Tajemství starého hotelu

,,KDYŽ SE PŘIHODÍ NĚCO STRAŠIDELNÉHO, OBVYKLE U TOHO NIKDO NENÍ. KDYŽ NĚCO VIDÍŠ, BÝVÁŠ U TOHO SÁM. A V HOTELU PRAKTICKY BEZ HOSTŮ MÁME TÍM PÁDEM ŠANCI NAVÁZAT NĚJAKÝ KONTAKT“..... /// Starej hotel a duchové – existuje něco nádhernějšího? (...prasáku....) KDO JSOU ONI? Než se to rozjede – kapku to trvá. Podělaní duchové maj nějakej problém – věřte mi... (kurva mám husí kůži ještě teď!). MUSÍME VYPADNOUT! (a zase!!!!) No dobrá...závody v předvádění duchů to nejsou, ale zase dokážou v pravou chvilku na správným místě......Claire sice začne bejt trochu kráva, ale pumpa mě tluče kurevsky. Víte co... – jak já vidím ducha, tak stříkám do gatí. A tady to byla velmi zajímavá 3/4 hodinka (ten zbytek k tomu prostě patří). Po dlouhýýýý době dost dobrá duchařina! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) U složitějších otázek používám kyvadlo. 2.) To jsem tuhle vyvolal ducha... (k večeři byla hrachovka a prej to nebyl duch...). 3.) Thx za titule ,,Don Davido“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ *** (20.01.2012)

Ve starém hotelu Yankee Pedlar Inn straší. Obchází tam duch oběšené ženštiny, která si se svým zjevením dává na čas, a ostatně tohle duchové dělávají, že se zjevují a zase mizí, když to dotyčný nejméně čeká. Hotel se bude co nevidět zavírat a zůstali v něm jen dva zaměstnanci, Claire a Luke, co zřejmě z dlouhé chvíle a úbytku hostů, horlivě pátrají po paranormálních jevech a pátrají tak dlouho, až se konečně dočkají. Jejich zanícení se přenese i na diváka, anebo taky ne. Záleží hlavně na tom, jak moc jste ochotni přistoupit na "ghost game", se kterou přišel scenárista, stříhač a režisér v jedné osobě Ti West. Jeho až sofistikovaný přístup k hororům a jeho velmi umné budování napětí a fungující kamerové nájezdy, nebo nesmělé nahlížení p.o.v. kamerou do tmavých koutů nebo pohled od prahu dveří do na první pohled zdánlivě nehybné místnosti, mě zkrátka baví. Do hlavní role si West vybral sympatickou Saru Paxton, která si zkrátila svoje princeznovské vlasy, aby si zahrála astmatičku, která je přímo posedlá strašidelnou historkou, kterou je starý hotel opředen. Ukázala se jako obrovský a nečekaný tahoun filmu, a to i když se většina filmu obejde bez zjevení ducha a jen se o něm mluví. Sara Paxton ani na vteřinu neselhávala a byla to hlavně ona, kterou si lze z filmu zapamatovat. Důležitou a nepostradatelnou složkou pro dobrý horor se ukázala také strašidelná hudba Jeffa Grace, jejíž zlověstné motivy dobře korespondovaly a podtrhávaly výsledný "bubácký" efekt filmu. Ti West však svůj horor nepojal smrtelně vážně a je v něm k vidění spousta odlehčených až zábavných momentů, akorát jsem moc nepobral, proč film po vzoru starých bijáků rozdělil do kapitol, protože mně to nepřišlo nijak funkční. Ti West zdatně napodobil i tentokrát staromilské strašidelné horory a za pomoci moderních postupů dosáhl zajímavého výsledku s překvapivým koncem. Jak moc vás film bude bavit, záleží na tom, jak jste zběhlí v hororech. Pro mě pořád lepší a poctivější, než nedávné a chabé Insidious nebo Paranormal activity 3. Příjemné mrazení v zádech zaručeno. 70% (15.04.2012)

Super, takže tu máme prvé hororové sklamanie roka, aspoň pre mňa. Tradičná duchárska báchorka o jednom hoteli, v ktorom si dvaja zamestnanci krátia čas naháňaním duchov. Tak si to poďme rozobrať. Nebudem chváliť slušnú remeselnú stránku, pretože tú beriem už automaticky. Čo by sa pochváliť dalo, je vzhľad ducha, ten bol k svetu. Viac ako celý film ma však zaujali pekné oči hlavnej hrdinky. Ďalšou výhodou je priamočiary dej, takže veľmi nad tým netreba premýšľať, malý počet postáv a miestami celkom slušná atmosféra. Teraz poďme k mínusom. TEMPO! Čistý a jasný zabijak filmu. Prvých 50 minút sa nič nedeje, potom konečne ukážu ducha, a ja som sa tešil, že sa to konečne rozbehne. Houbeles. Samozrejme záverečných 15 minút to celé zachraňuje, ale pre mňa už bolo trochu neskoro. Ináč pekný poster, ale čo z toho, megahit roka to teda nebude ani zďaleka. Suma sumárum: Priemer. (02.01.2012)

Let´s go to the basement and find out what that fucking ghost´s problem is. Ti West je jednou z nejzajímavěších autorských ikon současného horroru a v The Innkeepers opět dokazuje proč. Narozdíl od svých kolegů West se svými postavami udržuje citelný vztah (viz jeho jedinečná freak show v Cabin Fever 2), opět jim věnuje velkou pozornost a dodává jim doslova hmatatelnou živelnost (přikladem budiž výborná scéna s vynášením odpadků), přižemž postupně, a velmi pomalu, staromylským způsobem navozuje tíživou náladu pomocí brilatní práce s prostorem, dlouhými záběry a příjemnou segmentací děje. Zároveň nevtíravě pracuje s diváckým očekáváním a drží se hesla, že čím méně toho vidíme, tím více se bojíme. Skvěle fungují i humorné vložky, které atmosféru nijak neodlehčují, ani na ní neparazitují, ale vzhledem k obeznámením s postavami jsou přirozené a v určité symbióze. Pro mě osobně nejatmosféričtější horror loňského roku, který hravě strčí do kapsy i toliko oslavovaný Insidious. (02.01.2012)

A co z toho, že Západ dodržel všechna pravidla? Já nejsem filmový revizor, já jsem divák a mým měřítkem je zábava. Moc nerozumím tomu, že se tady tak chválí atmosféra s napětím; to je asi řeč o posledním pražském derby. Jestli tímhle Západ bodoval na mistrovství světa pomalých záběrů, tak moc gratuluju, ale mně to celé dohromady dává stejný smysl, jako třináctý plat politiků. Jedna hvězda za to, že nemusím koukat na dvojku. (08.10.2016)