Reklama

Reklama

Orel Eddie

  • Velká Británie Eddie the Eagle (více)

Malý Eddie Edwards měl problémy s koleny a lékaři mu doporučili, aby se raději místo sportu věnoval četbě. Do rukou se mu ale dostala kniha o olympionicích, a on tehdy začal snít o tom, že jednou bude také olympionikem. Jeho táta z toho byl nešťastný, chtěl, aby byl Eddie štukatérem, aby měl nějaké klidné povolání, kterým si vydělá na život. Eddie se ale nevzdával, měl svůj sen a šel si za ním, nehledě na to, co mu říkali ostatní. Při tréninku na zimní olympijské hry ve sjezdu na lyžích mu řekli, že z něj nikdy nebude olympionik. Eddie odrazoval už jen svým vzhledem, velmi silné brýle, trochu silnější, než ostatní sportovci a celkově nepůsobil reprezentativně. Eddie se ale nevzdal ani tehdy. Rozhodl se, že bude soutěžit ve skoku na lyžích, protože to bylo už velmi dávno, kdy naposledy Británii reprezentoval skokan a od té doby se pravidla ke kvalifikaci nezměnila. Viděl naději, že by se na olympijské hry mohl opravdu dostat. Proto odjel do výcvikového střediska v Německu a sám trénoval. Trochu blázen a sebevrah. Nikdo se nechtěl ujmout jeho tréninku, protože mu bylo dvacet dva a s tímto sportem se začíná už v šesti letech. Eddie potkal Bronsona Pearyho, bývalého reprezentanta USA ve skoku na lyžích, teď je z něj rolbař, který našel zálibu v alkoholu. Bronson neměl v úmyslu být Eddieho trenérem. Když ale zjistil, že to Eddie myslí smrtelně vážně a raději se při tréninku zabije, než aby přestal, ujme se ho. Za krátký čas se jim podaří skoro nemožné, Eddiemu se podaří splnit minimální délku skoku pro kvalifikaci na olympiádu. Brzy ho ale čeká hořké zklamání. V olympijském výboru si silně nepřejí, aby Eddie Británii reprezentoval a proto zpřísnili pravidla pro kvalifikaci. Ani tak to ale nevzdal, trénoval, trénoval, až se mu podařilo splnit nový limit. A tak se splnil sen jednoho brýlatého chlapce, dostal se na olympiádu a mohl soutěžit. Ostatní z týmu mu dávali najevo, že je tam nežádoucí, on ale ničeho nedbal a soutěžil. Při skoku ze středního můstku skončil poslední. Dosáhl ale svého osobního a zároveň nového národního rekordu. Publiku se hrozně zalíbil pro své nadšení. Lidé ho milovali. Ozývaly se ale i hlasy, že je jen šašek, který nemá mezi sportovci co dělat. A tak se rozhodl, že bude skákat i z velkého můstku. Jeho soutěžní skok byl zároveň jeho prvním skokem z této výšky. Sice skončil opět poslední na olympiádě, ale zas docílil nového osobního a Britského rekordu. Eddie Edwards dokázal světu, že na to má. Ukázal, že není nutné zvítězit, ale snažit se. On ze sebe vydal to nejlepší a tím předčil své soupeře. Nezalekl se a klidně se věnoval tak nebezpečnému sportu, nevzdal to, měl neuvěřitelnou odvahu. Zvládl nemožné, trénoval jen rok a dostal se na olympiádu, dostal se mezi sportovce, kteří před ním měli neuvěřitelný náskok. Je inspirací pro ostatní lidi. Nemusíme být nejlepší, stačí, když budeme tak dobří, jak můžeme. (TV Prima)

(více)

Videa (2)

Trailer 3
D: němčina
02:32
Trailer 1
D: angličtina T:
02:30

Reklama

Reklama