Kód Enigmy

Suverénní řemeslná prácička, v níž se slabiny nacházejí jen velmi těžce. Ale to bude nejspíše tím, že na této životopisné úrovni, kde ambice směřují od první klapky ke zlatým soškám, se zkrátka chyby nepřipouštějí. Film je pravda velice chladnou, emocionálně odtažitou výpovědí o významném životním úseku svého neméně chladného geniálního hrdiny, která působí příliš strojeně i díky výkonu mistra Cumberbatcha, jenž prochází celým příběhem s neměnným výrazem "matematického blbouna", ale zároveň se jedná o nesmírně poctivou, sympaticky staromódní žánrovku, která splňuje takřka všechny předepsané filmové vzorce, a to včetně onoho Cumberbatchova projevu, neboť věrohodněji ztvárnit matematického blbouna asi nelze. Pochvalu si ale zaslouží i Alexandre Desplat, lidé od kulis a kostýmů a hlavně samotný pan Turing, o jehož velikosti i zásluhou tohoto snímku nyní nepochybuji. 80% (15.02.2015)

Film, který výborně klame tělem. Byl zde moment, kdy mě silně zamrazilo v zádech, kdy mi spadla čelist a já chtěla dát filmu 5*, ale v záhy, jsem si uvědomila, že to ani náhodou není zásluhou filmu jako takového, ale spíše momentem, kdy jsem si uvědomila obrovskou sílu tohoto příběhu a co vše se ukrývá na pozadí, úplně stejný pocit by ale u mě nepochybně dokázal vyvolat i kvalitní článek o životě Alana Turinga. Film je to samozřejmě výborný ve všech směrech, po řemeslné i herecké stránce bezchybné, celé dvě hodiny vám utečou jako voda, jen zde tentokrát námět jasně převyšuje samotný film. (16.01.2015)

Vidět to třeba takový Max Newman nebo Thomas Flowers, skuteční konstruktéři strojových dekodérů německých šifer (Turing byl jen algoritmický teoretik a pouhé kolečko v soukolí), určitě by se hned vzájemně začali píchat do PRdelí, aby jim jejich zásluhy nebyly šedesát let po válce upírány v homokalkulativních dramatech, tvářících se jako historicky akurátní, a zcela připisovány někomu jinému jenom proto, že byl buzerant. Já vím, já vím, bukanýři jsou dnes strašně kůl a úplně normální, vůbec to není úchylka, nýbrž stejně jako například pedofilie naprostá přirozenost, a pevně věřím, že už nejsme daleko od historického milníku, kdy Vatikán přizná, že prvními lidmi na světě byli Adam a Evžen. Evidentně se začíná měnit také píár válečného dějepisu, patrně proto, že vedoucí pozice ve filmových studiích přebírají po normálních židech teplí židé, a namísto všelijakých Šindlerů a Wintonů se teď budou z klobouku tahat hrdinní řiťopichové. Již se velice těším třeba na Faggitův seznam, tklivý příběh neohroženého majitele továrny na lubrikační gely, co během okupace zachránil před transportem dva vagóny gogotanečníků a odvezl je do Mumulandu. Jinak je to samozřejmě kus poctivě kýčovité homofilmařiny, hrající krásnými teplými barvami, u které se skvěle mandluje boa a depiluje anus, a excelentní Benedikt Okurkáč konečně dostal na velké plátno svůj podivně zdeformovaný obličej a seksy hlas, jímž by mohl z fleku otevírat škeble, aniž by na sobě musel mít šupiny a plival oheň. Normálně bych asi udělil tři do růžova vyhřáté hvězďyčččky, ale to by nesměli do hlavní ženské role procpat ten odpudivý krysí xicht, ze kterého mi jen při pouhém pohledu naskakuje genitální opar. (11.01.2015)

Hrozně se mě líbily ty časový prology. Vždy pár minut a pár vět v padesátých let a pak hajdy do válečných časů, vyprávět příběh. Bylo to udělaný velmi poutavě, nechyběl ani britský humor, který nejednou dal znamení mé bránci, aby zapojila do akce smíchárnu. Benedict skvělej, zvládl poměrně náročnou roli s naprostou lehkostí a přirozeností a přitom zahrát mišuge a současně homíka, určitě nebylo snadný. Další osln mé osobnosti dodal Mark Strong. Ten může ty šéfy tajných služeb jít vyučovat do Královské akademie dramatických umění v Bloomsbury jak je dobrej. Anglie a její zákony v padesátých letech, to byl taky slušnej hnůj a díky tomu si konec filmu si užili hlavně moje emoce. (27.01.2015)

Turingova Čistá duše, která se nimrá v (nej)méně zajímavých aspektech jeho osudů (a když se jim věnuje, tak ve stylu reklamy na klišé "když půjde on, tak my také" či "heuréka" apod.), aby ty nosnější a nepoměrně zajímavější události nepochopitelně zahrála do autu. Zaujme tedy ve výsledku především Cumberbatchův výkon. Ani ne tak sám o sobě (i když to také) jako spíše v kontextu jeho zásadních rolí, kdy po Hawkingovi, Sherlockovi a Assangeovi již počtvrté hraje papírově tak podobný archetyp role "odd duck" génia, aniž by přitom v žádném ohledu (či jen gestu) nevarioval jednu a tutéž polohu stále dokola. (31.01.2015)