poster

Orel Eddie

  • Velká Británie

    Eddie the Eagle

  • USA

    Eddie the Eagle

  • Německo

    Eddie The Eagle - Alles ist möglich

  • Slovensko

    Orol Eddie

  • Kanada

    Eddie the Eagle

  • Nový Zéland

    Eddie the Eagle

  • Austrálie

    Eddie the Eagle

Životopisný / Komedie / Drama / Sportovní

Velká Británie / USA / Německo, 2016, 106 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • kingik
    ***

    Může za to Primož Ulaga. Na ZOH 88 v Calgary byl taky coby skokan na lyžích reprezentovat svoji zemi, stejně jako britská netalentovaná ponrava Michael Edwards, přezdívaný Orel Eddie. Ještě jeden takový přehrávaný výkon od Tarona Egertona a přestanu psát, že je to talentovaný herec. A latentní homokláda Huge Juggwoman, toho už ani hodnotit nebudu, jen očekávám, že takových podřadných rolí bude přibývat na jeho kontě více, budou-li po konci Wulvarina ještě vůbec nějaké. Film měl obrovské štěstí na produkci Matthewa Vaughna, jinak by skončil na smetišti filmové hanby. Ostatně jedná se o komerční propadák (není divu). Vizuálně i technicky není úplně marný, oku lahodící. Ovšem tvůrci si museli navymýšlet stovky úprav děje, aby bylo vůbec o čem vyprávět. A ono se na ty bezmála dvě hodiny ani toho moc nestane. I dítě ze školní družiny, které bylo počato neplánovaně, by hravě predikovalo, co přijde. Debil bude tak dlouho skákat, až skočí povedený skok, začne na malém můstku, kvalifikuje se na ZOH, jeho opatrovník, označení trenér bych vynechal, se vyhrabe z alkoholového bahna, tatík, který v retarda a jeho schopnosti retardace ani trochu nevěřil, se v závěru hrdě ke kreténovi hlásí i s nápisem na tričku aj. Retard postupně skočí všechny můstky, zláme všechny dosavadní britské rekordy, ty ostatně byly poněkud směšné, nedaly se brát vážně, kupodivu si ale nic nezláme. Fajn hudební doprovod, všudypřítomný esprit, neotřelé sportovní téma, ale prostě film nepřijde s ničím výjimečným, co by mě na něm uchvátilo. Skoky na lyžích zůstanou pro mě i nadále neatraktivními. 5/10(3.7.2017)

  • verbal
    ****

    Olympijský duch pošel už někdy v polovině 20. století, zbyl po něm pouhý olympijský puch a i okřídlený Kuberténův výrok o převaze účasti nad vítězstvím se od té doby stal úsměvným kýčovitým anachronismem, který by se z fleku dal tisknout na hajzlpapíry. Typický moderní olympijský „amatér“ v životě lopatu neviděl ani v televizi a hnán vpřed sponzorskými „dary“ výrobců sportovního oblečení a náčiní, menstruačních vložek, jogurtů, piva, aut, nevýhodných půjček a hypotečních úvěrů či předražených mobilních signálů jak je rok dlouhý pouze urputně dopuje a pod nálepkou „Sportem k trvalé invaliditě“ neúměrně huntuje své tělo, jen aby byl slavný, nesmazatelně se zapsal do komerčně vyhajpovaných análů, sponzoři mu zvedli plat a ve třiceti dostal oprávněné ZetTéPéčko spolu s nejmodernějšími kloubními náhradami a teplým funkcionářským místečkem v naprosto nekontrolovatelné díře na prachy zvané Státní olympijský výbor. Proto je velmi milé až exotické, když se občas mezi tu vysteroidovanou strojovou „amatérskou“ elitu procpe nějaký nesponzorovaný nemotorný manták, jenž se z celé své blahoslavené duše opravdu chce „jen zúčastnit“. Být už tehdy v Kelgery internety, stal by se Orel Edý bez pochyby vatařem a nejslavnějším Tytrubkářem všech dob. Veřejnost totiž nesmírně zvráceně miluje sledovat a lajkovat retardéry, dementy, mongoloidní potraty a jiné postižence, ať už skáčou na lyžích nebo zpívají, že milujou Májnkraft. Zaostalá zrůdička Edouš by byl ideálním vzorkem a rozhodně už tenkrát i daleko lépe naplňoval ony správňácké olympijské ideály čistoty ducha než třeba tehdejší skokanský fenomém, sociopatický násilník a egoistický kokot Matti Nykänen. Taxe ten zabrzděný velkobritský pták alespoň dočkal vlastní limonádičky naplňující hřejivým pocitem srdíčka všech romantických snílků, že když má jeden veliký sen a jde si odhodlaně za svým, taxe mu splní, ať je to retard, jaký chce. No, já jsem kupříkladu za všechny ty potencionální oběti rád, že se Edýmu nezdálo třeba o kariéře leteckého dispečera, velitele jaderné ponorky nebo Houmra v Dukovanech. Každopádně je to film na úrovni Kokotů na sněhu, negerského to bobu ze stejné olympiády, tedy milý, příjemný a zábavný, ačkoliv se skutečných událostí drží asi jako mrdka na skle a je notně dramaturgicky popkornově dopatosovaný. Mimo jiné páreček škaredých, proplešlých, nudných a otylých strejců, který ve skutečnosti učil toho létajícího downa příliš nepadat, nahradil překrásný kůl boreček Hjů, aby si na své přišly i dámské karpální tunely, a i řádně zhnusený Výron Egrtn (mimochodem herecky výborný) je oproti původnímu nedonošenci pořád ukrutný sympaťák.(23.4.2017)

