Rodina je základ státu

„Padouch nebo hrdina, všichni jedna rodina“ Jako zachycení stavu české společnosti vcelku dobré, scénáristicky nijak komplikované a režijně dobře zvládnuté (jen by mě zjímalo, co si pan Sedláček tolik oblíbil na kamerových jeřábech, a proč je tu tolik „stoupajícíců záběrů) dílo, které ovšem má několik ale. Nevím, možná je to tím, že nejsem žena, natož abych byl manželka tuneláře, ale chování drahé polovičky našeho (ne)hrdiny jsem opravdu nepochopil. Že by jí nic nedošlo? Že by opravdu neprohlédla tak jednoduchou záminku s výletem? Že by ji nenapadlo, že její muž, kterému peníze očividně nikdy nescházely, může mít taky něco na triku, když v poslední době tolik jeho nadřízených skončilo ve vazbě? Byl bych schopný uvěřit tomu, že ji „něco“ zaslepilo… Ale to by mě o tom děj musel jakkoliv přesvědčit. Druhou nadmíru podezřelou věcí bylo pátrání po titulní rodině, především pk závěrečný nablblý policejní manévr a – obzvlášť – nepoužití vrtulníku ve chvíli, kdy by byl sakra zapotřebí. Takové přehmaty z „Rodiny“ dělají jen lepší průměr. (11.06.2012)

,,Každej jsme tak trochu svině". Na naše poměry jistě zajímavá road-movie. Chmela hraje příjemně a jsem rád že dostal po všech těch přiblblejch partičkách s fekálním duem Genzer-Suchánek samostatný prostor. Z Vrbkové jsem mírně cítil divadelní prkna a jistou nesmělost před kamerou. Myšlenku filmu jsem pochopil i tu jakousi nasranost nad dnešní dobou, kdy každej si něco snaží urvat, tak proč bych i já nemohl... Chmela zde ač tunelář reprezentuje jakéhosi dobráka, drobnou rybu, které to prostě nevyšlo. O výčitkách mluví jaksi mimochodem, prostě byla příležitost a on to zkusil. Zkrátka ruleta. Když to dělaj všichni, není to přeci nic špatnýho...A všichni to přeci děláme hlavně pro rodinu... Tu morální destrukci krásně vystihla debata Chmely s Vyorálkem ve sklepě nad kanystrem slivky. Vyorálek coby jeden z té velké masy lidí co to nakonec všechno zacálujou ze svejch malejech vejplat na daních se podivuje nad ztrátou 5 miliard z peněžního ústavu. Chmela coby bývalý manažer mu vysvětluje, že stát se s tím nějak popasuje a že to vlastně převedeno v celkových číslech není vůbec moc... Problém je ten, že k této filozofii filmu se mi těžko slučovala akční zápletka s útěkem. A to i za předpokladu snahy hlavního hrdiny užít si rodiny. Vznikl trochu nesourodý mix, ve kterém zaujmou hlavně určité pasáže. Celkově je to takový o trošku lepší průměr. Snad tenhle film jednou v budoucnu v časech lepších zapadne stějně jako filmy z osmdesátých let o vekslácích a bonech... Jinak je s námi ámen. * * * (29.02.2012)

Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne či voda dojde. Tímto lidovým rčením lze vyjádřit osud jistého manažera v roli možná poněkud naivního, ale také i chtivého a přiživujícího se bílého koníka šéfů nejmenovaného finančního ústavu, jakých je v té naší, tunelářům přívětivé, zemičce mnoho. Rozhodněte sami, zda na první pohled docela sympatický, svou rodinu milující a vzdělaný Libor bude vaší kladnou či zápornou hereckou postavou. Udělejte si sami názor, zda věta "dělal jsem to všechno především pro vás, aby jste se měli dobře" obstojí v pozadí činů, které doprovází. Udělejte si sami názor, zda role "mrtvého brouka" - tedy role Liborovy manželky, která pohodlí a bohatství ráda přijímá a "pro jistotu se raději na nic neptá" není také spoluvinná. Vlastně oba, Libor i manželka ví, že něco není v pořádku, ale z pohodlnosti a strachu o své dobré bidlo proti tomu nic nedělají, ... a PAK, pak se ucho utrhne. Dobré, pane Sedláčku, to bylo fakt moc dobré, i když poněkud chladné a odtažité. Jó, a policajti pane Sedláčku nejsou vždy takové gumy, jak je zde prezentujete. Mějte prosím k lidem, kteří nám pomáhají a chrání nás více respektu. Ti řadoví si nezaslouží despekt. Natočte film o korupci těch vysoce postavených policajtů a o jejich závratných odměnách na úkor právě těch řadových, kteří to všechno za ty nahoře odmakají!!! To bych Vám vřele doporučil. Mohl by se jmenovat např. : Pomáhat a chránit všechny zkorumpované" či" Korupce je základ státu". (05.06.2013)

Bezesporu je Sedláček z jedním nejzajímavějších či možná nejlepší český filmař. Rodina základ státu je toho důkazem, po technické stránce od kamery až po střih u nás nic lepšího nenajdete. To samé výběr tématu, nebojí se ukázat nepříjemnou pravdu o současnosti a postavit ne úplně kladného hrdinu do hlavní role. Jenže malý rozpočet mu zabraňuje vybočit z průměrnosti ve srovnání se zahraniční tvorbou.70% (07.03.2012)

V úvaze nad tím, že je naše současná kinematografie kritizována mimo jiné za neschopnost vyjádřit se k současným problémům společnosti, působí Sedláčkova Rodina je základ státu jako osvěžující snímek na naší současné filmové scéně. Na druhou stranu se Robert Sedláček nevyvaroval takových klasických českých klišé, které se objevují takřka v každém druhém současném filmu. Scéna s nablblými policajty je téměř jako vystřižená z mnoha českých komedií, které jsou v dnešní době právě tak kritizované za neschopnost bližšího pojmenování problému. 7/10 (28.01.2013)