Vlčie diery

Filmu jsem byl podroben ve věku dětském, takže scény sekání nohy (alias "varuj dušu na dolině"), popravy vesničanů, postřílení dětí a otrávení SSmana Dibarbory byly spolehlivým zdrojem nočních můr. Po cca 30 letech musím konstatovat, ža je to film velice dobový. Velice patetický, což někdy odnášejí herecké výkony, velice naivní, přes všechny drastické scény, a velice národně obranný, t j. zdůrazňující protinacistický odboj (čest těm, kteří v něm opravdu byli) a potlačující vlastní kolaboraci (to je samozřejmě v různé míře obsaženo i v dobových českých filmech). Zde je téměř každý Slovák tak uvědomělý antifašista (včetně příslušníků ozbrojených státních složek), že jednomu není jasné jak se jim ten slovenský štát udělal. (30.09.2012)

Emotivní snímek z období SNP. Příběh partyzánů Jano, Matúš, Ondrej, Štefan, kteří se zapojí do boje proti německým okupantům. Moc se mi líbil pan Dibarbora v roli německého důstojníka. Závěrečná scéna na zastavení kolony tanků v úzké cestě mezi skálami, již dnes samozřejmě působí velice komicky. Ale makety jezdily a fungovaly, tak proč by je v té době nepoužili. (29.07.2011)

"partizán ... partizán ... partizán .. nemec - partizán ... partizán ... partizán .. nemec" Keď sme sa ako malé deti podľa tohto vzoru z filmu delili pri "hre na vojnu", zrazu nikto nechcel byť "nemec" a tak sme sa vrátili k starému zaužívanému "zbojník .. zbojník .. pandúr . zbojník .. zbojník .. pandúr" ...hihi. Zaujímavé , že aj tých zbojníkov bolo vždy čosi viacej, a žandár (pandúr) keď ho trafili, alebo "zabili" automaticky sa stal zbojníkom a tak sme a konci dňa ostali všetci chalani zbojníkmi. Z filmu sme ovládali celé repliky naspamäť dievčatá slzu vyvolávajúcu Zolnerovej vetu "Nie zbohom... dovidenia Janko môj" a chalani Herman Tieleho vetu "móc toprý poléfka" alebo Budského "nespúšťajtééééé ... zabije mááááááá" a s vervou sme búchali palicou . čoby sekerou do dreva aby sme nohu odťali a zachránili ho. Film na tú dobu veľmi dobrý nahraný aj keď herci tak troška s pátosom, ako to bolo vtedy u divadelných slovenských hercov zvykom, ale nikomu to nevadilo, veď neboli tak naučení pred kamerou stáť ako dnes. (31.08.2014)

Že Vlčie diery trpí všemi myslitelnými neduhy snímků z konce 40. let, schématismem počínaje, přes černobílé postavy, patetickou hudbu a melodramatickými momenty konče, s tím jsem byl už dopředu srozuměný, že film má blboučký scénář, kdy příběh silně pokulhává a děj skáče kupředu mílovými kroky, to už je horší, a že bude titul, který měl bezpochyby prioritu, mít tak malý rozpočet, a že se bojové scény zvrhnou v naprostou frašku díky tančíkům, které si vypůjčili z dětského pokoje nějakého dítěte z prominentní rodiny, to už se nedá omluvit ničím. Vlčie diery mají nezpochybnitelně propagandistický rozměr, který můžu tolerovat (a je otázka, jestli můžu) u takového kousku, jako je Kachyňův Král Šumavy, pak tady formální kvality filmu k ničemu takovému nevybízejí. To přepálené hodnocení je jednoduše dané nostalgií a vědomím, že jde o film s protifašistickou a národněosvobozeneckou tématikou. Celkový dojem: 25 %. (11.01.2015)

Hrozně dlouhej film o partyzánech na Slovensku. Hróóózně dlouhej, nebo spíš zdlouhavej. Všichni chlapi - ti bratři a vůbec všichni - jsou tam skoro stejní, takže od začátku do konce jsem v nich měl zmatek. Jedinej, kdo mi zůstal v hlavě je ten hlavní fašoun, protože vypadal trochu jinak (ale mluvil moc dobře slovensky, na to, že byl Němec). Navíc tam všichni mluvili cizí řečí (a slovensky bylo taky často celkem špatně rozumnět) - hodně nepřeložené a neotitulkované němčiny, ruštiny, taky francouzsky tam mluvili. No a ten příběh taky nic moc. A na koncu ty tanky, jak vypadají jak hračky, tak to je děs. Já vím, že je to starej film a natočenej těsně po válce, takže ještě hodně tím ovlivněnej, ale já to prostě neocením. (06.05.2007)