České nebe: Cimrmanův dramatický kšaft

Nejdřív jsem trochu pochyboval, ale nakonec jsem si pustil obě verze s různým hereckým obsazením... a každá vyniká v něčem jiném. Seminář i hra samotná se povedly, i když k úplným vrcholům divadla asi nepatří. Rozhodně je tam ale několik povedených hlášek. "Protože zjistili, že to tak nevypadá." nebo "Z toho mi naskakuje husí kůže" a jiné fórky na Husovo upálení. Líbilo se mi, jak divadelníci-cimrmanologové vyjádřili svůj názor na padělání rukopisů, potažmo vymýšlení historických událostí a postav a udělali si srandu sami ze sebe a svého celoživotního díla. Jinak samotné představení je možná až moc zahlceno historickými postavami a událostmi a chápu, že člověk musí být sběhlý v českých dějinách, aby pochytil všechny detaily a související vtipy. (01.02.2020)

Další parádní Cimrmanovská hra, která je zároveň i poslední. Opět se tam toho zas tolik neděje, ale je to tak skvostně napsané a zahrané, že to vůbec nevadí. Částečně je to taková oslava češství a samozřejmě nechybí série trefných a nezapomenutelných hlášek. Viděl jsem verzi se Smoljakem a Čepelkou (což je sice škoda, ale ta svěrákovská se naštěstí dá sehnat), ale to mi na krásném zážitku nijak neubralo. Seminář, ačkoliv jako vždy zajímavý a skvostě odreferovaný, byl sice tentokrát o něco slabší, ale samotná hra to vynahradila. Skvělé dialogy a zejména postavy praotce Čecha a Husa jsou nezapomenutelné (Copak nemáme žádné nehořlavé úsloví?). Celá hra jako vždy rychle uteče a jako vždy z ní jde krásná atmosféra, takže já si nemůžu stěžovat, moje láska k Cimrmanovi a obdiv k hercům stále roste. Upřímně doufám, že tyto geniální, mistrovské hry zůstanou uchovány i dalším generacím, protože jak o sobě Cimrman sám říká, vyniká ve všem. Pět hvězd je opět velmi nedostačujících. 100%. - Z toho mi naskakuje husí kůže. - A jaká jiná by tobě měla naskakovat, mistře Jene? (23.04.2016)

Tímto dramatickým kšaftem vyvrcholila Cimrmanova touha po svobodě a nezávislosti národa..... Po slabším semináři přichází řada VELKÝCH postav české historie ve hře, která je milá, úsměvná a poučná. O humor se starají Babička a Hus, a hlavně oni mají zásluhu na 3 vtipných hvězdičkách. Ale možná je to jen o tom, že je potřeba hru lépe ,,zažít“. Možná ano, možná ne. Kdoví... Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Uvažuji o vynálezu živé kopírky. 2.) Nevím, co je ve vojenském umění nejdůležitější. 3.) Z čeho má dodnes hrůzu mistr Jan Hus? PŘÍBĚH **** HUMOR *** (07.12.2010)

Autorský i lidský epilog nedoceňovaného tandemu - v době, kdy hra vznikala a připravovalo se její divadelní ztvárnění, byl již Smoljak smrtelně nemocen - je dílem zdařilým a určitě náležejícím k těm zdařilejším a lepším. Příznačný něžný humor, slunící se v laskavě vlídné hravosti, doplňují solidní odborné znalosti a již mnohokrát velebený a vzývaný jedinečný cimrmanovský smysl pro humor slavné autorské dvojice. Mateřská znaménka lidských nedokonalostí naší doby poznamenávají šťastně i tvárně charakteristiky zejména hlavních postav a propůjčují jim invenční zorný úhel dosud neznámých souvislostí a fakt, aniž by to okatě znejisťovalo bdělé oko naší tehdejíší odborné historické obce. Prakticky stále je na co se dívat. Epilogy mohou být pietní, ale také jsou s to jiskřit humorem, nápadem, přímým i alternativním prostě lidskýmpovzbuzením. Ano, uzavírá se celá epocha dějin moderního českého divadla, která navazuje na odkaz prvních moderních kabaretů před 100 lety. Lidé se uměli invenčně bavit, vzájemně si naslouchat, tolerovat, bavit, nikoliv pouze "si užívat". Publikum šedesátých let mělo zkrátka velmi blízko k prvorepublikovým fanouškům Osvobozených či burianovského Déčka. Nostalgie, která tu přistupuje jako první pomocnice, by měla být podle přesvědčení protagonistů hry nostalgií naprosto nenostalgickou; ten, kdo žije ve znamení humoru recese, sebesrandy, ani nemůže uvažovat, myslet a jednat jinak. A jeho divák ho nemůže nenásledovat. To je podstata kouzla sedmi písmen tvořících název obtížně sdělitelitelného smyslu a podstaty bytí slavného českého divadla. (19.12.2010)

Sice ještě stále výborná cimrmanovská zábava, ale už s poněkud hořkým nádechem, který mu dává nejen postupné „odcházení“ jeho opor do „českého nebe“, ale také nové posily, které jen dokazují, jak jsou pánové jako Vozáb, Vondruška nebo Smoljak nenahraditelní. České nebe sice je plné inteligentního, typicky cimrmanovského humoru, s několika hravými momenty a nesmrtelnými hláškami, nicméně v žádném ohledu nedosahuje laťky, kterou kdysi v roce 1967 nasadil geniální Akt a divadlo si ji s mírnými výkyvy (Lijavec) udrželo až do geniální Švestky v roce 1997. Jako bych v něm cítil patrnou, ale pochopitelnou, únavu materiálu. Což není výtka ani kritka, jen, vzhledem k situaci, chápavý postřeh, který nic nemění na tom, že cimrmanovská klasika pro mě navždy zůstane tím nejlepším z českého humoru. (18.12.2011)