Den před krizí

Povinná jazda k dokonalému The Big Short mapuje priebeh jednej letnej stredajšej noci a nasledovného dňa roku 2008 v New Yorku, ktorá sa zapísala do finančnej histórie, no v konečnom dôsledku prakticky nič nezmenila, história sa opakuje. Vyše 100 minút sledujeme hŕstku vyvolených nezodpovedne holdovať s osudom sveta (viem, trochu zveličené), inými slovami sa pozeráme na to, ako investičná banka Goldman Sachs vďaka svojej bezškrupulóznosti a chamtivosti vyviazla z krízy najlepšie. Jedna kancelária, jedna konferenčná miestnosť, jedna strecha a za hrsť strhujúcich výkonov. Berúc do úvahy aký malý a komorný film je a tiež, že sa jedná o režisérsky debut (rejža predtým točil reklamy), je obsadenie hviezdami a kvalitnými hercami v skutku pôsobivé. Taktiež sa mi veľmi páčila dramatizácia a gradácia príbehu a stretávanie nových postáv, od pešiakov ku kráľom. Najlepšie ale je, že Margin Call inšpiroval Michaela Lewisa k napísaniu istej knihy, ktorá inšpirovala Adama McKaya k natočeniu filmu The Big Short x) --- (02/2017) (31.10.2019) (31.1.2020) (22.6.2021) (15.8.2022) (22.06.2021)

I když ve filmu několik postav opakovaně žádá, aby jim to všechno bylo vysvětleno jako malému děcku, nikdo se s takovým vysvětlením nakonec neuráčil, a tak je mi to celé k prdu, protože jsem u sebe zrovna neměl slovník průměrného finančního analytika. Co by mně mohlo alespoň trochu spravit chuť - kdyby film pokračoval tím, co teda následovalo v dalších dnech. Jenže taky smůla. Zbývají mi tak leda herci, kteřížto sice hráli moc pěkně, ale v podstatě to za ně mohla odvyprávět parta kalkulaček a výsledek by byl stejný. (03.03.2013)

Další z důkazů, že ty (nej)lepší scénáře píše život sám. Tohle skutečně není O. Stone a jeho „megalomansko-živelné“ Wall street, tohle je debutující J. C. Chandor a jeho komorní, mimimalistické, (až na vyjímky) emocí zbavené, drama „jedné noci“- s pracovním názvem „o nás bez nás“, s příjemným nadhledem a (osvěžujícím) patřičným odstupem podané, dobře napsanými dialogy a přesným hereckým obsazením. Srozumitelné, s přesnou mírou dávkování informací-nikoliv polopatické ani přehnaně odborné (z pohledu obyčejného diváka-prac. občana) a přitom dostatečně poutavé a úderné, aby si to bez problému udrželo vaši pozornost. Snad největší předností snímku je skutečnost, že (nikoho) nesoudí, pouze nastiňuje fakta a ponechává na samotném divákovi, aby si udělal ú(roz)sudek sám. Ostatně, co (kdo) je horší? Místní businessmani mající (také) rodiny, milenky...platící a splácející (jako každý z nás) složenky, hypotéky....jen jsou prostě jejich nároky „trošku někde jinde“ (pravda, účet 80tisíc $ ročně za bordely a (strip)bary (resp. „pracov. večeře“) asi každý obyč. prac. nemá) nebo Ti, kteří jim to umožňují resp. tolik ulehčují aneb jejich urputná snaha žít si (za každou cenu) „svůj sen“, tj. (zcela objektivně) nad svoje poměry (možnosti)? Margin call rozhodně není bez chyb. Je zjednodušující, tj. stravitelnější pro širší publikum (otázkou zůstává, je to chyba nebo holá nutnost?), vzpomínaný balíček je pouhou (sou)částí daleko většího problému, špičkou ledovce, ale pravda, nikoliv nedůležitý. Takže (i vzhledem k notně omezenému rozpočtu) se vlastně jedná o (malý) zázrak. 80% zajímavý komentář (pro mě): verbal (29.03.2013)

