Horalka

Horalku, knihu Alberta Moravii mám v povinné četbě. O letošních prázdninách jsem ji přečetl. Musím říct, že se mi líbila. O nějakou dobu později jsem se dozvěděl, že existuje stejnojmenný film. A abych získal další inspiraci a nezapomněl o čem kniha vlastně byla, rozhodl jsem se, že film zhlédnu. A neudělal jsem chybu. I přes své staří je tento film nesmírně zajímavý. Samozřejmě nepopisuje válečné těžkosti tak jako kniha, spíše se zaměřuje na putování (ne přežívání) Cesiry a Rossety. Tím pádem má celkem příjemný spád. To po dílech jako Brazil nebo Andrej Rublev přijde jako nesmírné osvěžení. Jediné co mě malinko zklamalo byl popis vztahu Michela a Cesiry. O motivaci Michela a jeho životním názoru jsem měl poněkud jinou představu. I když Belmondo v hlavní roli mě vůbec nerušil. Spíš naopak. 85% (14.12.2011)

Sophie Lorenová neodhalí ani ramínko a přesto se její sex-appeal line černobílou Horalkou jako žhnoucí rudá nit, naštěstí nezůstává jen u toho a její herecký výkon je skutečně hoden tolika ocenění, kterých se jí dostalo. Pomyslnou třešní na dortu byl pak Jean-Paul Belmondo, který se snad v podobně umírněné a civilní roli ve své kariéře už neobjevil. Skutečně, herci jsou devizou téhle klasiky stříbrného plátna, škoda však snad až příliš mírné noty, kterým je celý příběh vyprávěn, útrapy války, smrt přítele i scéna krutého znásilnění pak vyzněly poněkud do ztracena.. (04.03.2013)

Strádanie a život civilistov talianskeho vidieka počas druhej svetovej vojny je v poriadku, no neodpustím si poznámku. Odvaha matky, putovať s dcérkou krajinou sexuálne vyhladnutých chlapov rôznych strán frontu sa mi zdala trúfalá. Hrdinka neobsedela v Ríme, kde mala mužskú záštitu a ani neskôr, kedy ju čertovský oheň hnal rýchlo z vidieka. V čase, keď oblasťou valili rôzne vojská. Dve osamelo putujúce ženy pôsobia vždy na vojakov ktorejkoľvek strany ako med na osy. Symbolická scéna v kostole (strata Božej opory) a následné scény piety, upriamujúcej na nezničiteľnú materinskú lásku neprebili pocit neuváženého konania vdovy. Navonok ukazovaná odvaha bola v jej prípade skôr náhlym emočným rozhodnutím, víťaziacim nad racionalitou, spočívajúcou v zabezpečení základného bezpečia. (28.08.2012)

Černobílá poezie. Sophia hraje ženu, o jejíchž dcerách a vnučkách točí filmy Almodóvar. Statečnou matku, která i když je pro ni její dítě tím nejdůležitějším, nikdy nepřestává být hlavně ženou. Jean-Paul Belmondo je obsazen do tak zvláštního protiúkolu, že mi dělalo problémy si uvědomit, že je to on. (15.09.2014)

Na čo som sa tešil,je umelecké herecké umenie a krása ženy s menom Sophia Loren,ktorá hrá citovo vypätú ženu,emociálne rozladenú,s materským inštinktom,ktorá má starosti,čo bude robiť ďalej,ale najmä sa bojí o svoju predčasne vyspelú dcéru... Sophia Loren nie je len nádherná krásna herečka,ktorej snímky nemám napozerané,čo sa chystám zmeniť,ale zvláda s prehľadom zahrať ženu,ktorej aktuálna doba neprospieva,lebo momentálne jej bydlisko je Rím,ktorý je bombardovaný z vrchu lietadiel,že„ Duce” má svojich obyvateľov na „saláme”,preto Cesira(Sophia) zbalí švestky,zoberie so sebou dcéru Rosettu a hor sa do bezpečia do hôr,kde to nebude mať tiež na ružiach ustlané... Išiel som si oči vyočiť zo Sophie v precíznej réžii Vittoria de Sicu a v maximálne kontrastnej kamere,ktorá mi umožnila si užívať jej pôvaby,herectvo,výpravu,Jean-Paul Belmondo ako obyvateľ malej dedinky sa snaží pomáhať,kde sa dá,ale veci sa začnú vyostrovať do spletitej situácie... Bol som napätý„chcel som im pômocť”,len som sa prizeral útrapám dvoch žien v neľahkých časoch,ktoré sa všemožne snažili sa mať lepšie,ale doba im to nedovoľovala,a tak som sa kochal príbehom,ktorý vďaka Sophie Loren a jej nadaniu,som mohol plnými dúškami sa vžiť do ich situácie,ktorá vyvoláva kopec otáznikov? (21.04.2014)