Michael

Michaela (Michael Fuith) byste na ulici klidně přehlédli - obyčejný chlapík, pracující ve velké pojišťovně, který si semtam vyrazí se spolupracovníky na hory, a semtam se synem do zoo. Možná by vám přišlo divné, že k malému chlapci se nevyskytuje žádná matka, ale patrně byste čekali nějakou rodinnou tragédii. Určitě byste ale nečekali zvráceného muže, který uneseného chlapce drží zavřeného ve sklepě... Zajímalo by mně, kolik podobných Michaelů (Fritzlů, ...) žije mezi námi, a díky nevšímavosti okolí mají vcelku bezpečný a pohodlný život. Asi jich bohužel nebude nikterak málo, až mi z toho běhá mráz po zádech. Stejně jako mi běhal po většinu času tohoto snímku, díky velmi přesvědčivému hereckému výkonu Michaela Fuitha, a stejně tak malého Davida Rauchenbergera. Markus Schleinzer si vybral téma, které Rakousko nechvalně proslavilo (minimálně v našich končinách - když se zeptáte kohokoliv na Rakousko, tak se dozvíte - Alpy, Temelín a Fritzl), a zpracoval ho více než výtečně. Třeba ale i tento film přispěje k tomu, aby podobných Fritzlů bylo co nejméně... (03.12.2012)

Filmy, ktoré dokážu vyvolať znepokojivý pocit mam pomerne rád. Jediné čo nemusím je fyzické a psychické násilie páchané na deťoch. Musím však uznať, že M. Schleinzer doviedol snímok po režisérskej stránke takmer až k dokonalosti. Perfektne vystihol psychologickú podstatu takéhoto zvráteného vzťahu, dokonca aj typovo (obyčajne ide o ľudí, o ktorých by ste si to nemysleli). Celý ten nechutný obraz dopĺňa nezvyčajne tiché, ale o to viac reálne spracovanie, kruté a smutné. Ešte teraz mi je z toho zle. 85/100 (10.09.2015)

Dobre všetci vieme o čom film bude, už keď si ho púšťame. A celý čas "vieme" a sledujeme Michaelovu každodennosť. Ale za akým účelom bol tento film natočený? Pre koho? Nesúdi, nehodnotí, nie je to dokument, tak čo je to teda? V Rakúsku (a vlastne aj inde) sa odohrali tieto svinstvá. Načo točiť o tom filmy? A keď už, tak nech sa s tým vo filme snažíme vysporiadať a riešiť to! (07.04.2013)

Portrét chlapíka, který vždy slušně pozdravil. __ Michael (2011) je za mě filmem, jenž má - pakliže již nic jiného - potenciál otevřít oči těm divákům, kteří si myslí, že není nepříjemnějších scén než scény explicitního násilí (kupř. bití, znásilňovaní). Ano, násilí jistojistě drásá divákovy emoce, horko těžko ho sledovat nezúčastněné, vnitřně se proti němu nebouřit, ale troufám si tvrdit, že existují i daleko více zničující obrazy; a právě oněch film hojně využívá. Jsou to ty obrazy, skrze které se normalizuje konkrétní perverzní (patologická) situace - kupř. když Michael rodičovsky vyveze Wolfganga do zoo nebo když spolu začnou skládat puzzle. Bez znalosti kontextu naprosto nevinné situace, avšak pro toho, kdo je s kontextem obeznámen příklad dobře ukryté monstrozity všednodennosti, nutící se tázat, kolik takových synů, bratrů a kolegů může být mezi námi. 75 % (27.07.2022)

Neutrálne a odtažité pozorovanie plné vnútorného napätia, hrôzy a zvrátenosti. Nie je to analýza človeka, ktorý si z dieťaťa urobil domáce zvieratko, ale iba jeho portrét. Ďalší rakúsky znepokojivý obraz toho, čo všetko sa môže diať za zatvorenými dverami zdanlivo sporiadaných domácností a človeka, ktorý je prázdny (a z prázdnoty sa rodí zlo)  človeka, čo nemá naozajstný život a preto ho musí brať iným. ___ Rakúsky festivalový film je kinematografiou sebatrýznenia, ktorá nesporne musí vychádzať z národných dejín. Naši susedia nepochybne majú traumu zo zvrhlých prípadov Fritzlových a Natasche Kampusch, ktorú ventilujú v naozaj hrozných filmoch... - ale rakúske filmy také boli už aj predtým. Je to reflexia obyčajnosti krutosti, ktorú tak strašným spôsobom predviedli nacisti ? Aj antihrdina MICHAELA je taký - absolútny suchár, nudné zlo, zlo o to horšie, fascinujúcejšie. Otázkou je, čo vychádza z čoho, čo na čo tu reaguje... Stále neviem, či sa mám hnusiť Rakušanov alebo práve naopak, považovať si ich za to, že aspoň oni odhaľujú niečo, čo je všade inde skryté, neodhalené a tabu... (02.07.2023)