytře udělal z červené SM knihovny a disputace kapacit psychoanalýzy surfové prkno. Prostý nástroj, přístupný všem, při správném užívání nesmírně vzrušující, jehož jednoduchost oceníte právě na hladině - ostatně, kdyby se ten kanadský gynekolog mysli pustil pod ní, bylo by mu to vyčítáno mnohem víc, tak nač ztrácet autoritu.. Umírněný Cronenberg 21.století je pro mě velmi přitažlivý a některé momenty mi v jeho podání způsobují čirou diváckou radost (tady pragmatismus pacienta Grosse, závěrečný dialog u jezera, či "zavlečení moru" do Ameriky). Žádám si crossover Nebezpečné metody a Studu, kde Fassie ve dvojroli sám sebe zanalyzuje.. (25.06.2012)

Cronenberg so svojim stálym tímom natočil prekvapivo pokojný a esteticky pôsobivý snímok s dôrazom na idyličnosť doby, pod ktorej povrchom sa však odohrávajú osobné drámy. V tomto snímku sa zišlo od všetkého trochu, tak som mal v hlave kolotoč a chvíľu mi trvalo, než som našiel akú-takú stabilitu v tom, kto je kto. Nezávideniu hodná rola bola pre Keiru Knightley poriadny oriešok a koniec filmu je skôr bez konca. Ale zaujímavá téma a otázka problému zvaného prenos medzi pacientom a lekárom, robia film celkom atraktívnym. V tomto filme uvidíme zrod psychoanalýzy, kedy Sigmund Freud za pomoci Carla Junga nazrú do ľudskej duše. (28.10.2019)