Velké oči

Další podivín v krabici perfektně pasující do Burtonova portfolia, ale podobná aférka jako ta s růžovým plstěným svetrem, ani kouzelná cesta po fantaskních příbězích nadrobených rodinnými příslušníky se tentokrát nekoná. Nekonfliktní, krásně natočený životopisný snímek bez silných momentů a výraznějších emocí. (25.01.2015)

„V MÉM ŽIVOTĚ BYLO PRÁZDNO. A TO TEĎ ZAPLNIL WALTER…“ /// S postavama, jejichž práce nebyla kritiky valně přijata, mají scénáristi Scott Alexander, Larry Karaszewski dobrou zkušenost. Podle jejich scénáře už Tim Burton natočil životopis ED WOOD (1994). Filmovej osud Margaret Keane má přiblížit utrpení (blonďatý) umělkyně, která v sobě našla sílu a vzbouřila se. Sice zůstala furt blondýnou, ale ani ty nemůžou v Americe takovejhle soud prohrát. Taky je to o umění se prodat. Vždy a všude. Jako z příručky. Řek bych, že tohle se dalo spíš zkazit, než na tom vytřískat ovace davu. Burton předvádí svoji intimnější, umírněnější polohu, nežene se do přehnanejch vizuálních orgií. Jen občas popustí uzdu a třeba naplní supermarket lidma s obrovskejma vočima. Kvůli těm smutnejm dětskejm vočíma si určitě látku vybral. Za nima si totiž můžeme představit jakejkoliv (smutnej!) příběh. Film dvou herců. Půvabný (a hloupoučký) Amy a vychcanýho Christophera. Tak to má bejt. O skutečnejch Margaret a Walterovi Keane. Můžeme kroutit hlavou, můžeme se podivovat, ale skutečnost byla taková, takže vyčítat něco autorům je mimo mísu. A stejně, jako oni neřeší, jestli jde o dobrý či špatný umění, nemá smysl řešit, jestli jde o kýč. Napsal ho sám život, takže si stěžujme jinde. Třeba u pravý Margaret Keane. 3a½! Takže du vejš. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti 2.) Máme doma velký voči. 3.) Thx za titule ,,bloodspill“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (04.02.2015)

Vlastným menom Peggy Doris Hawkins,pod pseudonymom Margaret Keane,áno,vydáva sa po druhýkrát,a to berie si nie zrovna dobre zvoleného Waltera Keana,podvodníka,vynaliezavého človeka,ktorý raz zbadal v parku Margaret s dcérou ako kreslí portrét,vydával sa on za umelca,zoznámil sa s ňou,jej horelo za pätami,lebo jej ex si nárokuje na dcérku,tak po extra krátkej známosti sa Walter a Margaret vezmú...Margaret má TALENT,Walter ho len predstiera,aby onedlho na to,začal Margaretinu tvorbu vydávať za svoju,hral sa na niekoho,kým nie je,všetku slávu zožal Walter,Margaret má hlavu v smútku,On je obyčajný hajzel,zdeptal svoju ženu tak,aby sa jedného dňa rozhodla dať mu košom,rozvod,súd,kde sa dokáže,kto hovorí pravdu a konečná satisfakcia za to,ako je to v skutočnosti...Koniec 50 rokov a San Francisco mi dal deja vu na VERTIGO,vlastne v tých časoch sa to odohráva príbeh dvoch ľudí,dvoch rozdielnych pováh,kde chce využiť,zneužiť talent v prospech svoj,ktorý pritom nikdy nemal! Klasicky známa veta znie:„Zabudol vôl,že teľaťom bol,alebo na každého príde,skôr,či neskôr a pod... Predstaviteľka hlavnej ženskej postavy AMY ADAMS je bravúrna,herečka,ktorá nemá problém stelesniť hocakú postavu,CHRISTOPH WALTZ sa snažiť byť čo najväčším WANKEROM,a darí sa mu to znamenite,má samozrejme na konte už dva oscari za tarantinovky. TIM BURTON ide podľa kvalitnej šablóny,nie je to typický Burton,ale snahu mu nemožno uprieť! RETRO: výprava a kostýmy idú v trende! Film,od ktorého som čakal málo,oči nakoniec videli prospešnú prehliadku obrazov s veľkými očami rôznych detí,výnimočná žena,výnimočná jej predstaviteľka! (07.02.2015)

