Dýchat

Na filmu Dýchat se mi líbí, že si na nic nehraje. Neusiluje o skvělou podívanou ve stylu hollywoodských trháků, kdy outsider z děcáku mlátí ostatní děti. Roman je týpek, co je prostě sám a hledá si (své) místo ve společnosti. Příhody z pohřební služby jsou spíše tragikomické; ostatně jako Romanův život. Kdyby byl přece jen o trochu líp zpracován konec (a já neměla pocit, že to prostě najednou utli), hodnotila bych ještě výš. Takhle velmi pěkné čtyři hvězdičky za rváče, co se snaží ze života aspoň něco vytřískat. Scéna s cizinkou ve vlaku je jedna z nejlepších. (15.04.2012)

Námět je to super, ale to zprácování už je horší. Bylo to vcelku nudně zpracované. Chtělo by to větší spád a ne tak moc prázdných scén. Ale líbil se mi hodně herec v hlavní roli. Jen byl na můj vkus moc tichý. V druhé polovině filmu už se to trochu zlepšilo. Hodně jsem postrádala hudbu. Občas tam sice byla, ale málo. Trochu jsem i uvažovala o 80%, ale nakonec dám jen lepších 60%. (06.09.2013)

Neobyčejně obyčejný syrový snímek. Děj plyne poklidně a realisticky, líbí se mi že v tomto případě tvůrci netlačili na pilu, byla by to škoda. Takhle dostává film daleko větší ponuře melancholické rozměry. Atmosféra je chladná, odtažitá, ale svým způsobem působí velmi přirozeně. Snímek je navíc dokreslen dobrou hudbou, takže mi z výsledného dojmu párkrát přeběhl mráz po zádech. Vše je zaměřeno na hlavní postavu Romana, tvůrcům se podařilo vykreslit jeho osobnost téměř beze slov (což mě celkem ohromilo), velkou část zásluh na tom má bezpochyby Thomas Schubert, který to zahrál vážně skvěle. Ve výsledném dojmu mi film připadal opravdu jako pomyslná "sonda do duše", jak je výstižně napsáno v Obsahu. Kamera je dobrá, prostředí jen umocňuje atmosféru a vůbec nevadí, že jsou často slova nahrazena záběry. Pro mě to byl hodně silný filmový zážitek - 4 silné hvězdičky. (17.08.2013)

Informace o Romanovi se divák dozvídá postupně, přirozeně. Takový je i celý film - opravdový. Byla jsem moc spokojená s obsazením, nejen hlavního hrdiny, ale prakticky všech - kolegové pohřebáci, pracovníci nápravného zařízení a hlavně Romanova matka. Silný příběh podaný neokázalým, ale působivým způsobem. (16.04.2012)

Najít smysl života v těsné blízkosti smrti? Proč ne? Nakonec, velkokapacitní překladiště použitých lidských schránek může být právě pro introverta místem jak dělaným k utřídění myšlenek i nápovědou v hledání vysvětlivek ke skrytým významům uplynulých událostí... Tiché osobní drama o zatemnělé mysli, kde nic není zbytečné, snad jen ta těla bez duší, o která je zde tak krásně postaráno. (21.11.2014)