Režie:
Wes AndersonKamera:
Robert D. YeomanHudba:
Alexandre DesplatHrají:
Bruce Willis, Edward Norton, Bill Murray, Kara Hayward, Jared Gilman, Jason Schwartzman, Tilda Swinton, Frances McDormand, Harvey Keitel, Bob Balaban (více)Obsahy(1)
Příběh roztomile svérázné komedie Až vyjde měsíc se odehrává v 60. letech 20. století na romantickém pobřeží Nové Anglie. Samovi a Suzy je dvanáct let. Oba spojuje stejný problém: se svým okolím si nerozumí, ale myslí si, že o světě dospělých vědí vše. Na první pohled se do sebe zamilují. Uzavřou tajnou dohodu a připravují velkolepý plán. Po roce od jejich prvního setkání společně utečou do divočiny. Jejich zmizení obrátí život poklidného městečka vzhůru nohama. Pod vedením místního šerifa (Bruce Willis) zahajují obyvatelé rozsáhlé pátrání po dvojici malých uprchlíků. Kromě rodičů (Bill Murray, Frances McDormand) mladé dívky, se po jejich stopách vydávají i místní skautský vedoucí (Edward Norton) s celým oddílem nadšených skautů, sociální pracovnice (Tilda Swinton) a další výstřední dobrovolníci… (oficiální text distributora)
(více)Videa (27)
Recenze (1 017)
chmm, Život pod vodou super, Fantastický pan Lišák super, ale toto šlo totálně mimo mě. Ne že bych se nudil. Ne že by mě to štvalo, ani to vlastně nemohu označit za špatný film. Ale prostě... meh, nezájem, nuda, je to opět jako jeho starší filmy barvičkovitě trhlé a divné, a já mám značné sympatie k divným filmům a divným odstrčeným dětem, ale toto mě navzdory všemu nezaujalo prakticky ničím. Snad jen ohavně taťkovsky vypadajícím Willisem a velice sympatickou mladou herečkou v hlavní roli. 6/10 ()
Opět se mi někam zatoulala niť. A tak rád, bych tomu filmu pomohl! Už vím: milý film. Ten přívlastek je hnus, obvykle totiž svádí lidi k šišlání, tady je však potřebný. Wes se dá rozpoznat; podivíni, kolorit, hudba, kamera - a je to dobře, protože se mi zdá, že jeho osobitost není vycucaná z palce, prostě to v něm je a basta! Jen nevím, jestli je mu dovoleno velké plátno. Ono se totiž může stát, že člověk takovou dávku hravosti neunese a začne jeho svět považovat za epileptický. ()
Jéminkote, pane Timpletone, nespletl jste si adresu, alebo ako som si dal prvé rendez-vous Andersonom a bola z toho láska na prvý pohľad. Milá, strmhlavo vratká úsmevná komédia na troch nohách o deťoch, ktoré majú svoju hlavu a len tak niečo ich na uzde neudrží - dokonca ani Bruce Willis nie. Parádny scenár, luxusné obsadenie a neposedná kamera, brázdiaca po krásach malého ostrovčeka v polovici 60.-tych rokov minulého storočia, idylka, do toho nejaká tá búrka historických rozmerov, tragédia osudovej lásky v troch dejstvách a hľa - nadrozmerný portrét roztodivnej vidieckej fazóny je na svete. Pre niektorých úchvatné, pre niektorých neuchopiteľné. Madsbender vraví - sadnite si na hlavu, začnite kikiríkať a hrať pri tom na všetky nástroje symfonického orchestra súčasne, a možno Andersona pochopíte. Madsbender tak učinil a je spokojný že až no. Rozptopašných 99,9 periodických percenta. ()
Taká zvláštna rodinka (2001) ma trocha namlsala, no ale v tomto prípade je to opäť raz starý čudný Wes Anderson, ktorého filmový svet skrátka asi nikdy nepochopím a nikdy to nebude pre mňa to pravé orechové. Hoci vizuálne krásne a dokonale farebne zladené s úžasnou kamerou a zaujímavými bizarnými postavičkami, ale po obsahovej stránke ma to vôbec nenadchlo - dejová linka sa síce snaží miestami navodiť dojem bizarnej situácie, no väčšinou to aj tak skĺzavalo do nezáživnosti, prípadne pocitu trápnosti a banality. Ide o taký príbeh o ničom. Ale kvitujem aspoň tých pár podarených hlášok, ktoré tú celkovú nudu trochu spestrili. Slabší priemer. 55/100 ()
