Kon-Tiki

Na jedné straně překrásné scenérie (což bylo vlastně to jediné) a na druhé v podstatě dobrodružné family drama na nedělní odpoledne. Až neuvěřitelně předpověditelný snímek s poselstvím o silné víře, kterou nezlomí nic. Přeskočíme pár desetiletí, budeme chvíli tápat a přijímat nedůvěru ostatních, postavíme, vyplujeme, vyřešíme pár nepříjemností, aby se ve filmu vůbec něco dělo a nakonec...co asi? Thorův vnitřní boj s vlastním rozhodnutím je zde prezentován jako rutinní, každodenní záležitost, o jeho náhodných společnících ani nemluvím, jsou tu skutečně jen do počtu. Když vidím tu početnou koprodukci, marně tápu po jejím důvodu. (Challenge Tour 2015) (20.04.2015)

Nutno na úvod uznat, že Norové se s úkolem natočit epické vyprávění o nejvýznamnější životní epizodě své největší osobnosti dvacátého století vypořádali velmi svědomitě. Z jakého jiného filmu chcete mít nejdražší záležitost v historii národní kinematografie? Ty peníze každopádně vidět jsou, a dlužno říct, že Thor Heyerdahl si takovýhle pomník rozhodně zasluhuje. Problém je, že je trochu zbytečný, protože filmový záznam svého regulérně šíleného záměru - který pohříchu šlape mnohem lépe než tahle vizuálně úchvatná podívaná - si pořídil "sám" Heyerdahl, a dostal za něj Oscara:) Cca hodinový dokument o plavbě Kon-Tiki, vzniklý z materiálu natočeného i v tomto filmu hojně vídanou kamerou, obsahuje základní informace o tom, proč a jak, mapuje celou cestu i to, co jí předcházelo (nebylo toho málo, a samotné opatření dřeva na stavbu voru by vydalo na jeden dobrodružný film - v dramatizaci z roku 2012 jsou už klády naskladněné v docích...), a neobsahuje žádné "divácky vděčné" tahy na jistotu jako několikeré milimetrové úniky před žraloky apod. Já jsem osobně dost rozpačitý z "niterných scén" Heyerdahla, záměr odhalit trauma topícího se neplavce podle mě naprosto selhal, mimo jiné proto, že Pål Sverre Valheim Hagen NENÍ co do hereckých kvalit ani omylem srovnatelný s Ryanem Goslingem (ke kterému ho kdosi přirovnával). Transformace boje o život do uvědomění si životního úspěchu, která měla být ztvárněna jen detailem obličeje (navíc notně vousatého) se opravdu nepodařila. Jsem docela na rozpacích - Kon-Tiki je po stráce řemeslné a hlavně vizuální velice působivá záležitost, navíc ukazuje jedno z největších a nejbláznivějších dobrodružství, které bylo kdy nějakým člověkem (s pozitivním výsledkem:)) podniknuto. Ale bohužel je to opravdu rozvleklý film, který se soustřeďuje zbytečně na něco, co by mohlo být daleko lépe nahrazeno něčím, co se stalo, a co z nějakého mně neznámého důvodu chybí. A taky by mě zajímalo, jestli je věrnější tohle zpodobnění (jestli třeba vychází z nepublikovaných Heyerdahlových zápisků nebo tak něco) nebo dnes už historický dokument - tam se totiž nějaké problémy s bezvětřím vůbec neřešily, spíš naopak... Nemůže to být modrý film, ale víc než 70% nedám. (01.11.2014)

Thora Heyerdahla a výpravu, na kterou se s pěticí přátel vydal, jsem vždy obdivoval. Na film jsem se tedy těšil. A spokojený jsem tak napůl. Nebudu mu vytýkat, že řadu věcí ukázal pouze zkratkovitě, tomu by se nevyhnul ani při dvojnásobné stopáži, ale co ten scénář? Ještě pochopím zapojení Heyerdahlova osobní života, o němž v knize nenapsal ani slovo (také proč, kniha je o dobrodružství, ne o manželské krizi), ale vůbec nerozumím tomu, proč scenárista musel posádce Kon-Tiki naočkovat ponorkovou nemoc, proč udělal z Hermana Watzingera tak nesympatického otravu a kde probůh přišel na maelstrom u Galapág nebo na tu hloupost s třináctou vlnou. Vážně nevím, co je to za módu, do všeho stůj co stůj šroubovat konflikty a dramata. Kniha plavbu popisuje jako velké dobrodružství šesti dospělých kluků, kterým zatápěly hlavně bouře, o jejich sporech, pokud nějaké byly, Heyerdahl mlčí. Škoda, že film není také takový. Mohl být lepší. (17.06.2015)

Pár dokumentárnych záberov na konci osviežilo film ako na hojdačke, kde sa strieda napätie z väčších rýb s nudou na slnku a pohľadom na nekonečnú vodu, pretože ide o príbeh o dobrodružstve pár Škandinávcov, ktorí mali to šťastie vidieť teplé more. Nie je bez zaujímavosti, že taký bláznivý počin vykonal človek, ktorý sa v detstve dvakrát takmer utopil a vodu nenávidel, iné tekutiny už menej. Film o tom, že všetko je možné, vždy ale treba šťastie a najväčším šťastím v takých situáciách býva, keď konečne uvidíš vtáka. A nemusíš preto ísť ani na pochod. (13.01.2019)

Film, kterýmu by slušela delší stopáž, hlavně kvůli legendární plavbě, která nedostala potřebnej prostor, přestože o ní šlo ve filmu nejvíc a v reálu musela být naprosto úmorná, psychicky ubíjející a nudná, kór bez mobilu, pc nebo telky. Takhle jsem si prostě nemohl závěr pořádně emočně vychutnat, když to bylo vykreslený jak výprava z chorvatskýho Splitu do italskejch Benátek. Ale vousy jim rostly, to zase jo. (01.08.2019)