Kód Enigmy

Výborný aj keď nie úžasný filmík s kopou veľmi dobrých scén ale (až na jednu výnimku, možno dve výnimky) žiadnou skvelú.Chcelo to miestami viac pritlačiť na pílu. Herci bez výnimky super, hudba IMO dostane oscara, má to švih, ambície aj srdce. Gut 8/10 P.S. vážne niekto dokáže v súčasnosti pustiť do kín tak príšerné triky? (13.02.2015)

Málo známé stránky druhé světové války - její všednodennosti válečné frontové i týlové - neoslňují tolik jako velké bitva nebo osudové momenty setkávání státníků, vojevůdců či utrpení strádajících v děsivosti koncentračních táborů všech stupňů. Proto se začaly dostávat na přetřes až s odstupem postupně zhruba od přelomu šedesátých až sedmdesátých let minulého století. Válečná každodennost začala v této reflexi postupně získávat na stupňované pestrosti výstupů. To, co se nanejvýš šeptalo mezi pamětníky a jejich posluchači jako zvlášť velká důvěrnost, pronikalo postupně do veřejného povědomí. Výchozí černobílé schéma se postupně transformovalo do lidského rozměru všednodennosti. Ne vždy se střílelo, ne vždy padaly bomby, většinu člověk kupodivu netrávil v krytech a na frontách, ale mezi civilně oblečenými lidmi, kteří oproti mírovým dobám hladověli - prakticky bez rozdílu (černý trh nemohl měnit klima společnosti válečného nedostatku) a v znatelně větší míře postrádali jak kvalitu života, tak jistotu přežití. Zachytit tuto vichřičnost doby a současně se vyřádit na drobnokresbě povah hlavních hrdinů, zejména Alana Turinga, i když významem zanedbatelná není ani role Keiry Knightleyové (navíc se silným feministickým podtextem), nebylo snadné; šlo o mimořádnou výzvu. Je zřejmé, že scénář sice trochu fabuluje, ale základní fakta matematikova a biologova (na tuto Turingovu specializaci film zapomíná) života podává v zásadě přesně. Uvážíme-li navíc, že oficiální omluvy se Turingovi, nesmyslně odsouzenému pro homosexualitu, dostalo r. 2009 ústy tehdejšího socialistického premiéra Gordona Browna a královské milosti r. 2013 (Alžběta II. vládne od r. 1952, tj. Turing zemřel v třetím roce její vlády), zmocňují se člověka prazvláštní pocity. Suverénnost režie, jistota fabule i mimořádná kvalita scénáře (dialogy prosycené anglickým suchým humorem se pohybují na hranici geniality) podtrhují hereckou excelentnost obou hlavních představitelů (ostatní s úspěchem přihrávají, aniž by byli "křovím"). ENIGMA je v každém ohledu mimořádným dílem. A rozhodně diváckým zážitkem, který se, má-li být intenzívně prožíván, nemůže omezit na jednu návštěvu. (09.03.2015)

„POTŘEBUJETE MĚ VÍC, NEŽ JÁ POTŘEBUJU VÁS. RÁD ŘEŠÍM RÉBUSY, VELITELI, A ENIGMA JE TEN NEJTĚŽŠÍ RÉBUS NA SVĚTĚ.…“ /// Po fajnovejch Lovcích hlav přichází Morten Tyldum s životopisem, ve kterým matematickej génius pomáhá vyhrát válku. Pár válečnejch sekvencí, aby bylo jasný, že úkol je to důležitej, flashbacky z mládí a samozřejmě trochu vo tom konci. Nejvíc se však věnujeme prolamování kódu, protože na tom je založenej životní příběh exentrickýho matematika. Scénář se mi líbí, páč vybírá jen jeho životní perly. Patří mezi ně řešení dilemat, osobních i společenských. Tady neplatí otřepané: "Kdo zachrání jeden život, ten zachrání celý svět. Tady jde o víc. Benedict Cumberbatch je frajer. Připomíná mi, Russella Crowea v Čistý duši. Je na něm vidět, že Alan Turing není špión a neumí hrát tyhle hry. Je to génius, kterej má tajemství, což ho trápí stejně jako neschopnost přizpůsobit se. Já viděl zajímavej životopis o zajímavým člověkovi, kterej by však bez prolamování kódu neměl valnej smysl a na jehož konci se nepějou oslavný ódy, nýbrž na člověka padá smutek. Inu takovej je osud hrdinů. Řek bych, že ani ten konec není zvlášť kýčovitej. Prostě život. Takže klidně těch 5* unesu. Tohle mi totiž řekne mnohem víc než Birdman. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Alan Turing: Enigma“, kterou v roce 1992 napsal Andrew Hodges, číst nebudu. 2.) Chci se seznámit s Enigmou. 3.) Thx za titule ,,cml77“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (26.01.2015)

