Reklama

Reklama

Orel Eddie

  • Velká Británie Eddie the Eagle (více)

Malý Eddie Edwards měl problémy s koleny a lékaři mu doporučili, aby se raději místo sportu věnoval četbě. Do rukou se mu ale dostala kniha o olympionicích, a on tehdy začal snít o tom, že jednou bude také olympionikem. Jeho táta z toho byl nešťastný, chtěl, aby byl Eddie štukatérem, aby měl nějaké klidné povolání, kterým si vydělá na život. Eddie se ale nevzdával, měl svůj sen a šel si za ním, nehledě na to, co mu říkali ostatní. Při tréninku na zimní olympijské hry ve sjezdu na lyžích mu řekli, že z něj nikdy nebude olympionik. Eddie odrazoval už jen svým vzhledem, velmi silné brýle, trochu silnější, než ostatní sportovci a celkově nepůsobil reprezentativně. Eddie se ale nevzdal ani tehdy. Rozhodl se, že bude soutěžit ve skoku na lyžích, protože to bylo už velmi dávno, kdy naposledy Británii reprezentoval skokan a od té doby se pravidla ke kvalifikaci nezměnila. Viděl naději, že by se na olympijské hry mohl opravdu dostat. Proto odjel do výcvikového střediska v Německu a sám trénoval. Trochu blázen a sebevrah. Nikdo se nechtěl ujmout jeho tréninku, protože mu bylo dvacet dva a s tímto sportem se začíná už v šesti letech. Eddie potkal Bronsona Pearyho, bývalého reprezentanta USA ve skoku na lyžích, teď je z něj rolbař, který našel zálibu v alkoholu. Bronson neměl v úmyslu být Eddieho trenérem. Když ale zjistil, že to Eddie myslí smrtelně vážně a raději se při tréninku zabije, než aby přestal, ujme se ho. Za krátký čas se jim podaří skoro nemožné, Eddiemu se podaří splnit minimální délku skoku pro kvalifikaci na olympiádu. Brzy ho ale čeká hořké zklamání. V olympijském výboru si silně nepřejí, aby Eddie Británii reprezentoval a proto zpřísnili pravidla pro kvalifikaci. Ani tak to ale nevzdal, trénoval, trénoval, až se mu podařilo splnit nový limit. A tak se splnil sen jednoho brýlatého chlapce, dostal se na olympiádu a mohl soutěžit. Ostatní z týmu mu dávali najevo, že je tam nežádoucí, on ale ničeho nedbal a soutěžil. Při skoku ze středního můstku skončil poslední. Dosáhl ale svého osobního a zároveň nového národního rekordu. Publiku se hrozně zalíbil pro své nadšení. Lidé ho milovali. Ozývaly se ale i hlasy, že je jen šašek, který nemá mezi sportovci co dělat. A tak se rozhodl, že bude skákat i z velkého můstku. Jeho soutěžní skok byl zároveň jeho prvním skokem z této výšky. Sice skončil opět poslední na olympiádě, ale zas docílil nového osobního a Britského rekordu. Eddie Edwards dokázal světu, že na to má. Ukázal, že není nutné zvítězit, ale snažit se. On ze sebe vydal to nejlepší a tím předčil své soupeře. Nezalekl se a klidně se věnoval tak nebezpečnému sportu, nevzdal to, měl neuvěřitelnou odvahu. Zvládl nemožné, trénoval jen rok a dostal se na olympiádu, dostal se mezi sportovce, kteří před ním měli neuvěřitelný náskok. Je inspirací pro ostatní lidi. Nemusíme být nejlepší, stačí, když budeme tak dobří, jak můžeme. (TV Prima)

(více)

Videa (2)

Recenze (722)

