Jsem číslo čtyři

Kosmický syn Bej Bej, co na hlavě má melír, v dlani svítilnu a v srdci lásku? Podejte mi igelitový sáček.. Už jméno Bay na postu producenta mě mělo zastrašit, ale není nad tradiční sobotní dávku young-adult masochismu. Síly temna, Hostitel, Twilight. Společný jmenovatel je nadpřirozená mládež, která trpí na okraji společnosti se svým prokletím odlišnosti a přitom touží být milována. Ano, taky jsem byl náctiletý a dokážu projevit k cílové skupině poměrně velkou dávku empatie, ale proč je to proboha vždycky tak povrchní, upjaté a hlavně debilní? (25.01.2016)

Při zpětném pohledu jsou jasné dvě věci: 1) že Caruso dostal obtížný úkol, když měl natočit první část očividně několikadílného akčního sci-fi příběhu; 2) že jestli někdy na tu filmovou dvojku (nebo klidně i trojku!) dojde, bude to nehorázná akce srovnatelná s těmi největšími blockustery několika posledních let. I Am Number Four totiž není ničím jiným, než jen nezajímavým rozjezdem pro jedno gigantické kulervoucí dobrodružství: -náct mi dávno není a líbilo se mi to. (17.04.2011)

V první řadě zapoměli dát k ""akční / Sci-fi "" i "" Romantický "" celý film má v tomto směru nádech Twilight ságy.....i když tady to funguje o poznání lépe. Jinak, viděl jsem to na Compu, a půjdu na to i do kina! (možná mi začíná měknout mozek... "ale moč ještě udržím".... tak to tak špatné nebude) Podle mě je to totiž docela slušná věc. Ohledně akce..(nic moc se to nerozparádilo) ohledně Sci-fi..(myslím že na rozjezd slušný) A proč se mmi tenhle film líbil....? Asi pro to všechno co v něm mohlo a mělo být řečeno......, a řečeno v něm nebylo!..... Aniž by to narušilo děj,a spád. Prostě povedená Jednička,která diváka parádně připraví na další díly. (07.04.2011)

Když jsem tohle viděl poprvé, tak jsem měl párkrát slzy v očích. Samozřejmě, že film se neobejde bez pár maličkostí, které mne zrovna nenadchly, ale jinak celkem příjemně strávený čas. Dávám tomuto filmu krásných 90%, protože si je podle mne zaslouží, i když každý se mnou nemusí souhlasit. Tak přesně po roce jsem se na to podíval znova a musím uznat, že i po třetím shlédnutí to je skvělý film. Film, který odstartoval mé zaznamenávání :-) (26.06.2011)

Zajímavý nápad, který je v konečném důsledku scénáristicky strašlivě nedotažený. Pokud č. 1, č. 2 a č. 3 byli zlikvidováni potichu a beze svědků, proč pro zabití č. 4 padne prakticky celé město? Má nějaký smysl, aby se č. 4 bránil svým pronásledovatelům, když proti němu stojí celá mimozemská civilizace? Jaktože se všichni mimozemšťani bez ohledu na rasu tolik podobají lidem? Není zvláštní, že si hlavní hrdina za nejlepšího kamaráda vybere náhodou zrovna člověka, který má v celém příběhu svou roli? Měl ten ťuťuňuňu pejsek nějaké hlubší poslání, než aby skupina pubertálních slečen v řadě za mnou při jeho poslední scéně sborově pronesla empatické: "Och!"? Normálně nejsem nějaký šílený rýpal, kterému vadí, že je děj historicky nepřesný nebo obsahuje chyby v kontinuitě (aneb v posledním záběru bylo pět jablek a v dalším je jich šest), ale autor I Am Number Four zjevně neovládá ani tu nejzákladnější logiku. Škoda, protože díry ve scénáři a digitálně velkolepý konec zabíjejí jinak poměrně originální námět o tom, jaké to je, když jste číslem v řadě těch, kteří mají zemřít. Nedůležitá poznámka: Vzhledem k lehce otevřenému závěru očekávám, že už teď se připravuje pokračování ve stylu I Am Number Five. (05.03.2011)