Hranaři

Bojovat filmem proti korupci je jistě záslužný a odvážný počin. Činit tak ale tvářemi a duchem Pojišťovny štěstí? Uff. Leda by tvůrcům ani tak nešlo o popsání korupčních praktik v českém politicko-podnikatelské prostředí, ale spíš jen o tržby a vydělání co největšího balíku peněz... Proč by se jinak tak okázale surfovalo po bulvární vlně? Stejně jako v případě svým bulvárním vyzněním podobně laděných Bastardů a tématicky spřízněného Vorlova snímku Ulovit miliardáře divákovi Hranařů bude asi nejvíce scházet tvůrčí poctivost. On sice scénář Oty Klempíře, který jistě díky své praxi ve velké reklamní agentuře ví, o čem tematicky psát, není asi zase tak úplně vzdálen realitě, popsání korupčních praktik je vědomé a ono se to možná i takhle nějak děje, jenže ta zvolená forma je deprimující - točí a hraje se jen pro bulvárem vychovávaného diváka (stranou nechám fakt, že většina herců se proti bulváru veřejně vyhraňuje, účinkovat v podobně bulvárně laděných projektech ji ale zjevně nedělá problém), film se totiž dopředu tváří jako obrovská událost a senzace, slibuje skandální odhalení, ale ve skutečnosti vůbec nic neodhaluje a nic nepojmenovává, hraje se na notu konspiračních teorií (opravdu je tady v Čechách sledován každý náš krok z CIA i KGB?), napětí je většinou vytvářeno jen hudební složkou, repliky jsou vyprázdněné (to se týká jazykové roviny pásma postav) a všudypřítomná je snaha šokovat lacinými výrazovými prostředky, přehrávání patří tak nějak k věci, stejně jako čistě povrchní reklamní estetika, ostatně všimněme si marketinkového působení kolem filmu, už jen třeba filmový plakát je grafikou a grafickými prostředky na úrovni titulní strany Blesku, čiroskvoucí bulvární tisk. A zase, stejně jako u Bastardů, nezbývá než zrekapitulovat - Hranaři jsou naprosto tendenčním filmem, natáčeným především pro čtenáře Blesku a jiného bulváru. Mimochodem citát z oficiálních stránek filmu: ,,Herec Saša Rašilov (39) byl hostem na chatu Blesk.cz. Rašilova brzy uvidíme v kinech v novém filmu Hranaři, kde si zahrál hlavní roli. Jeho manželku ztvárnila herečka Kateřina Brožová. Jak jim šlo společné hraní a erotické scény ve sprše? Navíc Rašilov naznačil, jak se bude vyvíjet jeho postava v seriálu Ordinace v Růžové zahradě." Ale ano, necituji z bulváru, ale ze stránek tohoto thrilleru o korupci... (02.12.2011)

Vemte si 200ti stránkovou knížku, vytrhejte z ní 100 stránek...budete pořádně vědět o čem byla? Tuším něco o zrcadlení dnešní doby. Tak přesně takový jsou Hranaři. Celé to připomínalo videoklip. Jen ve dvou scénkách nehrála hudba! A Jiří Langmajer je skutečně špatný herec, sice se snažil, ale přehrával jako kráva! (27.04.2012)

Jsem podstatně shovívavější než uživatel SoolenJV, ale musím říct, že ten film je jeden VELKÝ narativní bordel. Během úvodní půlhodiny vysype na scénu asi dvacet postav, protřepe, prostříhá, a kdo se neorientuje v myšlenkových pochodech scénáristy, je naprosto ztracen. Ale nemusí se bát, stejně se to zvrhne v klasickou storku o pomstě a letadélku do Dubaje. Herci se předstihují v disciplíně, kdo bude víc přehrávat, špatně volená hudba vzbuzuje divákovu úzkost - že to nikdy neskončí. Bohužel tomu hodně chybí i do kultu Nahoty na prodej - a navzdory tomu, jak je ten film mimo, má hodně slušné vizuály. (06.05.2012)

Pokus o české Misson: Impossible. Starší bohatýři v drahých autech, s drahým a hlavně vybraným vkusem a jakoby čistě vyhlížející kamera(intenzita světla,která divákovi dost přibližuje takovou tu snahu o americký styl). Přihlouplé ženušky v domácnosti s kabelkami od Louise Vuitona či jak se to píše a bouchačkama v podvazcích či přihlouplé společnice jakoby nic netušíc přisedají na klín "mafiána" v drahém obleku - opět od nějákého věhlasného návrhře kdesi z Francie... Abych pravdu řekla přesně tak si představuji českou politickou scénu - samozřejmě s menší snahou o honosnost či noblesu. Bohužel tihle bohatí muži od rodiny(Rašilov,Etzler...)nikdy nejsou takhle skvěle zobrazení jako dobráci a ani takoví nejsou. Psané datumy s časem a místem kde se právě postava filmu nachází a "drámo" hudba,která se záhy objeví je právě ten první moment kdy si uvědomíte, že jste v zemi, která se snaží vším napodobit věhlasnou USA. V podstatě se mi to po herecké stránce také moc nezamlouvalo, ale musím sama za sebe pochválit Jiřího Langmajera a Sašu Rašilova. Ovšem konec s kterým jsem naprosto nepočítala mě utvrdil v myšlence,která se zabývá opět ilumináty a ovšem málokdo takovému konci přisoudí nějáký jiný než právě pošetilý význam - dle mého je na tom zrnko pravdy. (09.09.2012)

Thriller není mým oblíbeným žánrem, nicméně pár jsem jich viděla a mám jakous představu, co tento žánr obnáší. Myslím si, že i v našich poměrech může vzniknout kvalitní žánrově čistý film. Dřív bývalo zvykem, že se režiséři učili od sebe navzájem. Než si někdo natočil svůj první film, asistovat zkušenějším kolegům, dělal pomocného režiséra, sledoval světovou kinamatografii. Dnes to na mě působí dojmem, že si film může natočit prakticky každý - čerstvý absolvent (Šťastná), kameraman živnostník (Bastardi), naprostý amatér (Bastardi3), kaskadér (Kájínek) či loutkoherec (Pamětnice). Zdá se, že sehnat peníze a dát dohromady tým není zas tak nepřekonatelný problém, zůstává však jedno dost podstatné - dobrý scénář, který má myšlenku a propracované dialogy. Přesně tohle Hranaři postrádají. Divák se ztrácí v ději i ve vztazích. Hudba, která má děj podtrhovat mu spíš podráží nohy. Jedinou zajímavou a vtipnou figurou se zá být Jiří Langmajer, dámské obsazení se bohužel příliš nezdařilo. Příliš velké sousto na debut. Sázka, která nevyšla. (10.07.2017)