Umělec

C'EST LA VIE..... /// Nedůvěřoval jsem (jsem hrozně užvaněnej a mezi němejma se ztrácím...). Originální filmařina! Taky casting! Jistotou jsou i milovníci psích mazlíků (lehni hajzle!...). Příběh filmový lásky BEZE SLOV. Tak vo tohle těm filmařům tenkrát šlo? Aby tohle lidi cejtili? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem hluchej. A němej. 2.) Chcem s klukama v domově zavzpomínat na mládí. 3.) Thx za titule ,,larelay“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (15.03.2012)

Dzí Artist je pozoruhodný film - díváte se na něj a kocháte se tím, jak jim to všem všechno krásně ladí, a jaké byly ty filmy tenkrát krásné. Ale přitom vidíte, že je točený úplně jinak než jak se to tenkrát dělalo (nebo vůbec dělat mohlo), a to kouzlo tam už prostě není. I když madam Berenika Béžová rozhodně kouzelná je;), občas to zkrátka ujíždí někam kam by nemělo. Mohlo to možná být sofistikované cosi, co jsem nepochopil, ale myslím že některé scény byly příliš ukecané, a to bez titulků i možnosti vidět mluvčím do tváře - a tady režisér přecenil možnosti svých herců, protože prostě nezvládají odvyprávět to výrazem apod. Není tomu tak vždycky a bez debat se tu předvádí výborné výkony, ale těch vad je prostě příliš. Nesporně se jedná o příjemný film, na který můžete poslat úplně každého (kromě mladších sourozenců, kterým se Transformers 3 zdají trochu málo akční), ale Oscarová žeň, které jsme byli svědky, je naprosto směšná - s čestnou výjimkou hudby. Žádná překvapení se tu nekonají, příběhové peripetie jsou naprosto tuctové, a zajímavé je tu skutečně jen to, jaké sofistikované pocty filmovému médiu/umění a jeho dějinám tvůrci skládají, a jakou formou to dělají. Není to málo, ale v žádném případě to není událost historického významu. 80% (12.03.2012)

Umělec je více než co jiného vydařené PR-ko firem jako Microsoft, Google nebo Firefox, kteří skrze něj propagují ovládání počítače hlasovými příkazy. Tato technologie, jejíž možnosti jsou zajisté obrovské, pořád nějak nemůže prorazit mezi širší veřejnost, a ačkoliv jednotlivé společnosti pravidelně oznamují průlom v oblasti rozpoznávání hlasu, definitivní nástup je pořád v nedohlednu. Tudíž je třeba to občas malinko popohnat a zapropagovat. Když se podíváme na Umělce, vidíme, že George Valentin tu hraje hvězdu němých filmů ze staré školy, která má problém se přeorientovat na nástup zvuku, zatímco hvězdička Peppy Miller si jej osvojila a stává se miláčkem davů. Skrze Peppy Miller nám tedy Umělec říká cosi v tom smyslu, že ovládání počítače hlasovými příkazy je nezbytnou budoucností a vlastně i nutností. Ve filmech obvykle není zvykem, aby žena dominovala nad muži, jak si občas postěžovávají feministky. Že je tomu zde naopak, ovšem není žádným překvapením, protože žena-modelka propagující výrobek, kupříkladu nádherná holka postávající u nádherného auta, to přece není nic nového. Rozdíl je akorát v tom, že Peppy Miller tu skrze své sexy křivky nepropaguje nové auto, nýbrž ovládání počítače hlasem. Kdyby snad někdo proti tomuto tvrzení protestoval, nechť vezme na vědomí, že žijeme v době franšíz, merchandisingu, licencí a tie-in produktů, jinými slovy na globálním marketingovém jevišti je vzájemně propojeno všechno se vším, neboť to výrazně zlepšuje prodej a zvyšuje zisky podle známého synergického vzorce 1+1=3. I filmy jsou, jak někteří občas trochu cynicky upozorňují, často jen trailery na tržně mnohem zajímavější produkty, jako jsou videohry, hračky pro děti nebo drahé 3D televizory. Vtip je pouze v tom, že klasický product placement umísťuje své výrobky do děje, kdežto tvůrci Umělce na to šli o poznání fikaněji – pojali jako product placement doslova celý film. (02.04.2012)

Žádný Hugo. Tohle byla trefa do černého! Ohromná pocta kinematografii jako takové a ve mě uzrává myšlenka jestli nejsou náhodou někteří tolik zbožňovaní režiséři někdy hodně předceňováni. Po zásluze tento snímek ovládl letošní Oscary a ukázal další zdvižený prostředníček na fenomén 3D. Krásný příběh, který dokáže bezproblémově odvyprávět vše důležité i beze slov...... (30.06.2012)

Opravdu velkou odvahu prokázali tvůrci kouzelného evropského projektu.. S kůží na trh ale nakonec šli a můžou děkovat svému odhodlání. Jean Dujardin je neuvěřitelný sympaťák, Bérénice Bejo zase neuvěřitelná kočka. Oba můžou režisérovi a scénáristovi (a také manželovi) v jedné osobě líbat nohy, protože jeho upřímná láska ke kinematografii jim nabídla životní role. Samozřejmě, pokud jde o souboj němé a zvukové éry, nesahá tahle všeobjímající záležitost třeba muzikálu Zpívání v dešti ani po pás, přesto je milá, dojemná, řemeslně precizní. Otázkou zůstává, zda prostinká lovestory, která nechce nikoho urazit, náročnějšímu divákovi stačí. Chybí ji totiž opravdové překážky, zásadní konflikt, a když už nějaká změna přijde (do depresí upadající hlavní hrdina s něčím ostřejším ve sklence), spíš tím trpí tempo filmu, který jakoby začal lapat po dechu. Leccos naštěstí pozvedne výtvarné řešení, dobové kostýmy nebo nápadité kulisy. A závěrečná taneční pasáž, která má nezaměnitelné kouzlo.. (09.11.2012)