Long Live the Family!
Režie:
Robert SedláčekScénář:
Robert SedláčekKamera:
Petr KoblovskýHrají:
Igor Chmela, Eva Vrbková, Martin Finger, Monika A. Fingerová, Simona Babčáková, Jiří Vyorálek, Jan Fišar, Jan Budař, Marek Taclík, Marek Daniel (více)VOD (5)
Obsahy(2)
Když vám hoří půda pod nohama, není nad rodinný výlet. Libor (Igor Chmela), bývalý učitel dějepisu, který dosáhl vysokého manažerského postu ve významném finančním ústavu, si řadu let spokojeně žije společně se svou rodinou v luxusní vile na okraji Prahy. Bezstarostný život ale netrvá věčně a na povrch začnou vyplouvat machinace s penězi klientů týkající se celého vedení banky. Libor se následně ocitá pod dohledem policejních vyšetřovatelů, kteří mu začnou tvrdě šlapat na paty. Snaží se uniknout před hrozícím vězením a oddálit osvětlení celé situace své nic netušící manželce (Eva Vrbková). Rozhodne se tak pro netradiční útěk, kdy pod záminkou společné dovolené odveze celou rodinu na jižní Moravu. Prchání před spravedlností se stane cestou plnou hledání ztracených vztahů nejen mezi „uprchlíky“, ale také s jejich spolužáky z vysoké školy (Jiří Vyorálek, Simona Babčáková), které náhodou potkávají a kteří žijí své „obyčejné“ životy v okresním městě. Po krátké době ale policie odhaluje další souvislosti včetně místa, kde se rodina nachází, což odstartuje skutečné rodinné drama a stále se zrychlující cestu – útěku před spravedlností i pod povrch vztahů v rodině. (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (375)
Konečně silný autorský film vypovídající něco podstatného o současné době, o marasmu kolem a uvnitř nás. Narozdíl od všech těch tendenčních Hranařů a přehnaně manýristických ,,ulovených miliardářů" se Sedláček dovede držet podstatných vodítek a jeho motivací není jen tupá nabroušenost (jako v případě Hranařů) nebo intelektuální opovržení či sarkastický škleb (jako v případě Ulovit miliardáře), takže jeho zpráva o stavu republiky přináší popis kolektivně tušeného, přesto však umělecky zatím jen zřídka (a dosud spíše neúspěšně) pojmenovávaného. Sedláček vyniká absolutním pozorovacím talentem ,,U nás ve školství je krize furt, takže svět nás konečně dohnal." a umí si pomoci silnou paralelou či rovnou zaštítěním se mravní autoritou minulosti (Masarykův výrok v titulu, inscenování scény vědomě či nevědomě odkazující k Passerovu Intimnímu osvětlení či použití sakra nadčasové Ukolébavky Karla Kryla...), dovede se vyjadřovat působivě a pojmenovávat precizně a především, již z charakteru a podstaty jeho předešlé tvorby, nebojí se a chce se angažovat. Narozdíl od mnoha jiných českých tvůrců. Trochu problém je jen vizuální podoba celého snímku, nemohl jsem se totiž celou dobu zbavit dojmu, že se dívám na televizní film, což je nejspíš způsobeno malým rozpočtem. Osobně bych také vypustil scénu s bizarní plastikou, s kozou a se synem v kimonu, přijde mi to jako přespříliš levná metafora. Vyváží to ovšem silné symbolické scény (loď s ohňostrojem plující po setmělé řece, umírající pes v lese...). Přes tyto výhrady totiž cítím, že Sedláčkův film je skutečně silnou autorskou reflexí dnešního status quo Česka, navíc, narozdíl od výše zmiňovaných tématicky spřízněných filmů, Sedláček nikdy explicitně nevyřkne soud a nechává diváka, aby si svůj postoj k hrdinům (především tedy k tomu hlavnímu a jeho vině/nevině) udělal sám, což je fakt velmi chvályhodný, byť jistý ironický podtón pana režiséra pozorný divák cítit musí, už jen třeba v té masarykovské paralele v názvu filmu... ()
