Ninja Faktor

Ona to není jen nějaká kravina ve stylu Wipeout, kde jde hlavně o to, aby se co nejvíc lidí rozsekalo. Samozřejmě tam tahle rovina je, ale mnohem víc to je o neskutečnejch fyzickejch výkonech. Ten japonskej potřeštěnej kabátek s ujetým komentátorem to sice trochu degraduje, ale pořád je to něco úžasnýho. (18.10.2011)

Opičích drah tu už bylo více. Ta velmi pamětihodná (kterou se asi v televizi rozhodli už nikdy nezrekapitulovat a mě to štve, protože sem byl v době jejího vysílání děcko) také pocházela z Japonska, ale byla vyloženě o té čistokrevné držkopádové zábavě, kterou má vyspělá civilizace tak ráda. Ale tahle soutěž se bere vážně, nejméně půlka soutěžících se bere vážně a vážně překvapivě to funguje. Takže jsem rád, že si na začátku prohlédnu pár cvoků co si přišli rozbít hubu a že pak uvidím i pár opravdovejch borců. Když máte komu fandit, je tam i dobré napětí. A dráha se mění, což je hodně dobrý prvek, show zůstane svěží. A tak to jediné, co mě na pořadu vadí, jsou nesmyslné prostřihy a neustálé opakování pro západního fanouška, který tam má 147 reklam a vidí to jednou za tejden. (23.07.2010)

Takže to máme další pořad, u kterého mi zmizelo hodnocení i s komentářem. Co se dá dělat. Alespoň můžu srovnávat nově namísto Fear Factoru s prašivou napodobeninou Wipeout, která mě má k tomu, že zde nově zaokrouhluji nahoru na tři. Trochu pošahaná zábava asijského typu, kde si účastníci dávají při ošklivých držkopádech na tlamu a publikum převesele jásá. Nakonec se tomu ale určitá zábavnost upřít nedá a některé úkoly, přesněji urputnost, s jakou se jich někteří závodníci snaží zhostit, vzbuzují obdiv. Ale pravidelně sledovat? To ne. (02.08.2011)

Na Ninja faktoru mě napřed zaujaly výstřednosti a pády některých účastníků, které mě připoutaly k obrazovce na dobu, která stačila, abych si uvědomila, že tahle soutěž je úplně o něčem jiném. Na Sasuke mám ráda hlavně to, s jakou bojovností a odhodláním se elitní soutěžící, které si člověk po nějaké době snadno zapamatuje a oblíbí, pouštějí do překážek, které se většině světa zdají být nepřemožitelné. Právě to přeměňování zdálivě nemožného v realitu dělá z tohohle pořadu můj oblíbený, který mě vždycky přitáhne k obrazovce a u kterého se nikdy nenudím. Klobouk dolů před Makotem Naganem, jehož vítězství považuju za nejlepší moment celé téhle čtrnáctileté záležitosti, i před ostatními AllStars, z nichž bych chtěla vyzvednout své další oblíbence - vždycky usměvavého hasiče Toshihira Takedu, na první pohled nenápadného úředníka Bunpeie Shiratoriho, vytrvalého majitele čerpací stanice Shinga Yamamotu a taky Shinjiho Kobayashiho, který už sice nesoutěží, ale přesto byl podle mě jeden z nejlepších. Těším se na další turnaje a doufám, že jich bude co nejvíc. (05.07.2011)

No jestli se opravdu vítěz stane ninja bojovníkem, tak to mě teda poser. Odjakživa jsem si myslel, že ninjové svou mikrokulturu založili na tradičních schopnostech, a ne na komerčnosti a trapné soutěživosti. Myslel sem, že stát se ninjou stojí víc, než přeskákat 4 (nebo kolik jich tam je) překážkových drah.. (06.02.2011)