Skomírající detektiv (S04E02)

Když přidáte k rozumu tak roptylující faktory jakými jsou city, láska a přátelství, pak se rozum pomalinku ale jistě vytrácí. A tak je to i s touto sérií. A závěr tohoto dílu nám dává na vědomí, že rozbředlá rodinná sága s prvky bláznivé telenovely se nám roztahuje do epických rozměrů. Celá série se tímto dostává do linie, kterou chce vidět jen většina populace, které degenerují mozkové buňky a která zamrzla u seriálu Ordinace v nějaké té zahradě, nebo kde. Vážně se bojím skouknout závěrečný díl a už googlim nějakou mastičku na zachování mozkového dělnictva. (25.03.2018)

Ooooo, Shely na tripu. To je mi teda věda. Konečně dostáváme až neuvěřitelně propracovanou detektivní zápletku a nějaký ten osobní kontext do děje. Něco vyrovnaného ve všem. Ach, ty kompromisy. Jednoznačně nemluvím o tom, že by nový Sherlock byl zásah do starých kolejí, ale jde o to, že po dlouhé době to je díl Sherlocka, který je opravdu zajímavý. Hezky propracovaný kousek. (10.01.2017)

Nevím, jestli bych přesně vypátral ten moment, kdy se rafinovaná a chytrá show stala bombastickou přehlídkou křečovitých masek a sebestředných zvratů, v níž detektivka slouží jen jako alibi pro rozvíjení stále chatrnějšího příběhu ústředního trojúhelníku... Každopádně dokážu zcela jasně posoudit (i bez pomoci terapeuta, kterého by mimochodem potřebovali spíš tvůrci než postavy), že symptomy se zhoršují a z Sherlocka se stává nekonzistentní a rozpadlá slátanina. Pohromadě jí drží už jen rádoby excentrické kulisy a ochota fanoušků jít dál s postavami, jejichž jediný smysl je držet lačné/nekritické fanoušky ve střehu. I za cenu, že zvraty a svět, do nějž jsou zasazeny, ztrácí veškeré opodstatnění. Bollocks. Proti tomu závěru je Cimrmanův Vichr z hor mistrovským dílem dějových motivací. (09.01.2017)

Má to své nesporné problémy (mnohými zde trefně pojmenované), ale zároveň jde o jednu z těch lepších aktualizací původní látky (opomíjená povídka v rámci kánonu, která dala vzniknout jednomu z největších detektivních klišé). Tentokrát nepůsobí jako do děje povinně naroubovaná, ale naopak ta pofňukávací omáčka (fungující pouze díky ústřednímu hereckému duu) je vystavěná kolem ní. "(ne)Sherrinfordský" závěr okatě signalizovaný od samého začátku série; v tomto jsou už bohužel Moffat s Gatissem příliš průhlední. (10.01.2017)

Spoilery! Z mého odborného diváckého pohledu se jednalo o jeden z nejlepších dílů seriálu, takže si u mě tvůrci značně vylepšili reputaci po tom předchozím průseru. Watsonovi po smrti manželky, kterou málem za života podvedl, hráblo, a tak muselo hrábnout i Sherlockovi, aby k sobě tito dva našli cestu. Díl si bral na paškál vynikající téma, tedy že mocní mohou vše. Hlavního záporáka si zde odkroutil Toby Jones, který byl prostě perfektní. Přiznám se, že jsem si nedovedl úplně představit, jak s tím svým dobráckým výrazem zvládne zahrát cereal killera a on si poradil naprosto luxusně. Působil maximálně psychopatsky a šel z něj nefalšovaný strach. Dost se mi v tomto díle zamlouvaly i speciální efekty a zaznělo i pár pěkných mouder. Nejvíce se mi líbilo to, že "vzít si život" je poměrně nešťastná formulace, neboť tímto rozhodnutím zasáhneme pouze své nejbližší. Nikoli sebe! My budeme pouze mrtví a nebudeme to nijak vnímat. Konec dílu byl poté vynikajícím lákadlem na díl nadcházející. Manželé Holmesovi se v postýlce dovedli činit. Zajímalo by mě, či potomky plodili nějakým nezvyklým způsobem. To co ve třech případech vylezlo paní Holmesové z ciciny nen tak úplně standardní materiál. (11.01.2017)