Jak vyhrát a nezbláznit se
Win Win
Win Win
Režie:
Tom McCarthyScénář:
Tom McCarthyKamera:
Oliver BokelbergHudba:
Lyle WorkmanHrají:
Paul Giamatti, Amy Ryan, Bobby Cannavale, Jeffrey Tambor, Melanie Lynskey, Alex Shaffer, Nina Arianda, Sharon Wilkins, Margo Martindale, Burt Young (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Pesimistický advokát Mike Flaherty (Paul Giamatti), který dobrovolničí coby trenér wrestlingu na střední škole, narazí díky pochybnému melouchu na mladého nadějného sportovce. Když už to vypadá, že se na něj štěstí usmálo rovnou dvakrát, vloží se do hry chlapcova matka, kterou právě propustili z odvykací léčebny, je úplně švorc a hrozí, že všechno zhatí. McCarthy se velmi zručně chopil tématu balancujího mezi dramatem a komedií a ve svém filmu Win Win se zaobírá tématy jako jsou zlomená srdce a lidskost v tom nejryzejším slova smyslu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (185)
Docela mě udivuje, že režisér skvělého Nezvaného hosta natočil naprosto obyčejný film podle šablony "americké drama komedie pro celou rodinu". I přes herecké obsazení to dost drhne, Giamatti nijak neoslnuje a na film si dost možná nevzpomenete ani druhý den ráno. [MFF KV 2011] ()
Celý film se nese v takovém pomalém, příjemném tempu, přesto jsem se ani chvíli nenudil. Musím přiznat, že jsem hlavnímu hrdinovi (perfektně jej zahrál Paul Giamatti, kterého začínám mít čím dál víc v oblibě) fandil, protože jeho situaci docela dobře rozumím. I ostatní postavy jsou sympatické, takže tady není co řešit. ()
[46. MFF KV, 2011] 80% ()
46. MFFKV - tenhle film pohladí, wrestersky ()
Malý, neambiciózní indie film, tentokrát o řecko-římském zápase a problematických rodinných vztazích a situacích, který sice má v názvu hned dvakrát slovo vítězství, ale všechny postavy v něm jsou vlastně více či méně loseři. Další v řadě? Možná. Ale začínám být poslední dobou nějak nekritický k filmům, ve kterých se objeví Paul Giamatti. A v tomto případě nejde udělat výjimku, protože by to bylo nefér. PS: Would you stop coaching and break it up?! ()
Postavy tu nekdy delaj hlouposti, ale tak nejak je chapete. Nikdo z nich vam nepripada jako idiot a nekroutite nad jeho pocinanim hlavou. Takovy filmy se uz moc nevidej. Navic je to misty i dost vtipny. A herecky - to ze bude skvelej Giamatti se dalo cekat, velkym prekvapenim pro me byla ale Amy Ryan. Necht je ji prano vic takovejch roli! ()
McCarthyho filmy mě prostě baví a stejně jako u Nezvaného hosta mě mrzelo, že film skončil. A jako bonus, Paul Giamatti předvedl 100% výkon !! ()
Paul Giamatti je skvělý herec a filmem "Win Win" to opět dokázal. Díky němu, ale i díky dalším hereckým představitelům, je tenhle snímek podán tak, že vás baví. I když je to o dospívání, o tom, jak si jsme schopní posrat život, je to podáno takovým způsobem, že nebudete mít pocit, že jste tohle už viděli stokrát. ()
Bez sex symbolů, bez násilí a akčních scén, bez srdcervoucích rozchodů a shledání. Přes to a nebo právě proto, ve mě zanechal WIN WIN silnou stopu, svojí citlivostí a uměním vyprávět příběh ze života obyčejných lidí. ()
Aj "vďaka" PFL som zhliadol trailer k tomuto snímku snáď 18 krát, avšak zakaždým som sa schuti zasmial. Mnohokrát sa stáva, že po videní ukážky k filmu si povieme, toto bude bomba. Navštívime kino, ale odchádzame sklamaní, niekedy až rozhorčení. Toto bol presne opačný prípad, kedy s malými očakávaniami zažijeme obrovské prekvapenie a spokojnosť. Skutočne zábavné od začiatku do konca, skvelé výkony všetkých zúčastnených (Bobby Cannavale prekypoval vtipnými hláškami, často aj na vlastný úkor, aj keď si to očividne neuvedomoval :-D ), proste sympatická komédia, ktorú stojí za to vidieť :-) ()
Jo, bylo to celkem příjemný, zasmáli jsme se, trochu jsme se zaobávali, jak že to s tím klukem zápasnickým vlastně všechno dopadne, ale nebýt toho, že jsem film viděl ve velkým sále na karlovarském festivalu, tak bych si na něj pravděpodobně po týdnu už ani nevzpomněl. 60% ()
Příjemný film, který si na nic nehraje. Není to sice vůbec originální, ale to v tomhle případě nevadí. Je jasné, jak to skončí, ale tak proč ne, jednou za čas. Giamatti je výborný a začíná se stávat mým velkým oblíbencem. Ostatně všichni další herci, včetně Burta Younga, byli neméně výborní a všechno jsem jim věřil. Celkově je to hodně dobře natočené, scény zápasu mají náboj a šťávu, což je jedině dobře. Řekl bych typicky festivalový film, který si svého diváka najde i v širší distribuci, protože mu má určitě co dát. Myslím ale, že ho více ocení ti, co už mají poměrně nakoukáno. Nikdo jiný na tenhle film ale nejspíš nepůjde, takže je to vlastně dobře. 75% ()