verbal 

všechny recenze uživatele

Olympijský duch pošel už někdy v polovině 20. století, zbyl po něm pouhý olympijský puch a i okřídlený Kuberténův výrok o převaze účasti nad vítězstvím se od té doby stal úsměvným kýčovitým anachronismem, který by se z fleku dal tisknout na hajzlpapíry. Typický moderní olympijský „amatér“ v životě lopatu neviděl ani v televizi a hnán vpřed sponzorskými „dary“ výrobců sportovního oblečení a náčiní, menstruačních vložek, jogurtů, piva, aut, nevýhodných půjček a hypotečních úvěrů či předražených mobilních signálů jak je rok dlouhý pouze urputně dopuje a pod nálepkou „Sportem k trvalé invaliditě“ neúměrně huntuje své tělo, jen aby byl slavný, nesmazatelně se zapsal do komerčně vyhajpovaných análů, sponzoři mu zvedli plat a ve třiceti dostal oprávněné ZetTéPéčko spolu s nejmodernějšími kloubními náhradami a teplým funkcionářským místečkem v naprosto nekontrolovatelné díře na prachy zvané Státní olympijský výbor. Proto je velmi milé až exotické, když se občas mezi tu vysteroidovanou strojovou „amatérskou“ elitu procpe nějaký nesponzorovaný nemotorný manták, jenž se z celé své blahoslavené duše opravdu chce „jen zúčastnit“. Být už tehdy v Kelgery internety, stal by se Orel Edý bez pochyby vatařem a nejslavnějším Tytrubkářem všech dob. Veřejnost totiž nesmírně zvráceně miluje sledovat a lajkovat retardéry, dementy, mongoloidní potraty a jiné postižence, ať už skáčou na lyžích nebo zpívají, že milujou Májnkraft. Zaostalá zrůdička Edouš by byl ideálním vzorkem a rozhodně už tenkrát i daleko lépe naplňoval ony správňácké olympijské ideály čistoty ducha než třeba tehdejší skokanský fenomém, sociopatický násilník a egoistický kokot Matti Nykänen. Taxe ten zabrzděný velkobritský pták alespoň dočkal vlastní limonádičky naplňující hřejivým pocitem srdíčka všech romantických snílků, že když má jeden veliký sen a jde si odhodlaně za svým, taxe mu splní, ať je to retard, jaký chce. No, já jsem kupříkladu za všechny ty potencionální oběti rád, že se Edýmu nezdálo třeba o kariéře leteckého dispečera, velitele jaderné ponorky nebo Houmra v Dukovanech. Každopádně je to film na úrovni Kokotů na sněhu, negerského to bobu ze stejné olympiády, tedy milý, příjemný a zábavný, ačkoliv se skutečných událostí drží asi jako mrdka na skle a je notně dramaturgicky popkornově dopatosovaný. Mimo jiné páreček škaredých, proplešlých, nudných a otylých strejců, který ve skutečnosti učil toho létajícího downa příliš nepadat, nahradil překrásný kůl boreček Hjů, aby si na své přišly i dámské karpální tunely, a i řádně zhnusený Výron Egrtn (mimochodem herecky výborný) je oproti původnímu nedonošenci pořád ukrutný sympaťák. ()

DaViD´82 

všechny recenze uživatele

Vaughnův rukopis je v tom natolik znatelný, až se jeden diví, že byl pouze v roli producenta. Ke cti autorům především slouží, že dokázali ustát komediální polohu, aniž by si dělali legraci na úkor Eddieho a zároveň se ani nesnížili k tomu, že by ho litovali. Naopak mu upřímně fandí; a vy budete také. A co na tom, že je to jen a pouze feel-good jednohubka, když je to tak zdařilá a po všech stránkách fungující i stylová feel-good jednohubka, které navíc hravý soundtrack odkazující se na "Kokosy na sněhu" dodává emocionální grády. ()

Reklama

T2 

všechny recenze uživatele

Rozpočet $23miliónovTržby USA $15,789,389Tržby Celosvetovo $46,152,800Tržby za predaj Blu-ray v USA $1,294,321Tržby za predaj DVD v USA $1,586,652║ Športový film, ktorý je podaný z ľahkosťou a primeranou zábavnosťou. Nechýba štipka drámy, napätia, prim tu je hudba ale i obsadenie. Dobová atmosféra ako vyšitá, je tu cítiť producentské mentorovanie Matthewa Vaughna. /80%/ ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Když se nevzdáš, možná si parkrát pořádně nabiješ držku, ale o to víc pak chutná to, čeho si dosáhl (a) . Film, který je ideální si pustit zrovna v době, kdy si nabijíš držku, protože pak může slušně zaviagřit tvoje myšlenkové pochody. Nicméně i tak sediíš a Orlovi fandíš ze všech si možná í díky kvalitnímu castingu. ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Slavné ZOH v Calgary nepamatují jen jamajské bobisty, ale evidentně i anglického skokana na lyžích Eddieho Orla Edwardse. A stejně tak, jako jamajští bobisté, i on na sebe dokázal strhnout veškerou pozornost a tento film o ní vypráví. Líbilo se mi, jak film vypráví příběh Eddieho absolutně bez příkras. Eddie je v něm představen jako takový blázínek až snílek, který se chce dostat na olympiádu a tak se během jednoho roku naučí jakž takž skákat na lyžích a ještě se na tu olympiádu opravdu kvalifikuje. Za jeden jediný rok…To musel profesionální skokany, kteří trénují od svých šesti let, dobře ztrapnit. A ztrapnil je opravdu se vší parádou. A skvělý civilní kořala Hugh Jackman mu s tím ještě pomáhal tak dobře, že jsem měl pocit, jak kdybych poprvé viděl Kokosy na sněhu. Ne nadarmo také jamajskou jednotku v jedné scéně lehce zmínili. Ono totiž opravdu není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. A i když to sportovci mají všelijak, létající Fin to na konci filmu řekl moc hezky. ()

Galerie (64)

Zajímavosti (45)

  • Skokani na pretekoch skáču v prvom kole v poradí podľa štartovných čísiel. Takže situácia kedy Eddie (č. 24) skáče tesne po Matti Nykänenovi (č. 49) nemohla nastať. (Ludo444)
  • Skutečný Michael "Eddie, The Eagle" Edwards se na Olympiádu nepřipravoval ve středisku Garmisch-Partenkirchen, nýbrž v Lake Placid pod vedením trenérů Chucka Berghoma a Johna Viscoma. Ani jeden z nich nebyl zkrachovalý skokan na lyžích. (Robbi)

Reklama

Reklama