...ALE TAKOVEJ JE ŽIVOT..... /// Jeden by snad uvěřil, že NA KAŽDÝHO JEDNOU DOJDE. Některejm milionářům se věšej kozy, jinejm zase zavíraj banky a společníky. Třeba takovej Libor by měl doma včíl vysvětlit, že je zřejmě budou čekat těžký časy. Místo dramatickejch vět všechny naloží do auťáku a vyrážej na vejlet, kde může myslet na to, co je pro něj podstatný – na ženu a na děti. Návštěva skanzenu, kempink v lese se zvuky v povzdálí chcípajícího psa, debaty o svěšenejch kozách při cucání domácí slivovice, úvahy o výdrži nešukat (třeba až 5 let).... moc nechápu to ohromný množství energie vložený do takovýhle – soráč...kraviny ze života tuneláře. Rodina má smysl pro každýho kriminálníka (schválně se při exkurzi v lapáku zeptejte) - to zas takový moudro není. Tak vo co de? O jiný hodnoty? Jsem divnej? Nemám rád rodinu? Jsem malej tunelář? Zavřou mě? Komu bych film doporučil?... jo aha, takže film bych doporučil všem, kteří choděj ,,na Sedláčka“, protože vytvořil DOBREJ produkt o ekonomicko – společenský realitě, kterej ve mě - přes všechny podivnosti - zůstane chvilku ležet. Jen zatím furt nevím proč! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem hloubavej typ a zrovna teď přemejšlím o místě, kde budou mít prioritu rodinný hodnoty. 2.) Vždycky jsem se chtěl poblejt v přímým přenosu. 3.) Chodím ,,na Sedláčka“ (předpokládám, že víš, že je to rejža a ne žádná úchylka) . /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * ()
PANEBOŽE! A teď nějakou méně iracionální metodou vyjádřit, proč mě tento film po nějaké době relativního klidu duše zase pořádně rozčílil. Tak předně - po nějaké době uvažování jsem si uvědomila, že není úplně terminologicky v pořádku vyčítat Sedláčkovi amatérismus, protože on se jej zřejmě dopouští cíleně v rámci svého osobního stylu. Druhá věc, že mě to na filmu (a nejenom Rodině, ale i předchozích režisérových výtvorech) velmi rozčiluje a díky tomu bych asi film nestrávila, i kdyby mě nerozčilovalo několik dalších věcí. Například neuvěřitelné postavy, podivně televizní vzhled a pro můj osobní smysl pro humor nerozšifrovatelný pokus o satiru/komedii/humor obecně. Scénář mi taky přijde problematický - dialogy neskutečně šustí papírem, já tyhlety pravdy snesu ve velmi omezeném množství, a tady se jiné než pravdistické monology nebo rozhovory nevyskytují. Co se týče děje a obsahu a poslání, tam mám taky problém. Jeden známý poukázal, že problém filmu je, že nenese žádné morální dilema - protože se odehrává v době, kdy už kostky byly vrženy a žádnému skutečnému velkému rozhodování svědky nejsme. Jen takovému tomu plácání ryby na suchu, než ji někdo zapíchne, a to ještě ne příliš zajímavým způsobem, alespoň pro mě. Zajímavé scény jsou ve filmu dvě, možná tři, a to umírající pes, dítě v kimonu s Kinterovou sochou a možná ještě loď s ohňostrojem. Naopak všechny prvky, které mají film posouvat do žánru, ať už do zmíněné satiry-či-co nebo thrilleru s drsnou dvojkou detektivů (to štěrchání s krabičkou bonbonů je na zabití!) ve mně vyvolávají silnou agresi. Jako psychologické drama to nefunguje už vůbec kvůli příšerné plochosti a neživotnosti postav. Tak co to má být. ()
Nic není černobílé, ale hranice mezi přijatelným a nežádoucím existovat musí. I proto je konečný verdikt přijatelný, protože provinilec s ním nutně musel počítat už od začátku. A Sedláčkův film je právě o tom spění k nevyhnutelnému, o jednom velkém nádechu před skokem do vody, který dává prostor zaměřit se na skutečné životní hodnoty a letmo se ohlédnout za již vykonaným. Je uměřený, spíše neveselý, ale velmi lidský, silný a aktuální, a právě v tom tkví jeho největší síla. ()
Galerie (35)
Zajímavosti (11)
- Film se natáčel v květnu a v červnu 2010 a ovlivnila ho nepřízeň počasí, zejména povodně na Moravě. (Ded@M@tes)
- Ve scéně, kdy je zatknut hlavní hrdina a odvádí jej příslušníci zásahové jednotky, tito mají identifikační číslo začínající 390 a druhý 391. Takto začínající osobní čísla u PČR však nejsou. (Horryx)
