La Traque

Přestože je napětí v určitých chvílích na poměrně dobré úrovni, tak nemůžu přehlédnout fakt, že v důležitých chvílích není vlastně skoro nic vidět, kamera mi nevyhovuje a celé je to až moc amatérské. Chápu, že peněz k tomu asi nebylo moc, ale když už točím takový film, tak se aspoň snažím udělat ho pořádně a ukázat divákovi něco víc než jen chaotické akční scény, kde člověk ani pořádně neví, co se přesně děje. 45% (26.08.2011)

Než se vydáme do toxického lesíku poblíž chemičky na kňoura, je dobré se přesvědčit, není li prasátko kapku lidožravé, protože díky přísným ekologickým opatřením továrny nějakou dobu papalo dimethylphenylcyklohexen a nepatrně zmutovalo. Skupinka žabožroutských Bivojů to neudělala, a tak měla to potěšení zúčastnit se pravé lidské zabijačky. V rámci minimalizace nákladu se však tento spektákl odehrál po západu slunce a tvůrci si vystačili jen s "děsuplným" chrochtáním a kvičením ve tmě a jedním prasečím rypákem na tyči, který sem tam strčili do záběru. Divácky zážitek je tedy degradován pouze na sledování prachsprostého, nudného porna, protože ať děláte, co děláte, stejně piču vidíte. Než však naši hrdinové stihnou skapat na tesácích neviditelných kanců, dokonale rozeberou mezilidské vztahy a v mezerách mezi pliváním krve objevují opravdové, rodinné hodnoty. Něco takového by snad xmrti unudilo i řezníka v kómatu, u nějž by se dala předpokládat alespoň jakási profesní zvídavost a zájem o předkládané téma. (03.08.2011)

Pokud si vzpomínám, tak australský Kanec mě bavil o něco více...Příjemná kamera (pokud se zmateně nemrská sem tam v případě scén s útočícími prasaty, aby člověk nevěděl, co se na plátně vlastně děje) je místy velmi výtvarná. Nejkrásnější jsou záběry přírody, klidné noční scény a pak úvodní titulky doprovázené výtečnou hudbou (R.Laurence), která mi jaksi připomněla Coppolova Draculu... Až do momentu ohrožení jde o polodokumentární snímek o lovu na divokého kance. Pak se vše zlomí a nastává boj o život. Postavy příliš sympatické nejsou, a tak je vcelku jedno, kdo bude roztrhán, či jinak zlikvidován, a kdo přežije. Dívat se ale na to dá a ekologické horrory jsou třeba, aby připomínaly, s čím vším si člověk zahrává. Kontrolní otázka: zapálili byste si dům nad hlavou? Já tedy ne... (29.07.2011)

Po dlouhý době konečně uspokojivý Nature amok. Chápu, že každýmu asi nesedne, ale mě se trefil přesně do vkusu a momentální nálady. Lidožravá prasata se zatím nepřejedla, takže tyhle zmutované bestie můžou řádit tentokrát v neprobádaných francouzských lesích, kde zatopí bandě lovců, co se vzájemně nemůžou moc vystát. Zkrouhnutý rozpočet tvůrci fikaně maskují střihy, tmou nebo zvukem blížících se kopyt, což ještě umocňuje vědomí, že od jejich ostrých klů vás dělí pouze jedna roztrhaná mrtvola. Celkem dost se tu pracuje s divákovou fantazií, krve proteče dostatečně, díky krátké stopáži (77 minut) si nestačíte vydechnout a hudba hezky podtrhává už tak bezradnou situaci. S těmi rodinnými vztahy bych to tak černě neviděl, o to víc hořce pak působí samotný závěr. Doporučuje sedm kanců na víně z deseti. (16.07.2011)

Téměř ve stejnou dobu jsem viděl Proie a Chawu, přičemž v obou případech šlo o horory s krvelačnými divočáky, kteří si pochutnávali nejenom na zvířecím mase. Když oba snímky porovnám, tak každý mě zaujal něčím jiným. V jihokorejském Chawu se mísil horor a (ne)chtěný humor a samotné monstrum zde bylo ukázáno v plné kráse a bylo obstojně udělané. Zatímco Proie moc prasečí monstra neukázal, spíše jenom náznaky a rypáky, nicméně mě zase zaujal svým příběhem. Vedle nebezpečných zvířat se zde řeší i rodinné problémy, což se na první pohled do hororu nehodí, ale v tomto případě šlo rovněž o hybatele děje, takže to nebylo nijak rušivé. Líbila se mi hudba, která se skvěle doplňovala s obrazem. Zkrátka obstojně natočený snímek, který těží z atmosféry a minima postav. (30.03.2014)