Hrozny hněvu

S knihou se podle mě film nedá vůbec srovnat, oproti ní je to slabota, slabota, slabota. Nevyzněl by mnohem lépe konec podle knihy a ne jen těžko uvěřitelný patetický proslov Ma Joadové? Není právě naturalistický konec Steinbeckova románu lepším a věrohodnějším důkazem toho, že lidské pokolení se nevzdá a je schopno a ochotno dál bojovat i za těch nejnelidštějších podmínek? (26.06.2007)

Jelikož jsem se ještě stále nedostala k přečtění tohoto románu, rozhodla jsem se zhlédnout alespoň jeho filmovou verzi. Dál nemám, co bych dodala. Snad jen to, že se mi OPĚT potvrzuje, jak dokonale realistické a procítěné může Steinbeckovo dílo být... Nebýt prvních patnácti minut (rozhovor Toma s kazatelem byl až příliš "trhlý"), byla by tu další silná nominace na pět hvězd. Nezapomenutelná scéna: Zatímco paní Joadová vaří chudou večeři pro svou početnou rodinu, postává kolem ní vyhladovělá skupinka patnácti dětí. Po vyzvání, aby si na zbylé jídlo "něco" přinesly, se děti rozbíhají k místní táborové skládce, kde se perou o staré kusy nádobí... (09.07.2010)

Kdybych tento snímek ohodnotil 5*, tak by zůstalo celkové hodnocení na 77%. Jelikož dávám 4*, tak se o jedno procento snižuje...nevadí, určitě číslo 76 není konečné. A teď k samotnému filmu. Není třeba zmiňovat, kdo je autorem stejnojmenného románu, na jehož základě John Ford pracoval. Máme možnost nahlédnout do života prostých Američanů, kteří byli nucení okolnostmi opustit své domovy v Oklahomě. Domovy, v níž se narodili, vyrůstali, pracovali, vychovávali další generace a umírali. Jak se říká, "cesty Páně jsou nevyzpytatelné", a tak se stalo. Celé rodiny odjíždějí za slibovanou prací do Kalifornie, sbaleni na nákladních autech. V novém státě jsou ovšem nemile překvapeni vykořisťováním a malé mzdy velmi těžko stačí na uživení celé početné rodiny. Film popisuje osud rodiny Joadových, které potkalo přesně to, co jsem napsal výše. Tom Joad, de facto hlavní postava příběhu, je ztvárněn opět zcela bezchybným Henry Fondem, díky kterému hodnotím 4*, jinak bych dával 3*. V průběhu snímku se objevuje několik scén, které jsou napínavé a zvyšují divákovi tepovou frekvenci srdečního svalu ;) Tom alias Henry Fonda je v příběhu na podmínku propuštění trestanec, takže se musí vyhýbat veškerým konfliktům, což celý film dělá opět napínavější. Samozřejmě ke střetům a afektovanému jednání dojde, což celý děj dramatizuje....Už dost těch slov chvály. Shrnuto, opravdu snímek, který mě potěšil. (01.03.2009)

Jedna z nejlepších filmových adaptací světové kinematografie. Silný sociální apel. Dovolil bych si tady připomenout jeden geopolitický dobový kontext - práva k promítání snímku koupil v roce 1948 ze Spojených států i Sovětský svaz. Film pojednávající o chudých rodinách v Americe během velké hospodářské krize ve 30. letech, které jedou přes půlku spojených států, jen aby si vydělaly dolar denně. Film vybral a schválil sám Stalin se šlechetnou myšlenkou - chtěl pokrokovým sovětským občanům ukázat, jak se žije ve zlé, kapitalistické Americe. Ovšem účinek to mělo přesně opačný - byť je film skvěle natočen a zachycuje mizérii chudých Američanů, obyčejné sovětské návštěvníky kina zaujaly hlavně dvě věci. Jak je možné, že i ta nejchudší rodina si dokázala ušetřit na vlastní automobil? A jak je možné, že i ten nejotrhanější chudák ve filmu vypadá lépe, než kdejaký sovětský předseda kolchozu? Lidé se po promítání srocovali a diskutovali, jak jsou tyto věci vůbec možné. Takové řeči byly samozřejmě v pokrokové, vyspělé a moderní komunistické společnosti nepřípustné, protože nikdo se přece nemá lépe, než soudruzi žijící v SSSR! Promítání filmu Hrozny hněvu trvalo tak jen tři týdny, poté byl snímek ze všech biografů stažen, jelikož se zvěsti o výjevech ve filmu začaly rychle šířit a to, že v Americe může každý, i ten nejchudší člověk vlastnit automobil, podkopávalo správnou komunistickou morálku a povinný dějinný optimismus... (09.12.2007)

Nedá mi to napsat nejprve postřeh manželky - u nás kolektivizace, v USA vyhánění rolníků z půdy. Film je samozřejmě politickou propagandou Nového údělu, pro níž si mnohem deziluzivnější vyznění románu natřel narůžovo, ale než se smířit s americkými konzervativními fašizujícími venkovskými agresory, stejně tak nelidským kapitálem, rád zapomenu na politické zadání, s nímž se koneckonců víceméně ztotožňuji. (05.12.2012)