Oukey... Možná dvě hvězdičky nejsou uplně objektivní, ale tohle je co? Další se společenskokritických filmů Thomase McCarthyho, který nám dá přednášku o tom, že všichni děláme chyby, že všichni si zasloužíme druhou šanci, že život není vždycky spravedlivý? Neříkám, že všechny postavy jsou zrovna ploché (ale některé vlastně docela jo), že tématem to není aktuální atd. Ale vlastně je to svým způsobem další z šablonek amerického nezávislého filmu. Na jednu stranu zde máme podvratné nápadité tvůrce s osobitým dotekem (Hal Hartley, Jim Jarmusch, Tom DiCillo, Vincent Gallo, Gus Van Sant, něco málo z tvorby Richarda Linklatera, s přivřenýma očima asi i Kevin Smith a pak možná mnoho dalších mladších méně známých tvůrců) a vedle toho jsou tu bytosti jako Thomas McCarthy, kteří se nás snaží dojímat malými lidskými příběhy s civilními postavy a v druhém plánu zaměstnají naše angažované mozky nějakou obecnou kritiku společnosti (sociální systém, imigrační systém, odvrácená tvář USA). Viděl jsem od McCarthyho dva filmy a bohatě mi to stačilo. Tyhle filmy nás obelhávají, snaží se nás zmást, přesvědčit nás o své umělecké hodnotě a o své závažnosti. To dělají skrze témata, která komentují a matou nás svojí narativní rozmělněností. Vyprávění samozřejmě je dost šablonovité a plné klišé, jenom to není tak nápadné. Hudba nás dojímá, kde nás má dojímat, lidi se cítí špatně na správných místech a film na nás otevřeně volá: "je ti z toho smutno! je ti z toho smutno!" Tohle jednoduché emocionální vydírání ve spojitosti se zdáním nějaké náročnosti budí samozřejmě dojem těžké artovosti a divák je šťastný, že jednou viděl trochu toho umění. V ideálním případě by se pak divák i film měli cítit důležitě. Ve skutečnosti tohle zdání nezávislou scénu požírá jako rakovina. Zdání, že není třeba víc. A tak vznikají takovéhle filmy, které ve skutečnosti nejsou nic jiným než Hollywoodem s laciným make-upem... A jejich umělecký a společenský přínos je stejný. Snad jenom tu je míň výbuchů, takže větší nuda... ()
Thomas McCarthy a jeho filmy to je zásah do srdce. Jeho filmy miluji a tenhle není výjimkou. ()
Film velmi lehce balancuje na pomezí mezi komedií a dramatem, přičemž komediální linka je velmi příjemná, lechtá bránici a nutí k uvolněným úsměvům, zatímco ta dramatická trochu skřípe, a to hlavně kvůli hereckému představiteli rozháraného mladíka, protože ono totiž nestačí nahodit na začátku smutně naštvaný výraz a vydržet s ním až do konce, aby to byl nějaký dobrý herecký projev. Ale dá se to zvládnout a film rozhodně není žádnou ztrátou času. A nevěřte popisu filmu, protože nejde o stupidní wrestling, co tam provozují, ale o řeckořímský zápas. ()
Táto festivalová šťuka má výborné renomé. Škoda, že chutí len ako sardinka. ()
Komorní drama o životě nevýrazného právníka, kterému teče do bot, když se objeví zdánlivá záchrana v podobě důchodce Burta Younga. Řecko-římský zápas (nejedná se o wrestling) slouží jako prostor pro humorné scénky a pár se jich povedlo. Čistá komedie to ale rozhodně není a bylo by chybou ji očekávat. Po dramatické stránce film bohužel mírně selhává, příběh je předvídatelný a nevyhne se leckterému klišé. Podobně jako jiný (výrazně povedenější) snímek Thomase McCarthyho Přednosta nemusí sednout každému, ale také záleží hodně na tom, jak Win Win berete. Jako nenáročná chvílemi docela humorná oddychovka to rozhodně neurazí. ()
( 46. KVIFF ) ()
Tzv. „malý film o malých lidech“, typický americký indie posledních let, lidský, mírný, vřelý, přívětivý... Je až tak moc přívětivý, že je skoro černobílý, bez překvapení a bez zvratu... zapomenutelný. Možná proto tam jako Damoklův meč visel ve vzduchu ten smrtící úder v podobě latentního homosexuála; vůbec netuším, co za nevystřelenou pušku to mělo být. Přiznávám, že bych takovou idylu přál všem vyděděncům, mám rád šťastné filmy, které si nehrají na umění naturalismem za každou cenu. Ale nic se nemá přehánět. Lepší trojka a přihlédnuto k žánru (jinak bych šel výš). ()
Není to Juno, ani Away We Go, ale bezvadné "indie" obsazení (Paul Giamatti, Amy Ryan, moje oblíbená Melanie Lyskey nebo prvotřídní Bobby Cannavale v roli jedinečného Terryho) mě dokázali spolehlivě pobavit, i přes tu lehkou moralitku na konec. A hláška filmu? Rozhodně ta z úst zápasníka Stemlera: "Darth Vader!" ()