- Sedláček údajně chtěl nejdříve natočit odlehčenou road-movie o rodinné dovolené. Jednou však v autě v rádiu vyslechl zprávy, které ho vytočily natolik, že scénář začal směřovat ke komentování a kritice situace v tehdejší společnosti. (JardaBauer)
Televizní kamera, televizní zápletka, televizní spění (prvoplánové epizodické pointy), televizní interiéry i exteriéry (ten od klacků vyčištěnej kousek lesa, to natáčení všech záběrů v jednom autentickém domě, v druhém autentickém domě, v jednom poděkovaném hotelu, penzionu, městě... och och, jak se skví ta česká rajská autentická zem), televizní herectví (Pošta pro tebe nebo třeba taková ta slovenská dramata ze soudní síně – Eva Vrbková a Igor Chmela by mohli tamním ochotníkům zdatně sekundovat – a ovšem, co do „výkonu herců“ je to tu s jednou čestnou výjimkou, Jiří Vyorálek totiž umí hrát, a sice hraje ostošest, s vtipně sebeironizujícími přesahy v řeči i mimice, koncert, jako za starých dobrých Sta roků kobry, ale co s tím, když kolem něj neudělali film? já se taky umím kupříkladu noblesně koupat, ale to nejde prosím pěkně dělat všude na požádání, poctivě, když kolem vás neudělají žádnou vodu – ono je fakt vidět, že umí hrát, z toho plátna to úplně tluče do očí, poněvadž jak ono na něm není jinak vidět žádný film, tak to jeho herectví, to jeho hraní, jak je tam na tom televizním pozadí samo, to vám tam jako dost vynikne), k tomu rádiová folková hudba (Lekna Zdusilová, a ještě jednou surově zneužitej Kryl, jako by toho od národa nezasloužil už dost) – no a strhující akční finále co do meladramatikomičnosti směle konkurující rozšířené sekci televizních zpráv a okolostojičných podřadů. ** V televizi by tahle plochá zdrchanost přece jen současnou produkci pozvedla, jak jsem na nedávné rodinné návštěvě opět v regionálním obýváku pochopila posunutý stav věcí – kdyby ničím jiným, tak by přece určitě prospělo, že by se díky filmu na domácích kinech dvakrát s jednojednoznačnou narážkou objevil nejen Munchův Výkřik, ale dokonce i Nemocná dívka (vskutku inteligentní a zároveň movitější divák by na své veliké obrazovce jistě nepřehlédl ani norskou vlajku na rameni Chmelovy bundy a určitě by si z toho dohromady něco společensky rafinovaně vypovídajícího a pro tak jedinečný příběh důsažného vyvodil). ** Kdepak, málo platné (zaplacené asi relativně dost), tohle natáčel skutečně kulturní štáb, tam jsou prosím dohledatelné záruky, grantovatelné, kolonkovatelné, to je do veřejnoprávní televize zkrátka jako ulité, nalít to mezi mořský svět a vaření, takovéhle kumštýřské vyfikundace. ** Úplně to halasí: Když už nám dali na ten vrtulník, tak se tam - -vafix ty záběry musej někde objevit, my musíme dokázat, rozumíte, že sme ty prachy na to použili (člověk úplně vycejtí, jak kápli na tu zápletku), no třeba tu řeku tam dejte, no, jako shora, no to nevadí, že voni jedou jenom v autě, tomu se dá řikat transpozice, extrapolace, haha, a vono to ty lidi taky fakt povznese, dyť kdo z nich kdy takovou českou řeku viděl z vrtulníku, no každej na to nemá, aby se takhle prolít, že jo, to je putna, že to nedává smysl, dyť to je jak z Pána prstenů, lidi se budou cejtit líp. ** Jo, a ta holčička byla na epileptika zatraceně trvanlivá, se mnou by zamával už ten čokl, o nárazu autem do stromu a četě policajtů v černejch kuklách se samopalama nemluvě. Nehledě k tomu, že epilepsii a křehkost jí navěsili jenom dialogicky, bělmo jsme ani nezahlídli, ani žádný cukání víčkama atp., to už mohli stejně dojemně tvrdit, že má nedomykavou chlopeň nebo dvě. Nu, ono natočit s dítětem náběhy epileptického záchvatu nebo opatrné, skleněnkové pohyby, to už je holt kus práce, dřiny, přípravy, a přitom pro televizní diváky spartakiádní výkony maminek s dětma není třeba nijak šroubovat, aby se chytli, tak televiznímu rejžovi to ke cti stačí několikrát okecat. ** Televizní to je, tam by to bylo --vafix prospěšné. ** () (méně) (více)