Alan Turing nejenže je zcela nepochybně zajímavý z lidského hlediska, ale neméně poutavý a pozoruhodný je i jeho život. Kód Enigmy si dle očekávání vybírá dvě nejdůležitější, nebo z diváckého hlediska nejatraktivnější, roviny Turingova života, což je práce v Bletchley Parku /středobod snímku/ a následné popotahování kvůli homosexuální orientaci, a přidává vyprávění z Turingova mládí. Snímek těží zejména z Turingovi relativní neznámosti. U životopisných snímků si divák většinou všímá hlavní postavy, sleduje herce, nakolik se reálně podobá filmovému předobrazu, jak se snímek popere s pikantními detaily, zabojuje s předvídatelností apod. U Turinga to není tak jednoduché. Na jedné straně můžeme skládat poctu Benedictu Cumberbatchovi, na druhé straně si můžeme klást otázku, zda byl Turing opravdu „jen“ koktajícím Holmesem, determinovaným sociální neobratností a homosexuální orientací. Jsou totiž v rámci filmové fikce opravdu tato postava a její ztvárnění něčím výjimečné? Z hlediska vyprávění, se do jisté míry jedná o klasický oscarový prefabrikát, pokud lze podobný výraz užívat. Retrospektivní vyprávění ze školy, a současné z policejní cely jsou sledovány nezaujatým okem, zatímco linie z Bletchley Parku je vyprávěna samotným Turingem. Nicméně všechny tři části snímku jsou zcela upnuty k Turingovi, a jeho vnímání situací je hlavním hnacím motorem. Divácky nejzajímavější část o boji s kódem německého šifrovacího přístroje je ve své podstatě obvyklá. Po většinu stopáže se zdá problém neřešitelný, atmosféra se snaží být stísněná a bezmocná, a k rozuzlení zápletky dochází až díky zásahu náhody, kdy se snímek postupně posune k euforickým scénám a jakoby se rozevírá. Jako divák jsem necítil potřebu postavám nějak fandit, s jejich peripetiemi se jakýmkoliv způsobem ztotožňovat či kteroukoliv část děje prožívat. (10.01.2015)

Jak to řekl Churchill? Na poli lidských konfliktů nikdy nevděčilo tolik za tak mnoho takové hrstce a myslím tím hrstku menší, než je počet příslušníků RAF? Interesantní téma, které devalvuje akademikům příliš se podbízející zpracování. The Imitation Game si zasloužilo méně ryze mainstreamové dramatizace (viz. heuréka scéna prolomení kódu) a více věcné neokázalosti ala produkce BBC, nicméně chápu, že ta ztráta divácké univerzálnosti by se Tyldumovi špatně vysvětlovala.. Trochu mě překvapilo, že Cumberbatch, vyžívající se v rolích asociálních, někdy i šupinatých hlavounů, kteří kolem sebe dští oheň a arogantní síru, tak úplně na place nedominoval a trio Goode, Dance a Strong, představující herecky ne tak vděčné „normální lidi“, se nenechalo ani na moment zastínit.. (19.02.2015)