  • S.Quentin QUALE
    ****

    Eddieho příběh rozhodně stojí za to vidět, ten je bezesporu za plný počet, bohužel zpracování už tak špičkové není, takže srovnání se sportovníma peckama jako třeba Rivalové či Million Dollar Baby nedává o plné palbě moc uvažovat. Ale příběh se sportovním a olympijským duchem je to fakt mimořádný. Dá se doporučit. 80%(9.7.2016)

  • Chrustyn
    ***

    Příjemný film o tom, že pevná vůle a výdrž, může být zárukou úspěchu, pokud do toho dáte všechno. Film nijak nestrhne ani nepřekvapí, ale určitě pobaví a hlavní herecké duo je výborné, zvláště pak začínající Taron Egerton, který zde potvrdil, že jeho výkon v Kingsmanech nebyl náhoda ale že se jedná o opravdu výborného herce.(17.9.2019)

  • DJ Obelix
    ****

    V kině mi bohužel Orel Eddie utekl, ale přijde mi, že tomu ta domácí "pohodička" nakonec slušela i víc. Tradiční "from-zero-to-hero" cajdák, i když zde jde spíše o "from-zero-to-not-so-much-zero". Vše je samozřejmě naprosto předvídatelné, dojde i na oblíbenou sportovní montáž, ale všechno je to tak rozkošně milé, že bych režisérovi a produkčnímu (Matthew Vaughn, btw) odpustil snad i vraždu. Hodně tomu pomáhá skvělý dobový soundtrack, švihácký Hugh Jackman a přesvědčivý Taron Egerton, který je od pravého Eddieho pomalu k nerozeznání. A u mě rozhodně hrál do plusu fakt, že jsem býval velkým fanouškem skoků na lyžích (až do té nedávné stupidní úpravy pravidel o měření větru apod.) a příběh britského showmana Eddieho jsem dobře znal.(13.6.2016)

  • - Před startem na ZOH 1988 absolvoval Edwards prestižní Turné čtyř můstků a Mistrovství světa v klasickém lyžování v Oberstdofu. Ve filmu se hovoří pouze o méně významných závodech. (Robbi)

  • - Byť se Eddie ve filmu o ženy nezajímá, popularita po OH v Calgary mu pomohla i v seznámení s budoucí chotí v době, kdy pracoval jako rozhlasový reportér. Ze vztahu jsou dvě dcery, vše však skončilo po třinácti letech rozvodem. Rozvod s chotí Samanthou Edwardse prakticky zruinoval. Když před osmnácti lety prodával práva na film o svém životě, obdržel 180 000 liber. Sám uvedl, že nyní mu konto v bance krášlí pouhých 5 000 liber a z úspěchu filmu již nemůže nijak přímo finančně profitovat, pouze zvýšením zájmu o svou osobu. (kulyk)

  • - Píseň "Thrill Me", která zní při závěrečných titulcích, nazpívali Taron Egerton (Eddie) a Hugh Jackman (trenér). (mawria)