Den před krizí

Poslední finanční krize byla natolik rozsáhlá a medializovaná, až jsem se divil, že se tohoto tématu nikdo nechopil mnohem dříve. Nicméně Margin Call vypadalo na první pohled slibně a ačkoliv jméno režiséra mi neříkalo vůbec nic, herecké obsazení z mého pohledu zaručovalo slušnou porci zábavy. Ale ouha. I přes snahu hlavních hereckých protagonistů a slušně napsaný scénář nedokázal režisér filmu vtisknout ten pravý drajv, takže i scény, které nabízely alespoň špetku emocí a pošimrání divákových nervů byly nakonec naprosto bezkrevné a často i nudné. Na svůj debut si měl Chandor vybrat jinou látku. 50% (07.03.2012)

Perfektně napsané a zrežírované "finanční" drama, ze kterého by se mohl učit i Oliver Stone. Místy mi to svým způsobem připomínalo Moneyball, kterému jsem v některých místech zabývající se praxí také moc nerozumněl, zde jsem s tím ale takové velké problémy neměl a celé to má daleko větší spád. Postavy jsou výborně napsané a člověk se jim dostane pod kůži i když o nic de facto vůbec nic neví, čemuž odpovídají také precizní herecké výkony. Na debut opravdu výborná záležitost. (04.03.2012)

Od té doby, co je Kevin Spacey uměleckým šéfem divadla Old Vic v Londýně, na filmové plátno tak nějak zanevřel. Když se ale nechá zlákat, je to většinou herecký koncert. Radost pohledět je tady ale tentokrát na většinu herců. Jen je evidentní, že tenhle svět čísel a ekonomických principů nebude úplně divácky atraktivně fungovat. (29.08.2015)

Znepokojivý pohled na pragmatickou tvář kapitalismu, kdy když jde do tuhého, tak se jde přes mrtvoly. A právě ona pragmatická chladnost v přístupu k neřešitelnému problému, kdy je to čistě o tom zda (ne)být tím prvním, kdo vyběhne ze dveří domnělého blahobytu a rozpoutá paniku ovlivňující celý (nejen) finanční svět, je na tom nejpůsobivější. Mohlo to být plné plamenných deklamací, zvýšených hlasů, brekotu, bouchání do stolu a házení věcí (a s tímto ansámblem by to asi i tak prošlo), ale není, protože takto to nechodí. V tomto je chladná korporátní kultura zachycena velmi přesně. Což neznamená, že je to emocí zbavené. Jsou tam pod povrchem jasně cítit a vytváří vnitřní tenze mezi jednotlivými skvostně napsanými i zahranými postavami. A právě na nich "morální" stránka toho všeho stojí. Ano, je to ve své podstatě "pouze" divadelní komořina o pár hercích klábosících jedné noci nad stolem/počítačem/kávou o byznysu, ale jde o to, jak dobrá ta "pouhá" divadelní komořina je. A tahle je setsakra dobrá, srozumitelná i naprostému laikovi ve finančních otázkách (protože je to hlavně o postavách) a především výtečně napsaná. (04.01.2016)

Z hereckého hlediska je to paráda (a zdaleka nejen kvůli Spaceymu, jak jsem se původně bál). Postavy jsou dostatečně životné a překvapivě nepotřebují nějaké zvláštní rozvíjení osobních linek (naopak, kupříkladu Samův problém se psem je sice symbolický, ale v podstatě nadbytečný). Problém snímku vidím jinde, a to v jeho atmosféře. Čekal jsem nějaké napětí, něco strhujícího, ale ničeho podobného se mi ve výsledku takřka nedostalo. Všechno šlo postupně do háje a já přitom necítil nějaké mrazení z budoucích důsledků či třeba alespoň obavy o postavy (jejichž morální vystřízlivění vyšumělo též dost do ztracena). Možná to měl být záměr, ale podat takhle fatální události podobně nevzrušivým způsobem považuju za odfláknutí, a tvůrci si tak (znovu) jen můžou blahopřát, jak kvalitní casting se jim podařil, protože v podstatě jen díky němu film nezapadl do vyloženě šedého (pod)průměru. Mně ovšem tenhle jejich kalkul vůbec nevoní a s hodnocením se tak zastavím na lepších 3*, výš ani ťuk. (13.07.2016)