Galerie (54)
Zajímavosti (28)
- Když hrají skauti karty, můžeme při sázení vidět moderní americké jednodolarovky, přestože se snímek odehrává v šedesátých letech. (KucC)
- Použití megafonu, který Laura (Frances McDormand) využívá ke komunikaci s ostatními členy rodiny, bylo nápadem spoluautora scénáře Romana Coppoly, který si tuto zkušenost přinesl z dětství. (Dreadd)
- První film Wese Andersona, na němž se nepodílel Owen Wilson. (HellFire)
Režijní svéráz Wes Anderson drže se svého nezaměnitelného tvůrčího rukopisu natočil další ,,jinou" komedii, tentokráte se rozhodl do posledního šroubku rozebrat a znovu po svém složit svět dětství. Motiv konstrukce a dekonstrukce jakoby předznamenával všechny jeho filmy v tak typickém nahlížení do nitra věcí (v Životě pod vodou to byla loď, v Darjeelingu s.r.o. kamera zase horizontálně putovala kolem průřezu osobního vlaku, tady se hned v úvodu kamera proplétá řezem obytného domu a v jednu chvíli si Wes neodpustí vtípek, když při kamerové jízdě projede kamera středem stolu a Bill Murray za ní zavře poklop vprostřed onoho kusu nábytku), v Moonrise Kingdom pak budeme společně nahlížet především do nitra dětských hrdinů. Pan režisér si s rekonstrukcí dětského světa skutečně vyhrál - většinou jde o svět klukovský (ale ten dívčí tu má díky hlavní hrdince také místo), jehož geneze je motivována generačně - jsem zhruba stejný ročník jako Wes a většinu těch věcí si pamatuji i z mého dětství, ač jsem ho prožil na druhé straně železné opony - okouzlení poetikou (skautského) tábora, všechno to stopování, vázání uzlů, vyvěšování vlajek, stanů ,,áček", rezonance indiánského světa, světa zálesáků, nádherných dobrodružných knih a především vší té romantiky (dívčí svět je zastoupen obsahem příručních kufrů mladé Suzy, kde prim hrají knihy a kazeťák). Wes Anderson buduje svůj film značně postmoderně - tak třeba koncept vševědoucího vypravěče, který je zároveň jedním z hrdinů filmu a uvozuje snímek svým obrazným komentářem, celý ten koncept hry, spiklenecké hry s divákem, v níž se ústřední dětští hrdinové chovají a hovoří jako dospělí, přičemž většinou jde o vystižení zaběhlých šablon typických pro běžné zautomatizované filmové zobrazení dané situace, prokládání snímku zpomalenými záběry, majícími až magické vyznění, zobrazujícími ale naprosto fádní věci a vůbec cizelovaná vizuální stránka. Tím nejdůležitějším je prostě STYL. Kdybych chtěl tvůrčí koncept Wese Andersona charakterizovat lapidárně, napsal bych nejspíš ,,vizuální hody". Zcela zvláštní kapitolu pak tvoří naprosto úžasná hudební složka - hudba tu má zřejmě nejdůležitější roli ze všech dosavadních Andersonových projektů. Ten rozhlasový pořad, kdy kdosi dětem vysvětluje princip a fungování klasické symfonie, použitý coby rámec filmu, si ze svého dětství vybavuji taky (a dobře také zapadá do Andersonovské dekonstrukční obsese), jde o míru soustředění, v dnešní piktografické civilizační éře spíše výjimečnou, film samý funguje na stejných principech jako symfonická skladba (navíc letmotiv fugy - útěku...viz komentář uživatele sta). Nepřehlédnutelná je samozřejmě také celková stylizace půle 60. let a hvězdné herecké obsazení, mimo stálý okruh herců, s nimiž Wes dlouhodobě spolupracuje (Bill Murray atd.), obsadil celkem překvapivě i Bruce Willise a Edwarda Nortona, kteří ovšem dobře zapadli do jeho konceptu, o dětských hercích nemluvě (Kara Hayward je naprostá teenage femme fatale)... Vynikající film, kdo ovšem viděl všechny snímky svérázného režiséra, dobře, ví, že nejlepším jeho filmem zdaleka není... ,,Jdu najít strom a pokácet ho..." () (méně) (více)