Z hereckého hlediska je to paráda (a zdaleka nejen kvůli Spaceymu, jak jsem se původně bál). Postavy jsou dostatečně životné a překvapivě nepotřebují nějaké zvláštní rozvíjení osobních linek (naopak, kupříkladu Samův problém se psem je sice symbolický, ale v podstatě nadbytečný). Problém snímku vidím jinde, a to v jeho atmosféře. Čekal jsem nějaké napětí, něco strhujícího, ale ničeho podobného se mi ve výsledku takřka nedostalo. Všechno šlo postupně do háje a já přitom necítil nějaké mrazení z budoucích důsledků či třeba alespoň obavy o postavy (jejichž morální vystřízlivění vyšumělo též dost do ztracena). Možná to měl být záměr, ale podat takhle fatální události podobně nevzrušivým způsobem považuju za odfláknutí, a tvůrci si tak (znovu) jen můžou blahopřát, jak kvalitní casting se jim podařil, protože v podstatě jen díky němu film nezapadl do vyloženě šedého (pod)průměru. Mně ovšem tenhle jejich kalkul vůbec nevoní a s hodnocením se tak zastavím na lepších 3*, výš ani ťuk. (13.07.2016)

Svět je v háji, alespoň co se financí týče. Velké firmy nás klamou a vytvářejí iluzorní zisky a procenta. A až to jednou krachne... O prvním dnu takového prvního krachu před třemi lety vypráví tento film. Kevin Spacey, Paul Bettany, Jeremy Irons, Demi Moore, Zachary Quinto, Stanley Tucci či Simon Baker - samá známá herecká jména dala vzniknout Tísňovému hovoru, jak se dá jednoduše anglický název přeložit. Proč se český distributor rozhodl poněkud nesmyslně pro anglický název, se mne neptejte. Protože firma je v tísni, a to veliké - výpočetní vzorce prodejů jsou špatně. Příběh je vyprávěn skoro thrillerovým způsobem - od začátku netušíme, co se děje, jen je zde nějaké zlo v pozadí, a onu finanční hrozbu, která ze spousty lidí udělá žebráky a jednu firmu skoro zlikviduje, postupně odkrýváme teprve společně s hlavními postavami. Ačkoliv nakonec film nepřináší nic objevného a vlastně jde ve stopách třeba Glengarry Glen Ross či obou dílů Wall Street, a pokud si libujete ve finančních zprávách o krizi, pak už vůbec nic navíc film nepřidává, přesto je zručně natočen. Nesnaží se o efektní záběry a témata, hnutí mysli jednotlivých postav poznáváme z detailů jejích chování (pláč na záchodě, scéna na střeše, rozhovor ve výtahu přes uklízečku, pohřbení psa...). Přesto se dá říci, že postavy jsou dokonale propracované, a o každé bychom dokázali říct její životní osudy, ačkoliv se o nich v příběhu nikdy naplno nemluví. Navíc film má klasickou výstavbu jednoty místa, času a děje, což se dnes málokdy vidí. V podstatě se nehneme z budovy investiční firmy, a to zhruba celých 24 hodin, počínaje čtvrtou odpolední. Hodně filmu pomáhá i tajemná hudba na pozadí. Detaily jsou zajímavě použity i na celkový názor tvůrců, zvláště poslední scéna pohřbívání psa, kdy se dozvíme o jedné z postav její životní příběh, a dojde nám, že svých 34 let obětovaných firmě, zbytečných a marných, zahrabává do hrobu společně s nebohým zvířetem. A protože zvuk kopání hrobečku pokračuje i v závěrečných titulcích, dojde nám i ten přesah, že podobný hrob se kope nám všem díky nesmyslným praktikám bank a investičních i pojišťovacích firem, a že v období této krize to bude stát i hodně životů. "Taky jsi mohl celý život dělat výkopy." - "Jo, ale to by po mně zůstaly aspoň ty díry v zemi." (05.03.2012)