Horalka

Myslím, že by se filmu hodil lépe anglický název filmu, tedy Dvě ženy.___ Jinak velmi syrový příběh na pozadí konce druhé světové války z prostředí italského venkova, který je ve filmu vykreslen dost přesvědčivě. Se vší chudobou a pokrytectvím. Sophia je výborná, ale nemyslím si, že by to byl oscarový výkon. Ale krása dělá své:-) Belmondovi role uprchlíka- intelektuála naprosto sedla. Nádhera. (23.05.2009)

Neorealista De Sica stvoril podľa slávnej Moraviovej predlohy nečakane "obyčajnú", ale silnú melodrámu, mozaiku ľudského utrpenia počas vojny. Práve ona neúplná previazanosť a "literárnosť" samotných epizodických udalostí (na knižný pôvod poukazuje mimo iného už dialóg v úvode, prostredníctvom ktorého do rozpoloženia protagonistov zasahuje postava z minulosti, ktorá sa v deji neobjavuje) môže byť braná negatívne, no pojítko v podobe Cesiry a Rosetty ich stmeľuje do jedného príbehu. Paradoxne však svojim výkonom najviac neoslní krásna Sophia Loren, ktorej herecký vklad do Cesiry pôsobí častokrát až prehnane oproti civilnosti filmu, ale prekvapivo všedný intelektuál Belmondo. Príklon k melodráme potom naznačuje aj hudba a tlak na emocionálnu vypätosť v najsilnejších okamihoch. 80% (22.11.2014)

Asi nejlepší Italský film, jaký jsem kdy viděl. Po té, co mě neuchvátili takoví mistři filmového řemesla jako Fellini, Benigni nebo Passollini, přimotal se ke mně zcela náhodou pan De Sica a s mistrnou lehkostí mi před očima odvyprávěl tento poutavý příběh z jedné nejmenované fašistické země, ve které, stejně jako všude jinde, lidé v nehostinných podmínkách zažívali útrapy jedné "nechtěné" války, ztráceli své blízké a okoušeli na vlastní kůži, jak chutná skutečný život. BRAVO!!! ***Věděli jste, že: Sophia Lorenová byla první ženou, která (za svou roli v Horalce) získala oscara za hlavní ženskou roli v neanglicky mluvícím snímku.*** (22.04.2007)

Je možné, že můj dojem z filmu je asi zapříčiněn neznalostí literární předlohy, nicméně můj vztah ke knihám... no, opakování nemusí být vždy příbuzné s moudrostí, tudíž pomineme tuhle kapitolu. Osobně si myslím, že není o nic méně přínosné podívat se na zde zobrazené ve filmově-historickém kontextu, než z pohledu idejí či komparací (Tím nechci ale říci, že by se mi kolegův komentář nelíbil, částečně mě inspiroval i k mé trošce do mlýna). Oproti jiným neo-realistickým filmům jsem překvapen v prvé řadě civilním hereckým podáním, které současného diváka rozhodně více osloví než zbytečné vyzdvihování italského naturelu v negativním slova smyslu, jaké nacházím u De Sicových kolegů (včetně mého oblíbence FF). Toto ale vidím z pohledu cizince, který se s tímto setkává jen výjimečně, možná, že kdyby mě čáp přenesl o pár set kilometrů na jih, vnímal bych celou tuto generaci jinak. Účinkujícím zde kraluje po zásluze oscarová Sophia Loren, její rezervovanější nasazení mě nutilo s ní prožívat všechny životní vzestupy a především pády (ačkoli mi jako zapřísáhlému odpůrci spoilerování byla jedna často citovaná scéna vyzrazena předem, zasáhla mě stejně krutě, jako podobná sekvence v kontroverzním životopise "Caligula" - v komentáři k němu se o tom, proč mě tento jev zaujal, zmiňuji podrobněji - tudíž kolego, pokud toto čteš, nemusíš se vůbec omlouvat), přece jen, jsme ve válce, zajímavá je s odstupem času i intelektuálně zbarvená role Jean-Paul Belmonda, ovšem před půlstoletím tento part nebyl ničím překvapivým, jelikož se podobně jako pod patronátem Godarda teprve hledal. Do výše zmíněného pojetí díla zapadají i neherci, nejen proto tedy palec nahoru, v šuplíku signora De Sicy tvorbě kvalitativně srovnatelné s jeho vlastní sebeparodií. Jak totiž již přede mnou napsal Amarcord_1, dílo je jedním z těch, které nás nutí po projekci vyjít ven a přes případnou melancholii si říct "dneska je ale krásně". 90% (16.01.2011)

Vrchárka v sebe skrýva určité čaro, aj keď príbeh sám o sebe nie je bohvieako chytľavý. Ale istými aspektmi dokáže upútať. Napríklad tým kontrastom, kde aj keď na pozadí všetkých udalostí okolo postavičiek šumí vojna, ľudí akoby sa ani tak netýkala, až na ten problém s nedostatkom jedla. Len tak si tu sedia, debatujú a často sa i dobre zabávajú, akoby všetky tie hrôzy ani neexistovali. A potom príde tvrdý koniec, v ktorom všetky tie pozitívne pocity razom, skoro až šokovou terapiou, sú vystriedané tými negatívnejšími. Z tohto pohľadu si film a vlastne aj celá filmová predloha zaslúžia obdiv a uznanie. No a v neposlednom rade tu hrá prekrásna S. Loren, ktorej aj keď sa jej ústa nezastavili, tak jej to veľmi pristalo. Nadpriemer. 75/100 (03.07.2018)