Drak se vrací

“Jsem slabý člověk, ale v mé slabosti je má síla; můj smutek mne nebolí, má osamělost, to bude zároveň mé přemýšlení; mé odříkání, to bude zároveň má čistota.“ – Karel Čapek. Další skrytá perla slovenské kinematografie. Film postavený na kontrastech. Postavy, které by měly co říct, téměř mlčí. Ti, kdo by měli mlčet, mají řečí spousta, ale jsou tak prázdné. V mlčení je neuvěřitelná síla. Stejně jako v činech. Ale činy samy o sobě přesto nedokážou zvítězit nad hloupostí a tmářstvím. Film se odehrává v neurčité době a nejasně vymezeném prostoru. Jako by chtěly říct, že některé věci jsou věčné. A nemají řešení… Jediným východiskem je samota… (25.05.2015)

„Ty tomu nechápeš. Sú ľudia, ktorí aj keď žijú s ostatnými, zostanú sami.“ Dedinčania zo svojho spoločenstva vyštvú hrnčiara, prezývaného Drak. Po rokoch sa vracia - starší a s páskou cez oko. Väčšina miestnych si myslí, že má niečo za lubom. Niečo zlé, vraj mu to našepkáva pomsta. Keď však treba zachrániť ich stáda dobytka z požiaru, je to nakoniec práve on, kto sa na samovražednú misiu dobrovoľne podujme. Žiada jediné: aby mohol vo svojom dome pokojne dožiť. Lenže, čo ak mu skutočne ide o niečo viac? Drak sa vracia je povinné školské čítanie, z čoho vyplýva, že ste sa mu pravdepodobne vyhli. Novelu Dobroslova Chrobáka v roku 1967 sfilmovalo slovenské štúdio Koliba, staviac na podmanivú, čierno-bielu kameru. Príbeh sa miestami až prehnane potápa do ticha (niekedy nezaznie jedno jediné slovo snáď 10 minút), čo spočiatku pôsobivé, ale potom to začne otravovať a týmto chladným neosobným prístupom, si to film môže pohnojiť u niektorých typov divákov, ktorí by mu aj dali šancu, ale toto ich znechutí. Nepomáha ani jednoduchý scenár, ktorý sa miestami príliš otrocky pridŕža hlavných zásad „slovenskej dedinskej literatúry“ (bezmocnosť človeka voči krásnej, ale drsnej prírode, predsudky davu voči jedincovi, tvrdá každodenná robota, alkoholizmus). Knižku som čítal, páčila sa mi. Film nudil, ale inak šlo o solídne, poctivé remeslo. (01.06.2009)

Až Vláčilovsky snové a silně pocitové dílo patří určitě k vrcholům slovenského filmu. Věrná ryzost minulých dob krajin pod Tatrami je, jako obvykle, astrálně působivá a je emočním základem tohoto příběhu o statečném vyděděnci ze společnosti svérázných horalů. Drak sa vracia je povinným zážitkem každého obdivovatele československého historického dramatu. (29.05.2014)

Mimo-řád-ný film. Spíš zajímavý,než silný. Dlouhé pasáže s dobytkem jsou úplně průměrné. Zakázka Zeljenkovi zněla "napiš to ve stylu Pendereckého" - k bačovskému dramatu je to fest příkrá kombinace. Kamera je výrazná až k manýře. Obojí způsobuje k tématu podivný distanc. Naprosto ojedinělé a fest působivé byly ale němé scény. Valach je neskutečný, on je hlavní postavou. (12.03.2024)

K vyprávění někdy netřeba slov. Mnohdy stačí obraz, pohyb a výraz. V tomhle filmu se, samozřejmě, mluví, ale mnohem více řekne jen samotná kamera. A naprosto úchvatná hudba, kterou kdybych poslouchal samotnou někdy v noci, tak se poseru strachy a umrznu mrazením. Výpravná stránka filmu je parádní, naprosto mě uchvátila. Že je zápletka, v podstatě samotná dějová linka, hodně prostá vůbec nevadilo, naopak, jen to pasovalo k celému tomu kontextu náhledu do starých (ne nutně dobrých) časů. I to několikaminutové nahánění krav z lesa nakonec mělo své kouzlo. A z dnešního hlediska jedno příjemné pozitivum - spousta známých tváří (od nichž si už ani nepamatujete jméno) "zamlada". (24.09.2015)