Výborný film, který pro mě v první řadě znamenal objev fenoménu Margaret Keane, o níž jsem až dosud neslyšel - jaký fantastický příběh, jaký skvostný námět pro film! Když se v závěru člověk dozví, že ta stará paní je stále naživu (aktuálně jí táhne na devět křížků) a v titulcích se objeví na fotce spolu s její hereckou představitelkou Amy Adams, nelze se ubránit jistému dojetí. Ačkoli si současně na její uměleckou produkci nějak nedokážu vytvořit názor - tak, jak je ve filmu představena, mi to přijde jako umělecky nicotná kýčařina, která však není prostá jistých estetických kvalit (srovnatelných snad s tvorbou Fernanda Botera či Fridy Kahlo). Už trailer mě nadchnul a naplnil nadějí, že se mi tento film bude líbit, a tak to prostě nakonec i je, a nejnovější film Tima Burtona mi připravil jako vždy velice příjemnou hodinku a půl v kině, ten film mě strašně bavil. Osobně řadím Burtona k mým nejmilejším filmařům a chodit do kina na jeho nové filmy je pro mě vždy sázka na jistotu, která nikdy nezklame. Bezprostředně po dokoukání se pořád nemůžu zbavit přemítání nad tím, jako to celé mohlo být jinak - pořád se tam vkrádá podezření, že si to ten pitomec Walter celé pokazil sám. Kdyby od začátku nechal Margaret jen malovat, a sám dělal to, co mu šlo, tzn. marketing a prodej, mohli ti dva mít hezké manželství a spoustu peněz i bez všech těch lží. No je ale otázka, zda tomu tak skutečně v tehdejším dobovém kontextu, kdy jediné správné postavení ženy bylo v posteli a u sporáku, mohlo takto být, nebo zda vše zkazila pouze Walterova nenaplněná umělecká ctižádostivost. Filmový scénář si v tomto celý skutečný příběh asi dosti přizpůsobil ke svým uměleckým záměrům a kdo dnes ví, jak to tehdy všechno bylo doopravdy, ale sledovat ten kouzelný příběh o osobní i umělecké emancipaci jedné výjimečné ženy pro mě rozhodně v sobě mělo nemalé kouzlo - kromě několika velmi silných scén, v nichž Margaret zdeptaná vším tím lhaním podléhá halucinacím, v nichž mají lidé v reálu stejně velké oči, jaké malovala postavám na svých obrazech, byl pro mě naprostým vrcholem filmu nenápadný fórek v samotném závěru, kdy vše vyjde najevo a konkurenční galerista nad novinami pronese: "Kdo by se přiznával k takovým obrazům?" - to jsem smíchy málem spadnul ze sedačky. Zkrátka, velmi pěkný film, který mě potěšil nejen svým báječným příběhem, ale i dvěma písničkami Lany del Rey na soundtracku ("I Can Fly" a hlavně výborná titulní "Big Eyes") - neposlouchám dnes nic jiného. (24.02.2015)

106 minut naprosto nudného a toporného filmu. Po jeho skončení, při pohledu do zrcadla jsem s hrůzou zjistil, že moje oči jsou skoro tak stejně vykulené jako ty z těch mnoha obrazů. A že teda za můj dlouhý život už něco sakra viděly! Ale tohle bylo i na ně moc. Plytký, lehce předvídatelný film, kde mně zklamali hlavně oba hlavní dva herečtí představitelé. Neustále přehrávající Christoper a věčně vykulená Amy. Never more! (28.02.2015)